Odcházení, které bude mít světovou premiéru v pražské Arše 22. května, je mimořádný text již ze své podstaty. Napsal jej nejznámější český dramatik, navíc bývalý prezident, a v textu zúročil mimo jiné své zkušenosti politika i občana.
To všechno by stačilo, aby se textu dostalo výjimečné pozornosti. Jenže hra začala žít paralelním životem natolik absurdním, že by na něj nepřipadl snad ani mistr paradoxů Václav Havel.
Putování po divadlech
Když Havel dokončil svou hru, přirozeně se o ni začalo ucházet Národní divadlo. Autor se však neshodl s vedením činohry na obsazení a poučen z nezdaru si do licenční smlouvy přímo vymínil několik podmínek. V hlavních rolích si přál Jana Třísku a svou ženu Dagmar, pro kterou hlavní ženskou figuru psal.
Jako režiséra si vybral Davida Radoka, jenž je znám především jako operní režisér - každopádně však tvůrce, který podědil talent svého otce, jednoho z nejlepších českých divadelních režisérů Alfréda Radoka. Pro Havla navíc mohlo jít o symbolické uzavření kruhu: právě Alfrédu Radokovi dělal jako mladíček a začínající literát při několika inscenacích asistenta.
S těmito podmínkami tedy Havlova zastupující agentura AuraPont zahájila jednání s Divadlem na Vinohradech. Vypadalo to nadějně, jenže nakonec Havel licenční smlouvu scéně odebral, neboť nebyla s to dostát Radokovým technickým nárokům. S těmi neměla potíž pražská Archa, divadlo zvyklé na projektový způsob práce, a navíc technicky vybavené jako málokteré jiné v Česku.
Archa se vyrovnala i se skutečností, že na inscenaci nemůže dát z veřejných prostředků ani korunu, protože od ledna marně čeká na grant, který jí přiřkl pražský magistrát. Odcházení je však natolik výlučná inscenace, že ředitel Archy Ondřej Hrab sestavil tým, který peníze sehnal.
"Dramatiků, jako je Havel, česká kultura mnoho nevyprodukovala. Proto se mi zdá spíš ostudné, že rozpočet tvoří jen peníze sponzorů," komentuje Hrab. Bez jejich vkladu by se Archa neobešla. "Dovedete si představit, že by kancléř a jeho přítelkyně chodili v oblecích ze secondhandu? Potřebovali jsme pro ně špičkové obleky. To se díky darům dvou luxusních italských značek podařilo," říká kostýmní výtvarnice Zuzana Ježková.
Ztráta hvězdného třpytu?
Lístky na první sérii představení se vyprodaly během několika dnů. Čtrnáct dnů před premiérou však znovu zasáhlo "macbethovské" prokletí. Z inscenace se pro vyčerpání a zdravotní obtíže omluvila Dagmar Havlová, byť se v kuloárech hovořilo o jejích neshodách s Janem Třískou i režisérem. Její roli převzala Zuzana Stivínová.
O část hvězdného fluida tak kus bezesporu přišel - role Ireny je skutečně napsaná pro dramatikovu manželku a podle kolegů ji dělala bravurně. Může odchod jedné z hvězd podnítit ztrátu zájmu publika? Do divadla sice několik diváků volalo, zda mohou vrátit vstupné, ale nakonec nepřišli. A na vstupenky, které by se vrátily do pokladny, jsou v Arše pořadníky s dalšími zájemci.
Odcházení má ještě jedno nej: punc nejutajovanější kulturní události. Zásadový postoj má od začátku režisér Radok. Každý telefonát s ním začíná i končí větou: "K Odcházení se nebudu vyjadřovat." Odmítl komentovat průlet hry třemi divadly a nechce ani prozrazovat nic ze své tvůrčí kuchyně.
"Pan režisér soudí, že za něj mluví jeho práce. Na Odcházení si má každý divák udělat vlastní názor," říká mluvčí Archy Pavlína Svatoňová. Dohady a fámy tak až do premiéry budou provázet podobu scény, jejíž složitost prý zhatila uvedení na Vinohradech, kde se údajně báli, že by kvůli vodě na scéně zarezly šrouby v podlaze.
Skutečně mají být na scéně Archy deště (v textu jsou předepsány), či dokonce vodopády (děj se odehrává na zahradě vládní vily)? Ředitel Hrab se kolujícím domněnkám směje. "Rozhodně bych chtěl vyvrátit smyšlenku, že jde o nejdražší současnou divadelní výpravu. Nejde o nic, co by nemohlo normálně fungující divadlo zvládnout. Pokud existuje nějaký rozdíl, je to ve způsobu práce, která je velmi koncentrovaná."
Diváci v kontaktu s děním
Nakonec se nechá k strohému vyjádření "obměkčit" scénograf Jaromír Vlček, který scénu vytvořil společně s Radokem: "Scéna 12 krát 12 metrů je nepřenosná a vychází z variabilního prostoru divadla. Iluzivní scénografické prvky jsou vloženy do technicistního stylu divadla, kde jsou technologie odkryty a diváci jsou v přímém kontaktu s děním na scéně." Kdo se chce dozvědět víc, musí se jít podívat na nějakou z repríz. Stejně striktní je zákaz fotografování.
Co je tedy ještě o Odcházení známo? Z inscenačních řešení jen fakt, že Hlas autora, který do textu dramatik ve formě specifických poznámek napsal, načetl skutečně Havel. "Preciznost, přesnost v nárocích," definuje Radokův styl Ondřej Hrab. Podobně mluví herci. Zkoušky na Odcházení jsou dřina daná i podmínkami: na zkoušení totiž vybylo jen šest týdnů, běžně to bývá o čtrnáct dní déle. Na zkouškách jsou přítomni nejen herci, ale celý tvůrčí tým. To také není obvyklá praxe.
Kostýmní výtvarnice Zuzana Ježková jako jediná z inscenačního týmu souhlasí se schůzkou, na níž především dokládá Radokovu pečlivost. Tu ostatně s režisérem sdílí.
"Tato inscenace vzniká jinak, než je běžné. Obvykle herci dostanou kostým před premiérou a někdy s tím docela zápolí. Když jsme pro Odcházení získali nebo vyrobili nějaký kousek, nechali jsme je, ať ho nosí. Pozorovali jsme, jak vypadá na těle, jak se chová při divadelním svícení a podobně. Snažila jsem se, aby se herci mohli věnovat plně hraní a nemuseli se zabývat tím, že jim něco nesedne," říká Ježková.
Současně vyvrací historky o astronomickém rozpočtu. "Nedostatek financí jsme vynahrazovali zvýšenou intenzitou přemýšlení, jak získat věci, které chceme. Vypracovala jsem plán, který se podobá spíš přípravě pro film. Oslovovali jsme oděvní firmy a řadu dobových věcí máme z fundusu, který nám velkoryse otevřelo Národní divadlo. Jana Skopečka, který hraje Osvalda, jsme z poloviny oblékli do předválečných šatů z divadla D 36, které v Arše sídlilo. Věřím, že když přijde na scénu, bude to vizuální potěšení," dodává Ježková.
Tak moment. Hra ze současnosti a dobové oděvy? Havlovo Odcházení totiž trochu klame tělem. Nejde jen o citace z Višňového sadu a Krále Leara, ale o to, jak na první pohled jiné časové roviny pronikají i do reálných souvislostí. Důkazem může být právě mlčenlivý sluha Osvald, rozhodně neodpovídající představě moderního správce domácnosti, ale právě figury z časů, kdy panstvo vozil kočár.
