„V následujících dnech bude vytažen vnitřkem věže a instalován ve zvoničce. Potom už se budeme těšit z lahodných tónů jeho vyzvánění,“ uvedla Věra Miková, manažerka tepelského infocentra.
Historické prameny uvádějí, že zvon vyzváněl od listopadu až téměř do Velikonoc každý večer mezi osmou a devátou hodinou. Ukazoval tak všem pocestným cestu k městským branám.
Traduje se příběh jednoho z pánů ze Slavkova Tullingera, možná Wahna, který jednoho podzimního dne za husté mlhy cestoval lesy Tepelské vrchoviny. Jeho povoz ale sjel do bažiny, kde se kočí utopil. Sám pán ze Slavkova se dostal ze smrtící pasti a bloudil pak lesem. Spásou pro něj byl zvuk zvonu, který ho dovedl k pastýřské chýši patřící k Teplé.
Z vděčnosti věnoval městu stříbrný zvon a peníze, které měly být použité na vyzvánění za tmy a mlhy, zvláště pak na podzim a v zimě. Místní dali podle vyprávění Antona Ardiniho zvonu jméno Záchranář.
Po roce 1917 ovšem veškerá Záchranářova stopa končí. Rekvizicím v období první světové války padly podle dostupných informací za oběť tři pětiny všech zvonů a hodinových cimbálů, což jen v Čechách představovalo asi deset tisíc kusů.
Novou podobu tepelskému zvonu vtiskl mistr zvonař Petr Rudolf Manoušek. Rodinná firma oslavila v roce 2000 sté výročí založení.
„Protože byla Manouškova dílna v Praze Zbraslavi v roce 2002 zničena povodní a z mnoha důvodů není možné v činnosti zvonárny na tomto místě pokračovat, odlévá rodinná firma zvony v zahraničí. Náš hodinový zvon se šestiramennou korunou a průměrem 380 milimetrů byl odlit v dílně v holandském Astenu. Je ozdobený ornamentálním pásem, nápisy věnování a reliéfem znaku Teplé. A samozřejmě autorským nápisem a značkou zvonárny, kterou je malý reliéf zvonku a klíče jako insignie svatého Petra a malým reliéfem květiny,“ popsala podobu novodobého Záchranáře Věra Miková. Ladění zvonu je pak h2.
