Děvčatům v brazilských kostýmech asi jako jediným není na červeném koberci vedro. Vrtí zadky, na kterých tu potají, tu okatě spočine nejedno pánské oko. Nablýskaná paráda ke světové premiéře zkrátka patří. Podobně jako červený koberec. Ani ten tu nechybí.
Novináři, kteří dorazili před kino v nejmenším hlavním městě světa Victoria jako první, se pravda ještě stihli potkat s dělníky, kteří zde do posledních minut finišovali s úpravami sálu. Ale za chvíli je na červeném koberci vše připraveno a gala může vypuknout.
Žádná mix zóna, žádné pásky pro novináře. Na Seychelách se všichni vzájemně znají a podle toho to tady vypadá. Ani nevíte jak, a máte v kapse vizitku od prvního prezidenta Seychelské republiky. „Dokonce to tu promítají na lepším zařízení než u nás,“ vrtí se zaujetím hlavou producent filmu Petr Keller ze společnosti Starlite Pictures, pro kterého Aldabra znamená splněný sen. „Brýle samy poznají, kdy se mají přepnout do 3D,“ popisuje technickou vychytávku, která má divákům poskytnout nejlepší zážitek.
Zatímco vevnitř hovoří ministr pro turismus o šestém ročníku karnevalu, který Aldabra otevírá, venku na koberci se to hemží místními celebritami. Prvního prezidenta Seychel Sira Jamese R. Manchama si podává štáb od štábu, tvůrci filmu se ochotně fotí.
„Ten snímek je skutečně jedinečný,“ vysvětluje mi Lise Romanoff, která má na starosti světovou distribuci filmu strategii, se kterou hodlá nalákat producenty. „Je důležité, aby film viděli, jakmile přijdou na projekci, určitě je nadchne,“ věří. I proto plánuje dvě projekce na letošním festivalu v Cannes.
Před kino na Albert Street dorazil i režisér Steve Lichtag s rodinou. Těžko říct, kde to bylo hektičtější. Jestli tady na světové premiéře, nebo při natáčení pod vodou. Chvíli to trvá, než se k němu člověk po červeném koberci prodere pro pár slov. Na „place“ v hloubce si musel poradit s nepředvídatelnými podmínkami. K ruce měl hned několik potápěčů zároveň. Jak se mu tedy režírovalo? „Blbě,“ směje se. „Ale je to o sehranosti. Už léta pracuji se stejným týmem lidí, kde každý ví, co má dělat,“ vysvětluje, jak režírovat hejna ryb. A hned ochotně předvádí, jak se pod vodou znakuje „Udělej velký záběr“.
„Nikdy nevíš, co přijde, většinou pravý opak. Proto tomu nejraději říkám hraný film z divočiny,“ dodává. „Bál jsem se, když jsem natáčel o velkém bílém žralokovi, ale během tohohle natáčení ne. To jsem měl jen strach, aby vše klaplo tak, jak jsme si přáli,“ dodává. A jestli snímek uspěje podobně, jako v českých kinech? „Myslím, že ano, bude se líbit rodičům s dětmi. A bude jedno, jestli v USA, nebo Rusku.“
Než se v sále setmí, vrací se ještě jednou tento večer slovo ministrovi turismu a kultury Alainovi St. Angeovi. „Doufám, že jednou i já dostanu povolení a na Aldabru se podívám,“ připomíná výjimečnou příležitost, kterou čeští filmaři dostali. „Je to sen nás všech a díky tvůrcům se nám dnes vyplnil.“ V zaplněném sále se stmívá, diváci si nasazují 3D brýle, příběh ostrova může začít.
Hned po projekci přijímají Keller s Lichtagem gratulace a poděkování od místních hned v sále. „Jacques Cousteau dostal za Aldabru Zlatou palmu a Oscara, tak uvidíme, co nám budoucnost přinese,“ děkuje Keller smějícímu se publiku.
Z exotických Seychel vyrazí Aldabra v létě do ruských kin.
