V úterý a ve středu se v hale a na nástupišti Hlavního nádraží představila britská skupina Seven Sisters choreografky Susanne Thomasové. Skupina tvoří v rámci pojmu sight specific, vybírá si tedy místa, která už samy o sobě mají určitou choreografii, jako v tomto případě nádraží, a představení se z ní pak přímo odvíjejí.
Obě vystoupení, Nádraží i Nástupiště, vycházejí ze stejného principu. Nádraží staví především na reakcích kolemjdoucích, jestli se začnou smát, nebo představení ignorovat, či zda se dokonce připojí. Pět tanečnic oblečených v civilních šatech se vmísí do davu a nenápadně se začínají pohybovat. Nástupiště zase vychází z kontrastu mezi pomalu se pohybujícími tanečnicemi ve vlajících kostýmech a hekticky spěchajícím davem.
Icelandic Dance Theatre přijede pod vedením choreografky Ólof Ingólfsdóttir s kusem Man is Always Alone, který staví na přesvědčení , že každý člověk, i když je ve společnosti druhých, zůstává vlastně sám se svými zkušenostmi. Společně s Islanďany vystoupí ve středu a čtvrtek večer i Bohemia Family Dance Projects tanečníka a choreografa Jana Kodeta s představením Brány, které Kodet vytvořil letos v únoru v Avignonu. Brány jsou rovnocenným dialogem pohybu, slova, hudby a světla. Právě světelná režie je zde velmi důležitá, protože sama utváří scénu, na které nejsou žádné rekvizity.
Festival zakončí soubor Carte Blanche, který ve Státní opeře představí svůj doposud nejúspěšnější projekt Edit: Quartet, který je inspirován nejsoučasnějšími filosofickými východisky, výtvarným uměním, kinematografií a v neposlední řadě hudbou temně postindustriální skupiny Zoviet France.
 Ballet Frankfurt Williama Forsytha. |
 Carte Blanche, Norsko. |
 Monica Francia, Itálie. |
 Granhoj Dans, Dánsko. |
 Icelandic Dance Theatre, Island |
 Kubilai Khan Investigations, Francie. |
 Nicole Mossoux, Belgie. |
 Paula Touvinen, Finsko a Mirka Eliášová, ČR. |
 Seven Sisters Group, Velká Británie. |
