Hra slavné francouzské autorky patří k hitům takzvaného solidního "bulváru", v Praze byla realizována už dříve a právě Hrušínský si v ní zahrál spolu se Zdeňkem Žákem a Otakarem Brouskem ml., věhlas získala i slovenská inscenace s trojhvězdím Kňažko–Labuda–Lasica.
Obraz neobraz
Jde o výborně napsaný text, který se od vstupní anekdotické situace dobere hlubší analýzy příčin, smyslu i eventuálního zániku mužského přátelství. Boris (Jan Kačer) si koupí obraz módního autora, na bílém plátně je však stěží rozeznatelná struktura nějakého výtvarného usilování, také v bílém.
Nervní Marek (Jan Tříska) se zhrozí toho, za jak vysokou částku jeho přítel obraz zakoupil, dílo před čerstvým majitelem zostudí a hned běží (ne bez škodolibosti) s touto senzační zprávou za dalším z kamarádského trojlístku, Ivanem (Jan Hrušínský).
Ten však nemá ve zvyku zaujímat vyhraněné postoje, je však brzy také Borisem k "posouzení" výtvarného díla pozván. Situace odstartuje vyjevování dosud nevyslovených trhlin ve vzájemných vztazích, později však také snahu existenci přátelského tria udržet.
Protagonisté se vyznačují každý poněkud jiným hereckým stylem, přesto se dobře doplňují a vytvářejí interesantní interpretační souzvuk. Temperamentní Tříska ovládá jevištní prostor nejsuverénněji, jeho Marek dokáže komicky horlit nad Borisovou investiční nerozumností, herec neváhá momenty údivu exponovat do hlasových poloh protivného skuhrání. Projasněnost jeho témbru propojená s perfektní dikcí vyniká pak ve druhé části, v níž "jde do tuhého" a on pronáší zhořkle moudrosti o smyslu přátelství.
Parádní číslo
Kačer modeluje Borise na první pohled minimalisticky, rozdurděnost jeho postavy bublá spíš pod povrchem, má však sílu a konzistenci a každé slovo, které uražený milovník moderního umění vyřkne, do kontextu hry přesně zapadá. Pobavený šarm z postavy pak čiší, když se Boris odhodlá k protiútoku a začne problematizovat vlastnosti Markovy partnerky.
Hrušínského Ivan se vyznačuje větší ležérností, také proto, že hraje vlastně kumpána poněkud mladšího. Ivan je méně vyhraněný, paradoxně unavenější (vždyť se také profesně věnuje nejméně zajímavému oboru, obchodování s papírem), postava má v sobě namíchánu půvabnou směs nadhledu a naříkavosti. Líčení problémů s chystaným sňatkem a příbuzenskými propletenci kolem něho "prodává" Hrušínský v parádním jevištním čísle.
Inscenaci s výtvarnickou zápletkou doplňuje přehledná scéna Jana Štěpánka, která v "jedné kulise" zabírá byty všech tří přátel, vkus uměním méně posedlých druhů charakterizují visící obrázky na krajních stěnách jeviště a uprostřed se za oknem nabízí pařížská fantazie s atributy Eiffelovky a Moulin Rouge (bílý obraz je Borisem střídavě přinášen a odnášen).
Přesvědčivé produkci se dá vytknout jen občasné zadrhnutí tempa (to však může reprízami získat na uvolněnosti), pak také neuvedení překladatele v programu. Na Kumšt do Divadla Na Jezerce se však rozhodně jděte podívat.
YASMINA REZA - Kumšt
Divadlo Na Jezerce Praha. Překlad Michal Lázňovský, režie Jan Hřebejk, délka představení 100 minut.
Hodnocení MF DNES: 80%
