RECENZE: Strhující vražda krále. Nejen Trojan s Myšičkou zabili Gonzaga

Pražské Dejvické divadlo slaví pětadvacet let nezvyklou, ale strhující premiérou Vraždy krále Gonzaga. Experimentální kus připravil pro populární scénu režisér Jiří Havelka.

Herec (herečka) je umělec, který dramaticky předvádí jinou postavu. Polonium je nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší ze skupiny chalkogenů.

Tyto dvě dost nesourodé informace nejlépe charakterizují premiéru pražského Dejvického divadla nazvanou Vražda krále Gonzaga. Režisér Jiří Havelka si pro inscenaci, která má oslavit pětadvacet let veleúspěšného fungování souboru, vzal jako východisko scénu z Hamleta, kde potulní herci předvádějí smrt krále, aby usvědčili jeho skutečné vrahy.

Pomocí fenoménu divadla na divadle si Havelka spolu s herci klade otázku, kam až může umění zajít, kde leží hranice mezi pravdou a fikcí či co je pro herce ještě role a co už jeho skutečný charakter.

Podobně nesouvisle jako znějí dvě informace v úvodu, na první pohled působí obě poloviny původní hry. Po rozhrnutí opony spatří diváci proti sobě šest sedících herců. Postupně každý z nich předstoupí a ve vtipném, částečně improvizovaném monologu, jak je znát z reakcí kolegů, prozradí něco o svém vztahu k Dejvickému divadlu i herectví. Každý mimoděk řekne i něco o sobě. Martin Myšička vypráví o svých matfyzáckých kořenech a trémě, Ivan Trojan vzpomíná na vinohradské půtky s Jiřinou Jiráskovou, Klára Melíšková či Simona Babčáková naťuknou svůj životní styl.

Jiří Havelka se dlouhodobě pokouší najít hranice divadla a nabourávat koncept tradiční činohry. Potud je totiž Vražda krále Gonzaga pouhou stand-up show s oblíbenými tvářemi. O to překvapivěji zaskočí diváky část druhá, a kdo si ji chce užít se vším všudy, ať nečte dál.

Je společná cesta Dejvických a La Putyky slepá? To není důležité

Recenze kusu Honey

První polovina působí jako Dejvické divadlo pro pokročilé. Repertoáru znalí diváci mohou nahlédnout za masku oblíbených herců. To by však na novou premiéru, která tvoří programovou protiváhu k úspěšně uváděné Honey (recenzi Honey najdete zde), bylo dost málo. Havelka však v druhé části secvičil brilantní podívanou, pro kterou byly úvodní promluvy jakýmsi rozehřátím, přípravou a možná i osobní katarzí. 

Podobně jako Hamlet nechává sehrát vraždu krále, Havelka režíruje poslední dny Putinova kritika Alexandra Litviněnka a horečnatou práci doktorů a policistů nad jeho skomírajícím tělem.

Spíše než o činohru jde o scénické čtení, ovšem zrežírované tak svižně, že se tají dech. Děj přeskakuje z postavy na postavu, herci se v rolích točí. Středobodem je umírající Litviněnko v podání Martina Myšičky. Jeho bolestivý odchod působí na diváky až tíživě fyzicky.

Vražda krále Gonzaga

80 %

Dejvické divadlo

premiéra 19. prosince 2017

režie: Jiří Havelka

hrají: Martin Myšička, Klára Melíšková, Ivan Trojan, Zdeňka Žádníková Volencová, Simona Babčáková, Tomáš Jeřábek

Ač téma nevypadá příliš atraktivně a dialogy jsou plné chemických či špionážních reálií, vznáší se nad vším opět duch dejvické scény, ta neopakovatelná souhra souboru, který dokáže i těžké téma podat se zdrcující přesvědčivostí.

Můžeme se ptát, jakou přesně má souvislost imaginární král Gonzago s jedenáct let mrtvým ruským emigrantem a koho se snaží tvůrci usvědčit tentokrát, ovšem bude to jen jedna z mnoha otázek, kterou se Havelka snaží neotřelou inscenací nastolit.