Proč před 70 lety přejmenovali Falknov na Sokolov? Odpoví kniha

Sedm desítek let letos uplyne od přejmenování města Falknov na Sokolov. Jaké byly okolnosti tohoto rozhodnutí, odkrývá karlovarský rodák Jiří Klůc ve své knize Sokolovo: ve stínu propagandy.

Nejprůmyslovější město kraje kdysi odvozovalo svůj název od dravého sokola. V překladu totiž Falkenau znamená Sokolí luh. Po válce a odsunu německých obyvatel ale v rámci hromadného počešťování měst, obcí i ulic v příhraničí dostal i Falknov nové jméno.

Jenže nikoli podle dravého ptáka, ale podle bitvy u vsi Sokolovo v Charkovské oblasti na východní Ukrajině. A to i přesto, že bitva se západočeským městem neměla takřka nic společného. Komunistická moc tehdy přejmenování zneužila jako propagandu.

Proč vlastně došlo k přejmenování města?
Po válce byl v souvislosti s odsunem Němců a dosídlováním oblasti Sudet trend měnit původní německé názvy na české. Změnilo se pojmenování hotelů, ulic, ale i obcí a měst. To byl také případ města Falknov nad Ohří (Falkenau an der Eger) v západních Čechách, které v březnu 1948 změnilo u příležitosti pátého výročí bitvy u Sokolova název na Sokolov.

Kdo o změně rozhodl?
O počešťování názvů rozhodovaly místní správní komise, později místní národní výbory - MNV. Ve Falknově se navíc konalo referendum o změně názvu za pomoci potravinových lístků, kde měli občané zaškrtnout jednu z možností.

Socha vojáka zaujala studenta tak, že napsal knihu o krvavé bitvě

Jaké byly výsledky hlasování?
Pro přejmenování města na Sokolov se vyslovilo 83 procent obyvatel. Na schůzi MNV tak padlo v srpnu 1947 rozhodnutí, že město v březnu následujícího roku změní název.

Bylo přejmenování posvěceno i shora?
To bylo nutné. Tehdejší ministr vnitra Václav Nosek 8. února 1948 oficiálně povolil přejmenování města z Falknov na Sokolov. Jenže vzhledem k událostem v únoru byla oslava odložena na 31. března a propagandisticky zneužita s tím, že město bylo přejmenováno u příležitosti 5. výročí bitvy, a nese tedy název podle vesnice Sokolovo. Ta však se západočeským městem neměla téměř nic společného. Snad jen, že se tu několik bojovníků od Sokolova narodilo.

Jak to tedy mělo být správně?
Původní německý název Falkenau totiž v překladu znamená Sokolí luh. Dle legendy pochází pojmenování od zakladatele města rytíře Sebastiana, který se po křížové výpravě s Turky usadil na místě, kde řeka Svatava ústí do Ohře. Jeho vášní se stalo sokolnictví.

Jak probíhaly oslavy ve městě?
Posledního března 1948 bylo již od ranních hodin náměstí vyzdobeno vlajkami, hrála vojenská hudba z Chebu. Tehdejší předseda MNV Jaroslav Jindáček měl úvodní projev, ve kterém řekl, že sedm století národního germánského útlaku v československém pohraničí málem zničilo slovanské tradice. V březnu 1943 v bitvě u Sokolova dle jeho názoru vojáci splatili staletí útlaku a křivd. Oslav se zúčastnili také dva přímí účastníci bitvy, čestní hosté, tehdejší ministr národní obrany armádní generál Ludvík Svoboda a poslanec Národního shromáždění Bedřich Steiner.

Také Ludvík Svoboda nezapomněl zmínit souvislost s bitvou u Sokolova. Jaká slova tehdy pronesl?
Uvedl doslova, že přání a rozhodnutí obyvatel přejmenovat město na Sokolov je symbolické. Připomněl, že hory, které jsou za městem, jsou nejen hranicí československou, ale i hranicí všeho Slovanstva. Jako poslední se ujal slova poslanec Bedřich Steiner, který přirovnal bitvu u Sokolova k jednomu z nejvýznamnějších momentů československých dějin.

Jiří Klůc

• Narodil se v roce 1996 v Karlových Varech, do roku 2016 žil v Sokolově, nyní bydlí v Praze.
• Vystudovat Gymnázium Ostrov, od mládí se zajímá o historii.
• V minulosti zvítězil v evropské historické soutěži Eustory i ve Středoškolské odborné činnosti v oboru historie.
• Získal cenu časopisu Dějiny a současnost, Asociace učitelů dějepisu ČR a řadu dalších ocenění.
• Snaží se připomínat osudy zapomenutých československých válečných hrdinů 2. odboje včetně těch z Karlovarského kraje.
• Regionální tematice Sokolovska se věnuje ve své prvotině Sokolovo: ve stínu propagandy. V letošním roce vydává novou knihu s názvem Kapitán Otakar Jaroš: příběh hrdiny od Sokolova.

V Sokolově je od roku 1951 i umělecké dílo, odkazující na Sokolovo...
Socha bojovníka se nachází na okraji parku a u křižovatky Rokycanovy a Rooseveltovy ulice, dříve Švermova náměstí. Zobrazuje vojáka 1. čs. samostatného praporu se samopalem PPŠ-41 Špagin a nataženou rukou. Tenkrát to vypadalo, že ukazuje na hodinářství, které tam tehdy bývalo, a místní občané mu proto přezdívali „davaj časy“ (naval hodinky). Na bronzové desce je nápis „Na paměť československých bojovníků bitvy u Sokolova“. Součástí oslav byl v březnu 1968 i pietní akt, při kterém byla do pomníku slavnostně uložena prsť ze sokolovského bojiště.

Jenže socha od té doby čelila i několika útokům. Proč?
Stalo se to dvakrát. V roce 1954 se jí několik místních obyvatel pokusilo vyhodit do povětří. Vnímali ji tehdy jako symbol rudoarmějce nebo partyzána, symbol komunistické moci. V srpnu 1968 ji na protest proti okupaci Československa lidé strhli a pomalovali. Socha však má být připomínkou toho, že se Čechoslováci ve svém prvním bojovém vystoupení ukázali jako schopní, odhodlaní a stateční. U pomníku se dodnes konají pietní akty, avšak bohužel v květnu, u příležitosti osvobození Československa. To je podle mého názoru absolutní nesmysl. Nejedná se o vojáka Rudé armády, ale vojáka československého, který se účastnil bojů u Sokolova v březnu 1943.