RECENZE: Další výbuch v Národním. Neodvrátilo jej ani štěně Dášeňka

  17:58aktualizováno  17:58
Nedávno v Národním divadle vylétl do povětří Stalinův pomník, teď zase explodoval Krakatit. Teoreticky je zřejmé, proč Národní divadlo uvedlo tuto operu od Václava Kašlíka, jejíž předlohou byl román Karla Čapka. V konečném výsledku to ale není jasné vůbec.

Scéna z Kašlíkovy opery Krakatit v Národním divadle | foto: Hana Smejkalová

Kašlík byl významný český režisér a skladatel dvacátého století, od jehož narození v září uplyne sto let. To je ten teoretický důvod. Krakatit napsal začátkem šedesátých let pro televizi, jejíž (na tu dobu) nebývalé vizuální možnosti ho jistě musely inspirovat. Kromě dnes již poněkud naivního sci-fi příběhu o záhadné výbušnině, v němž nechybí zlí zbrojaři a anarchisté, je tu i „druhý plán“, milostná vzplanutí inženýra Prokopa nebo snad samotného Čapka. Kašlík navíc „mluví“ relativně atraktivním jazykem, v němž propojuje deklamační styl moderní vážné hudby s jazzovými i písňovými formami.

Václav Kašlík: Krakatit

Dirigent: Petr Kofroň

Režie: Alice Nellis

Scéna: Matěj Cibulka

Národní divadlo Praha, 2. premiéra 21. dubna 2017

Hodnocení­: 40 %

Proč by tedy bylo lepší Kašlíkův Krakatit neuvést? Protože je například velmi obtížné inscenovat operu, v níž se s filmovou rychlostí mění čas a prostředí. Režisérka Alice Nellis vsadila na projekce, respektive mappingy, z nichž některé jsou jistě působivé, třeba koník uhánějící po nahém ženské těle nebo polokoule měnící významy, ale je jich málo – člověk by čekal, že uvidí v podstatě nepřetržitou, ba divokou vizuální fantazii založenou na dnešních technických vymoženostech, která pomůže udržet pozornost diváka a trochu ho zorientuje. Jestli problém byl v nápadech nebo v technice, těžko říct.

Mezi občasnými záchvěvy vizuální fantazie se na jevišti odehrává vlastní děj, v němž se ale snad nemůže vyznat ani ten, kdo Čapkův román zná. Operní příběhy sice občas bývají zamotané, ale tedy přistupuje ještě charakter „televizní“ opery, na divadlo těžko přenositelný. Ostatně i roku 1966, kdy Národní divadlo operu uvedlo v jevištní podobě, odehrálo jen šest představení.

Hlavní pomůcka, činoherní prolog, který Alice Nellis napsala údajně na pokyn vedení Opery, totiž svou funkci neplní téměř vůbec, a Nellis jakožto odpovědná a bezesporu inteligentní divadelnice měla raději odmítnout něco takového stvořit. Divák se doví jen to, že Prokop je vlastně Čapek, který má neurotickou matku, tápe mezi Olgou Scheinpflugovou a Věrou Hrůzovou a nakonec se zhroutí. Děj opery to ale neosvětlí.

A když už činoherní prolog, měli ho aspoň zahrát činoherci. Mluva operních pěvců byla tak slabounká v doslovně zvukovém i přeneseně uměleckém významu, že to bylo až absurdní v porovnání s jedinou skutečnou herečkou, Zuzanou Kronerovou v roli Čapkovy matky.

Lepší by byla výstava

Svým způsobem jediná Kronerová měla na jevišti skutečný hlas, jakkoli nezpívala. I ten divák, který v roli Prokopa nezažil legendárního tenoristu Ivo Žídka, si totiž mohl domyslet, že Žídkův perfektně posazený hlas, jasné, plastické tvarování slov a práce s dynamikou, prostě vše, čím obohacoval jiné role, nemluvě o lidském charismatu, mohlo svým způsobem „táhnout“ i tuto moderní operu.

