Goldberg mezi stvořením světa a holokaustem

Goldbergovské variace dramatika a režiséra Georga Taboriho, jejichž premiéru uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé, svérázným způsobem spojují dva oblíbené literární postupy, apokryf a divadlo na divadle. Divákům se dostane smíchu i mrazení v zádech, ale v omezeném množství.

Osu hry tvoří příprava divadelní inscenace na motivy biblických příběhů, zdrojem napětí je však především kontroverzní vztah panovačného režiséra a jeho židovského asistenta Goldberga; hlavní vtip spočívá v tom, že autor nechává prolnout postavy obou protagonistů s biblickými hrdiny jejich inscenace.

Režisér se tak stává zároveň Bohem a Goldberg těmi, kteří s ním vedou debatu či spor: Mojžíšem, Jonášem a nakonec i Ježíšem. Výsledkem je komplikovaný tvar parodovaných biblických motivů, divadelních žertů a židovských anekdot, prokládaný mrazivými narážkami jak na krutost předváděných scén, tak na neméně krutý osud Židů v moderních dějinách ("Na ruce máš číslo … nesnášel ses s Hitlerem?").

Režisérka Hana Burešová ještě více zdůrazňuje dvojlomnost, s níž se mísí biblické téma a tragické motivy s parodií či burleskním žertováním. Ne vždy to však funguje. Trochu bezradně působící první polovině až příliš dominuje málo nápaditá parodie šmíráckých divadelních zkoušek, vážnější motivy vyhlížejí neustrojeně a vše "zazdí" klopotná hudební vsuvka kapely Hell's Angels, která se snaží parodovat manýry rockové skupiny.

Podstatně lépe se podařilo skloubit komické a vážné prvky po přestávce, kdy se také výrazněji prosazuje Miroslav Táborský v tragikomické roli věčné oběti a trpitele Goldberga, přesvědčivější je i Miroslav Hanuš coby božsko-ďábelský režisér.

Taboriho hra patří k dílům, která mají ambici vyvolávat současně smích i mrazení v zádech. Návštěvníkům představení v Divadle v Dlouhé se sice dostane obého, nelze však přehlédnout, že v míře o poznání menší, než je nutné pro skutečně silný zážitek.