Divadlo bylo během své éry na čtyřech kontinentech. Navštívilo celkem čtyřiatřicet zemí.
"Vždy hrajeme v jazyce, kterým se tam mluví, což vymyslel Miloš Kirschner. Josef Skupa totiž byl s divadlem v zahraničí jen dvakrát, ve Francii a Anglii. Ale hrál česky s překladem," říká Martin Klásek
* Kam jezdíte nejčastěji?
Pravidelně jezdíme do Německa, protože tam máme opravdu velkou diváckou základnu. Tuto éru začal Miloš Kirschner před více než pětatřiceti lety. Pravidelně se jezdilo na podzim do obou rozdělených německých států. Postupem času si tam tak divadlo vychovalo skutečně velkou diváckou obec. O loutky se začaly zajímat i televize, takže Spejbl a Hurvínek jsou v Německu velmi populární. Nyní naše zájezdy vypadají tak, že každý den hrajeme v jiném městě a vozíme s sebou dvě představení. Jedno je určené pro dospělé a druhé pro děti. Je zajímavé, že v Německu je velký zájem o představení pro dospělé. V době, kdy vládl i u nás jiný režim, byli naši diváci z východní části natěšení, co Spejbl s Hurvínkem budou vyprávět, protože Miloš Kirschner uměl balancovat na velmi tenké hraně. Obyvatelé ze západní části zase chodili ze zvědavosti, co si vlastně může všechno dovolit.
* S němčinou tedy problémy nemáte...
Německy mluvíme, s tím problémy opravdu nemáme. Můžeme si dovolit i improvizovat nebo reagovat na dění v sále. Když se připravujeme v nějaké exotičtější řeči, je to složitější. Potom striktně dodržujeme, co máme připraveno s překladatelem. Pokud s námi je překladatel i při zájezdu, tak se například dá vymyslet ještě nějaká nová situace.
* Který jazyk je pro vás obtížný?
Těžké řeči jsou třeba arabština, japonština nebo čínština. Pro mě osobně byla nejobtížnější právě čínština. Byli jsme dvakrát na Tchaj-wanu a podle odborníků vím, že čínština patří mezi jazyky s nejmenším množstvím slov. Ale každé slovo se vyslovuje ve čtyřech různých významotvorných tónech. Když člověk potom něco řekne špatně nebo, jak já říkám, špatně zamňoukne, věta ztrácí smysl. Bylo to vždy proto takové otrocké hraní. Ale na druhou stranu musím říct, že nám diváci rozuměli.
* Změnily se nějak děti během let?
Dneska děti víc vnímají klipově. Začnou je unavovat delší scény a chtějí, aby děj na jevišti takříkajíc frčel. To se snažíme v našem divadle i naplňovat. Ale kdybychom brali celou éru divadla, pak se dá říct, že děti ve třicátých letech byly více nepopsaným listem než dnešní. V současné době děti mají počítače, vědí, co to je, když se řekne virtuální svět. Pro nás se ale díky tomu rozšiřuje počet témat, kterými je můžeme oslovovat. Nemusíme se navíc bát používat nové termíny, o kterých by se ještě před deseti lety řeklo, že na divadle zaznít nemohou, protože by jim děti nerozuměly. I když je pochopitelné, že psychologie čtyřletých dětí je podobná, jako byla i dřív. Malé děti nechápou ironii, s ní musíme pracovat velmi opatrně. To samé platí v případě absurdity, protože berou věci velmi vážně.
* Dají se proto hrát ještě některé staré hry z dob Josefa Skupy?
Ještě donedávna jsme hráli dětem z mateřských školek Hurvínka mezi broučky, což je velice naivní hříčka. Ale i čeština se vyvíjí, takže starý text se musí přepsat, aby nezněl příliš archaicky. A my chceme mít ze Spejbla a Hurvínka dnešní typy. Chceme, aby Hurvínek byl moderní dynamický kluk a dětský divák se s ním ztotožňoval a chtěl být jeho kamarád.
* Kolik vlastně máte loutek Hurvínka?
Máme sedmnáct hracích párů Spejbla s Hurvínkem. Z toho jsou čtyři různé velikosti. Od nejmenší pětadvaceticentimetrových loutek až po Spejbla v životní velikosti. Ten hraje ve večerním představení se šansoniérem Igorem Šebo, kde spolu zpívají a tancují.
* Hodně rodin má doma schované staré desky. Jak je to s natáčením nyní?
Natáčíme neustále a nepřetržitě. Vydáváme čtyři cédéčka ročně. Supraphon vydává i reedice starých nahrávek. Nyní vychází historická, očíslovaná řada s Milošem Kirschnerem. I já mám za osm let, co samostatně hraji, vydaných třicet cédéček. Nyní jsme začali vyrábět i ve formátu DVD. Hurvínek vystupuje i v televizi. Zrovna natáčíme seriál S Hurvínkem za lékařem, který se vysílá každý čtvrtek v pořadu Kouzelná školka.
