Nejslavnější čarodějnicí všech dob v Česku je Petra Černocká coby hlavní hrdinka pohádkové filmové komedie Dívka na koštěti. Snímek natáčel režisér Václav Vorlíček v létě 1971 v Pardubicích. A kde vzal jméno Saxana?
„Jelikož to měl být film pro teenagery, chtěl jsem do toho jména nějak včlenit slovo sex. Vyslovit je ale ve společnosti bylo v té době skoro nemyslitelné. Přesto jsem ale chtěl písmena ze slova sex nějakým způsobem využít, všelijak jsem je přeskupoval, až vznikla Saxana, kde jsou sice jen dvě písmena z toho původního slova, ale myslím si, že zní docela dobře. Když jsem výsledek svého snažení sdělil tenkrát Macourkovi, byl nadšen a řekl jen: To je ono,“ kdysi vzpomínal režisér Václav Vorlíček.
„Ten film byl mimořádně úspěšný, skvělý, dobře vymyšlený a bezvadný. Petra Černocká rovná se Saxana,“ uznává sama zpěvačka a herečka, že ji hlavní role v Dívce na koštěti mimořádně proslavila.
V pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci dal režisér Zdeněk Troška herečce Heleně Růžičkové roli „hrůzostrašné“ čarodějnice s dlouhými nehty na rukou. „Když se ty drápy jednou nalepily, tak jste se s tím ani nenajedli!“ stěžovala si Růžičková známá svou tělnatou postavou a pořádným apetitem.
Při natáčení měla i jiné potíže. „Ty drápy, to bylo něco, s čím se nedalo jít ani na záchod!“ vzpomínala pro média. „Pokaždé mi musel někdo sundat sukni a kalhoty,“ říkala Helena Růžičková.
Pět set let starou kouzelnici potřeboval ztvárnit režisér Vít Karas v pohádce Micimutr z roku 2011. Roli nabídl někdejší Popelce Libuši Šafránkové. „Nevěděli jsme, jestli se jí do toho bude chtít. Přece jen jdete za Libuší Šafránkovou s nabídkou, aby hrála čarodějnici – ona ale byla nadšená, jen spráskla ruce a zvolala ‚konečně‘,“ těšilo Karase. „Zajásala jsem, že na takovou babu už 500 let čekám,“ přikyvovala Šafránková.
Na čertovskou babičku Elvíru v televizní filmové pohádce Láska rohatá (2009) nezapomene Jiřina Bohdalová. Měla teplý kostým, přitom točili v době, kdy se střídala vedra s bouřkami „Muselo to být pro ni nepříjemné. Čekal jsem, kdy už konečně vybuchne – a ona pořád nic,“ líčil režisér Hynek Bočan.
Bohdalová mu s úsměvem vysvětlila, že je to podobné jako s láskou: „To hezké si člověk pamatuje a na špatné zapomíná.“
