Bylo to v době, kdy celebrity při slavnostním zahájení 34. mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary přijížděly v roce 1999 k Thermalu v kočárech. Hnědáka Míšu přitom zradil kluzký mramor, takže se svalil na bok.
„Hnědák u červeného koberce zahrabal kopyty, rozjely se mu nohy a plácl sebou na zem. Načež z toho bylo haló jako blázen, že je koník přetížený a neutáhne festivalové hvězdy,“ řekla Vladimíra Žeravíková.
Někteří lidé tvrdí, že karlovarští kočí své koně týrají. V jednom regionálním tisku jsem se před časem dočetl, jak jsou nebohá zvířata od nevidím do nevidím na rozpálených ulicích zapřažená do kočárů plných vypasených zahraničních turistů.
Napřed se vrátím k tomu Thermalu. Šlo tam o první karambol takového druhu po patnácti letech. Někteří lidé ale hned měli jasno, že se jednalo o týrání. Každý rok se objeví takové hanění naší práce. Veřejnost by ale měla vědět, že kůň nesmí pracovat více než sedm hodin. Pak musí odjet domů. Má hodinu na převoz na štafl, hodinu na převoz zpátky do stáje. Chápu některé občany, že je trápí, když vidí stát koně na parném slunci. Stín ale není pro zvíře tak nezbytný. Důležitý je na štaflu hydrant, abychom mohli koně napájet a polévat vodou. Vzpomínám, jak jsem pro německou televizní společnost ZDF natáčela medailonek, aby turisté viděli, co vlastně obnáší práce kočího a jaký má kůň komfort.
Kdy v Karlových Varech začaly jezdit kočáry?
Před rokem 1700. Zajímavé je, že v Rosnicích měli stanoviště všichni karlovarští kočí. Vyjížděly odtud i muly zapřažené do vozů. Dodnes se v Rosnicích sdružuje většina majitelů kočárů. Mají zde ustájené koně. Obě světové války kočárům nepřály. Novodobý boom začal po sametové revoluci. V roce 1990 přijely do Karlových Varů dvě desítky kočárů. Nevědělo se pořádně, kam se všechny vejdou. Nacpali se sem s další dvacítkou kočárů Pražáci, takže nám začaly klesat tržby. Karlovarští kočárníci začali bojovat za to, aby se Vary nepřeplňovaly. Podařilo se to až v roce 2015.
Klienti v kočáru a alkohol. Jaké s tím máte zkušenosti?
Vozili jsme i totálně opilé turisty. Legrace docela byla, když jsme je museli probouzet před jejich hotelem, kam jsme je v noci zavezli. To ještě kočáry v Karlových Varech jezdily na dvě směny. Jenže pak začala platit místní vyhláška. Zakazovala turistům pít na veřejnosti. Stalo se, že jsme vezli slušné turisty. Drželi v ruce láhev šampusu a při okružní jízdě lázeňskými Karlovými Vary chtěli oslavit narozeniny. Zastavila nás však městská policie. Pokutovala je, že pijí alkohol. Marně jsem vysvětlovala, že sice pijí, ale v mém kočáře. To je jako by to dělali na zadních sedadlech mého auta. Strážníci sice koukali, ale nepřesvědčila jsem je.
Jací bývají vaši zákazníci?
Jednu dobu se tady předháněli Rusové v délce svezení. Tehdy do Karlových Varů ve velkém přijížděla ruská klientela. Byla schopná kočárem jezdit i dvě hodiny, a ukázat tak svým kamarádům, že na to má. Tato klientela trochu vyhnala tu německou. Po sametové revoluci se k nám začalo tlačit hodně Němců. Měli to jen kousek přes kopečky a točili se ve Varech jako o život. Zhruba před šesti lety začala být klientela rozmanitější. Kočárem se rádi od půlky července do konce srpna vozí Arabové. Číňané si kočáry s koňmi jen fotografují, svezou se opravdu jen občas. Nejpočetnější zájemci o svezení jsou nyní Rusové, Holanďané, Němci a Arabové.
A co turisté, kteří si o sobě myslí, že jsou mistry světa?
Chovali se tak někteří Rusové. Byli schopni křičet na celé město, že chtěli jet tam a tam a že je vyhlídková jízda kočárem drahá. Stalo se, že pak přišel jiný Rus a zeptal se svého nespokojeného krajana, proč nechce platit. Nakonec se oba pohádali mezi sebou.
Když jsme u těch cen. Kolik korun si má připravit zájemce o základní půlhodinové svezení?
Z Divadelního náměstí vede trasa ke Grandhotelu Pupp. U Hlavní pošty je otočka. Cena je tisíc korun, což pro pasažéry, jichž se vejde do kočáru čtyři až šest, není žádný finanční problém. Pětačtyřicetiminutový okruh přijde na patnáct set korun.
A co noční můra každého kočího – splašení koně?
To víte, že se to stalo. Na dřevěné kolonádě proskočili koně výlohou. Teď už tam jezdit nesmíme. Na jednu stranu to je možná i dobře. Trochu viny na nehodě měla městská policie. To bylo tak. V době, kdy slečna na kozlíku kočáru byla ještě začátečnice, chtěla uklidit koblížky po svých koních. Samozřejmě měla kolegu pomocníka, který by to udělal za ni. Byla však ze strážníků vyplašená a položila opratě na kozlík, kde seděly ruské děti. Ty začaly ječet, práskly opratěmi a kočár skončil ve výloze s kožešinami poblíž morového sloupu. Koně se přitom pomlátili, zranili turisty a rozsekali výlohu i inventář kožešnictví.
Existují mezi karlovarskými kočáry značky, jako jsou u aut Mercedes a Trabant?
Samozřejmě. Kočáry se prodávají za 250 až 300 tisíc. Záleží na živnostníkovi, co si koupí. Každý chce být ten nejlepší. Kočár musí mít v městském provozu kvůli bezpečnosti kotoučové brzdy. Máme je vpředu i vzadu, čili jsou dvouokruhové.
Kočáry se hodnotí podle toho, jak měkké mají pérování?
Ale kdepak. Čím je kočár krásnější a větší, tím je lepší. Turisté chtějí jezdit v hezkých kočárech. Proto jsou třeba zelené, růžové či bílé. Momentálně v Karlových Varech frčí kočáry, které mají vevnitř bílé kožené nebo koženkové čalounění jako v limuzínách značky Rolls-Royce. Výběr boční barvy je na vkusu majitele.
A co mezinárodní filmový festival?
Festival mám ráda, jelikož je to jedna z akcí v roce, kdy jsou ve městě vidět filmové a divadelní celebrity – jak od nás z Čech, tak i světového formátu. Filmové hvězdy mám ráda už i kvůli tomu, že při natáčení dělají velkou reklamu Karlovým Varům. Točili jsme například medailonky s hercem Philippem Noiretem, Milanem Lasicou, filmovým Jamesem Bondem a s dalšími hvězdami. Jediný minus vidím v tom, že při festivalu je ve Varech, což je samozřejmé, mnoho takzvaných baťůžkářů. Běhají z kina do kina a bohužel je naše služby nezajímají. Tím pádem máme nižší výdělky. Jinak si myslím, že festival je akce velmi příjemná.