Fotogalerie

Když ale v nynější inscenaci zpívá stejnou roli tenorista Josef Moravec, je naproti tomu slyšet pouze násilně vytlačovaný zvuk, v němž nejde rozeznat nějakou souhlásku, nějaké slovo. Také ostatní zpěváci předvádějí jen neznělé, deklamačně nezřetelné a křečovité pěvecké kreace, což je smrtící pro každou operu a pro takovouto dvojnásob. Nejnepřirozenější huhlavé zvuky, nepatřící na profesionální jeviště, vycházely z hrdla Václava Sibery jakožto zástupce zbrojních závodů Carsona.

Je tedy dost praktických důvodů, proč Krakatit neuvádět, nestačí, že si to vymyslel šéf opery Petr Kofroň, který operu také secvičil. Na druhou premiéru ještě přišlo zvané publikum, ale jaká bude návštěvnost repríz, to je otázka. Moderní opery má samozřejmě Národní divadlo uvádět, od toho je dotovaná scéna, ale měly by to být perfektně domyšlené projekty, beroucí v potaz i diváckou atraktivitu. Ta je s výjimkou několika obrazů předložených Alicí Nellis a jejím týmem, případně živého psíka, jenž se projde po jevišti a nejspíš odkazuje na Dášeňku, mizivá. Václava Kašlíka je jistě správné připomenout, ale to už by bylo lepší výstava.

Mohlo by vás zajímat

23. 3. proběhne předávání filmových cen (Praha, Rudolfinum)
17. 3. měl premiéru pořad Za oponou na iDNES KINO


Nejčtenější

Zemřel herec a zpěvák Robert Hlavatý, hrál v Tajemství i v Ulici

Hudebník Robert Hlavatý

Ve věku 50 let zemřel na rakovinu muzikant a herec Robert Hlavatý. Objevil se v muzikálech Kvaska, Děti ráje či jako...

Zemřel Stanislav Zindulka, vtipný a dvorný kavalír ze starých časů

Herec Stanislav Zindulka na snímku z června 2017

Ve věku 86 let zemřel člen hereckého souboru Činoherního klubu, držitel Thálie i Českého lva Stanislav Zindulka. Zprávu...

RECENZE: Opravdu pocta Vondráčkové? Muzikál Kvítek mandragory klesl ke dnu

Jaromír Nosek a Miroslav Etzler v muzikálu Kvítek mandragory

Původní muzikál připravený na motivy písní Heleny Vondráčkové měl ve středu premiéru v Divadle Broadway. Tvůrci divákům...

Televizní rada si všimla vulgarit v seriálu Most!, žádá nápravu

Michal Isteník, Vladimír Škultéty, Martin Hofmann, Zdeněk Godla a Miloš...

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se vrátila k seriálu Most!, který se již uzavřel. Upozornila Českou televizi,...

Humor, nebo humus? Seriál Zkáza Dejvického divadla rozděluje diváky

Záběr z natáčení seriálu Zkáza Dejvického divadla

Historie se opakuje, také komediální seriál Zkáza Dejvického divadla si vybudoval tábory stejně zarytých fanoušků i...

Další z rubriky

RECENZE: Bible 2 prozradí, co udělal Bůh, když se probral po velké party

Promofotografie k představení Bible 2

„Každé dílo, které za něco stojí, má dvojku. Terminátor má dvojku a je lepší. Dvojky jsou dobrý,“ hlásí mladí tvůrci,...

VIDEO: Doba je bláznivá, všichni jsme blázni. La Putyka znovu v Berlíně

Záběr z představení Memories of Fools

Cirk La Putyka se po třech letech vrací do Berlína. V místním divadle Chamaleon odehraje stoosmdesátkrát novinku...

Ďáblův trylek. Ve Viole zjistí, proč za Hitlera podminovaná Paříž přežila

Hanuš Bor a Jan Šťastný v inscenaci Hodina diplomacie

Na konci druhé světové války mnoho nechybělo a celá Paříž vyletěla do vzduchu. Hitler si totiž při ústupu z francouzské...

Najdete na iDNES.cz