Text je v podstatě variací na "faustovské" téma prodeje vlastní duše.
V tomto případě mladý naivní dramatik, životní idealista, nabízí spolupráci a prodej svého divadla protřelému, cynickému producentovi.
Na scénu po čase vstupuje stará herečka, možná zde bydlící bezdomovec, možná duch prodávaného divadla, a zpochybňuje dramatikovi jeho rozhodnutí vzdát se ideálů svobodné tvorby.
Jakkoli se Bassettiho text může zdát banální, rozhodně je velkou příležitostí pro všechny zúčastněné. Obě scény toho dokázaly využít.
Italský režisér Pierpaolo Sepe respektoval zřejmě věrně autorovu předlohu a inscenaci vystavěl na civilním, věrohodném podání a dokonalém hereckém souzvuku.
Hrálo se na malém, v podstatě prázdném prostoru Divadla Kolowrat. Herci si dávali záležet na každém slovu, pracovali s detailem, hru v podstatě interpretovali jako herecké stylové cvičení.
Na české jeviště se v roli Ženy opět vrátila česká herečka Jitka Frantová, která v roce 1968 emigrovala se svým mužem Jiřím Pelikánem do Itálie.
Bohužel její postava je napsaná příliš tezovitě, a tak jí nezbylo než pateticky lamentovat nebo po scéně potřeštěně pobíhat.
V inscenaci ji tak zastínil Luigi Maria Burruano v roli Muže (Producenta). S hereckou suverenitou a invencí dokázal navázat kontakt i s italsky nerozumějícími diváky. Jeho výkon byl plný ironie a nadsázky, čímž posouval text do zdravé roviny opulentní komediálnosti.
I režisér Michal Dočekal zvolil nadsázku a ironii jako základní stavební prvek své inscenace. Dění však přesunul na prkna Stavovského divadla, hru podtrhl výraznými scénickými efekty včetně monumentálního závěru a efektními divadelními kostýmy a líčením.
Diváci seděli na jevišti, herci hráli před prázdným hledištěm a často i mezi prázdnými řadami. Vynikající hvězdné obsazení – Johanna Tesařová, Boris Rösner a Richard Krajčo, jakož i netradičně zvolený prostor učinily z inscenace nečekaně silný divácký zážitek.
Rösner interpretoval svého Muže jako téměř mannovského Mefista. Krajčo zůstal věren své herecky vděčné linii sympatického ztřeštěnce. Dokázal, že patří mezi nejlepší a nejcharizmatičtější herce své generace.
A Tesařová přesně a s velkou erudicí ztvárnila postavu napůl šílené bezdomovkyně, napůl velké heroiny. Inscenace byla dokladem, že práce s novými texty inspiruje tvůrce k výjimečnému nasazení a netradičním řešením.
Bylo by škoda, kdyby Dočekalův Prodavač duší zmizel z repertoáru Národního divadla, jak tvrdí jeho produkce. Mohl by se občas hrát tak jako tentokrát po večerních představeních.
