Především novinka v režii Karla Janáka přinesla originální námět, přestože nápodoba principu Anděla Páně v propojení světů nad hlavami a na zemi bije do očí: pouze místo nebeské rodiny se obloha pro změnu stala sídlem stylizovaných hvězd s obdobně stylizovaným vesmírným slovníkem.
Dále princezna na bílém koni v zasněžené krajině pokaždé lahodí oku, jak si už dávno ověřila Popelka, a že vyměnila kuši za brusle, to je jenom jiný znak ženské nezávislosti. Přestože se člověk kroutí, když z úst královské dcery slyší fráze typu Superstar „Opravdu jsem si ten večer užila.“
Triková technologie společnosti UPP stvořila vskutku efektní iluzi hvězdné říše, nálada dobové vsi s písněmi u vánočního stromku také zabírala a v herecké sestavě zářily přinejmenším dvě zábavné bytosti, Tereza Ramba coby dychtivá naivka a sebevzhlíživý elegán v podání Ondřeje Sokola.
Tradičně nanicovaté „křoví“ od nebeského po zámecké se mohlo schovat za pár hezkých nápadů včetně cestování Velkým vozem a triková stránka dala najevo, že mezinárodní koprodukce (Česko, Slovensko, Německo) se v případě velkorysého pojetí pohádkové podívané vyplácí.
Škoda jen, že scénář ještě nepřidal na humoru a že dramaturgii unikla nastavovaná kaše v podobě čarodějných rekvizit, které zprvu přirozené a čisté kouzlo ve finále rozbíjely. Zvláště když se divák dozví, že kletba po čase vyprchá sama.
RECENZE: Vánoční pohádky plnily společenskou objednávku silných žen |
O to křiklavěji pak z příběhu trčí, že naplňuje povinnou metráž, povinný zásnubní ples, povinné spárování hodných, povinný trest pro zlé a vůbec otřepané povinnosti žánru. Nicméně v kolekci štědrovečerních pohádek ČT patří O vánoční hvězdě rozhodně k těm vydařenějším.
