Do dob dávného Japonska, kdy vláda patřila mocným samurajům, nás přenáší hra Genji: Dawn of the Samurai. Za pomoci magických krystalů s nezměrnou mocí se podařilo klanu Heishi porazit všechny ostatní vládce. Vládli tvrdě a bez milosti vraždili všechny případné oponenty. Naštěstí je tu hráč, potomek jednoho z poražených samurajů (což ale nevěděl!), který shodou okolností disponuje také kouzelným krystalem. Takže když si pro něj přijdou Heishi samurajové, pořádně jim nakope zadek. Na scénu přichází tajemná postava, jež nás zavede k mistrovi Kiichimu – ten poví co a jak a pořádná mlátička může začít.
Genji: Dawn of the Samurai známe již z letošní E3 v Los Angeles, kdy nám připadala poměrně průměrná. Šlo o to, že mnohé konzolové tituly byly předváděny na klasických LCD panelech, které si spolu příliš nerozumí. I ta nejkrásnější hra na nich zkrátka vypadá blbě. Proto první co nás příjemně překvapilo, bylo právě nádherné grafické zpracování. Živé kontrastní barvy mají něco do sebe a
myslíme, že souboje v idylickém prostředí, například altánek se stromy, z nějž opadává listí, do čehož ještě prosvítají sluneční paprsky, dostanou i vás. Celková výpravnost ostatně patří mezi přednosti hry. Kromě pohledných renderovaných filmečků – třeba úvodní bitva, při níž klan Genji prohrává, se dočkáme i mnoha dějových in-game scén.
Během svého putování si zahrajeme i s jinými postavami, třeba s bojovým mnichem.
Přes veškerou omáčku okolo ale Genji zůstává věren svému žánru: čistokrevné akci. Dvě tlačítka pro útok, skákání plus nějaká ta kombinace tvoří základ pro hromadné vybíjení nepřátelsky naladěných samurajů či mysticky vyhlížející havěti. A jelikož mystika zde sehrává svoji důležitou roli, nechybí ani speciální režimy. V jednom z nich se malinko zpomalí čas, takže lze vystihnout nepřátelský úmysl a správně načasovaným stiskem tlačítka provést elegantní "vyřazovací" chvat. Nakonec nechybí ani podstatnější zpomalení času, ale zase tak důležitou roli zde nesehrává. Navíc se speciální vlastnosti nabíjejí poměrně rychle. Každý si ale musí rozmyslet, jestli používat slabší odvar častěji, nebo silnější
dražší verzi zřídkakdy.
Nicméně jenom obyčejné mlácení, byť vizuálně pěkně zvládnuté, by se po pár desítkách až stovkách mrtvol omrzelo, proto si pro nás autoři připravili vítanou věc. Tou se stává drobná příměs RPG prvků. Co to znamená? Ze soubojů máme nejenom dobrý pocit, ale i zkušenosti a penízky. Zkušenosti se nám hodí pro postupování po úrovních, čímž si navýšíme základní atributy, jako útok, obranu a životy. Za peníze si zase kupujeme hojivé bylinky, zbraně, případně lektvary, které dočasně napumpují obranu či útok. Vedle toho nechybí ani předměty, které něco vylepšují. Myslíme, že autorům se podařilo zvolit rozumnou míru RPG prvků. Na jednu stranu neobtěžují, naopak činí hru daleko výživnější, na druhou zde nejsou pouze pro okrasu. Během svého putování si totiž zahrajeme i s jinými postavami, po hodince hraní třeba s bojovým mnichem. Ten místo dvou katan používá masivní hůl (připomínající spíše kmen stromu) a je to zatraceně znát. Sice nějakou tu ránu třebas i schytá, když se napřahuje, ovšem s
máchnutím už nepřátelům do smíchu není.
Jedinou překážkou by mohlo být vyplácání všech nápadů hned na začátku.
Zajímavě si autoři pohráli s konceptem hry, který budí dojem, že hráč si může dělat co chce, ačkoliv hra sama o sobě je striktně (už kvůli oné výpravnosti) lineární. Jednotlivé herní lokace spojuje mapa, po níž se ve vyznačené trase přesouváme. V klášteře u mistra si ukládáme hru, případně přijdeme pro radu, ve vesnici nakoupíme, promluvíme s postavami a podobně. Vždy víme, co máme dělat, graficky to potom naznačuje vykřičník na mapě. Ten napoví kam jít, pokud chceme, aby se dějová linie pohnula kupředu. Vedle otrapů si bojové schopnosti otestujeme i na mnoha strážcích úrovní, kteří po výtvarné stránce lahodí oku. Při jejich eliminaci musíte prokázat, že to s ovladačem opravdu umíte, nicméně i nějaká ta taktika zde nachází svoje místo.
Jak z toho ven? Genji: Dawn of the Samurai se stává příjemným překvapením pozdního léta. Výpravný
příběh jde ruku v ruce s vydařeným grafickým zpracováním. Autoři naštěstí zůstali věrni klasické akci, kterou rozumně vyšperkovali o drobné RPG prvky. Chválíme i koncept, jenž vytváří iluzi, že hra není tak lineární, jak ve skutečnosti je. Jedinou překážkou by mohlo být vyplácání všech nápadů hned na začátku, zatímco do finiše by mnoho nezbývalo. Jak to tedy nakonec dopadne, na to si budeme muset počkat na počátek října, kdy vám nabídneme rozuzlení v podobě recenze.
Index očekávání: 85%
