Co obě hry spojuje? Hodně i málo. Český a moravský venkov, proměna, staré problémy v různých podobách. V Otci definitivně ztracený syn, ve hře Doma návrat syna ztraceného?
Nemýlím-li se, tak v souvislosti s Otcem F. X. Šalda Jiráskovi vytýkal malou schopnost vytvořit věrohodné postavy a plasticky rozvinout dějový konflikt. Tam, kde chybí katarze, proměna smýšlení, všechno se nakonec scvrká na mravokárné.
Přitom strohá scéna (průčelí domu v pozadí, před ním bílý plot) a předělové zlověstné pohřmívání hudby naznačují, že by se měla odehrát tragedie přinejmenším antických rozměrů.
Ladislav Mrkvička sice celkem věrně ztělesnil sveřepého selského hamouna Divíška, ale postavy paradoxně nejvíce oživuje téměř barvotisková neohebnost až prkennost, kterou nešťastné Anně vtiskla Kateřina Holánová a vzdorujícímu Václavovi Jan Hájek.
Děj Františkovy hry se odehrává na Valašsku, nejspíš za povodní v roce 1997. Venkovský život se všemi symptomy rozpadajících se vztahů. Toncek se po dvou letech vrací z Ameriky (?) a drsně se mu připomíná vše, co opustil, od čeho utekl.
Doma se objeví v den matčina pohřbu – rakev, farář, v pozadí scény prosklené dveře, nad nimi se promítá padající déšť, hlavní místnost je vybavena ne zrovna selským, stroze „geometrickým“ nábytkem.
Jan Hájek Toncka přesvědčivě ztvárnil v jeho nezralosti, uhýbání, v agresivitě místy podpásové až zákeřné, ale i v soustředěné vážnosti při rozhovoru s mrtvou matkou (Jana Preissová).
Také Alois Švehlík je coby Otec (tata) suverénní až smrtelně v celé patriarchální převaze a kusé zaťatosti. Je jasné, že jsou na spadnutí nové konflikty – Toncek se serve nakonec i s otcem.
Otevírají se staré rány – vyjeví se například temné pozadí rezignovanosti hospodské Majky (Kateřina Holánová). Odlehčující humor vnáší do představení Blanka Bohdanová v roli tetičky.
Zpěvné očistné kontakty s přírodou Dočekalova režie potlačila, Františkova hra nicméně katarzi nepostrádá – až nezamýšlená sebeoběť hluchoněmého a slaboduchého Tonckova bratra Jozéfka způsobí, že definitivní rozhodnutí, do nichž se celý děj vyhrotil, se náhle změní.
Spojení dvou her v jeden večer neprospělo především té druhé, neboť má přece jen přesahy, kterým jakési představitelné zastřešující poslání ve stylu „mor na ty naše rody“ trochu zaclání.
Alois Jirásek: Otec
Martin František: Doma
Národní divadlo Praha, režie Michal Dočekal. Hrají Jan Hájek, Kateřina Holánová, Alois Švehlík. Ladislav Mrkvička, Jana Preissová, Michal Novotný a další. Délka představení 180 minut.
Hodnocení MF DNES: 50 %
