Čeští dosídlenci a jejich potomci o ní prakticky nic nevědí a pamětníci na německé straně pomalu vymírají. Schicker věděl, že musí jednat rychle.
Začal zpovídat poslední pamětníky, studovat kuchařky a poté sepsal knihu Erb-Gerichte, která zanedlouho vyjde i v Čechách pod názvem Pokrmy našich předků. Je to vůbec první ucelené dílo, které pojednává o tradičním jídle a stolování v Krušnohoří. Typické recepty v ní samozřejmě nechybějí.
„Krušnohorská kuchyně není jen kuchyně chudých lidí. Jde o kuchyni velmi bohatou i co do rozmanitosti společenských vrstev, od rolníků až po aristokracii,“ říká.
Ovlivnily ji mnohé národy, ať už to byli Francouzi nebo třeba Italové, od kterých pocházejí rolády. „Jak se lidé v průběhu staletí stěhovali, každý si něco přidal,“ líčí.
Protože neexistují krušnohorské kuchařky, zkoumal profesor Schicker rozličná díla. Nevynechal ani legendární Magdalenu Dobromilu Rettigovou, jejíž recepty jsou prý krušnohorskému kulinářskému umění velmi blízké. Schicker se snaží vrátit na jídelní lístky pochutiny jak z rybí, tak třeba bramborové kuchyně.
Pro tu byly typické například škubánky, vdolky či máslem maštěné bramborové placky zvané Kouřící dívka z Tannenberku.
Samozřejmostí jsou knedlíky, které podle profesora Schickera pocházejí ze Saska. Ty klasické, jež kuchaři a kuchařky vyráběli zejména z bramborového těsta, však na české straně po roce 1945 vystřídaly knedlíky s převahou mouky. Pro krušnohorskou kuchyni byly charakteristické bylinky, ale také jehličnany. Profesor Schicker tuto část označuje jako sennou kuchyni.
„Je velmi zdravá a mnohostranně využitelná. Můžeme ji aplikovat mnoha způsoby,“ vypráví. Z mladých jedlových špiček lze podle něj připravit například chutný salát, ze smrku zase med nebo zmrzlinu. „Naše chutě se za posledních pět set let změnily a naším úkolem je opět je oživit,“ říká.
Zajímají ho i kulturní tradice spjaté se stolováním Krušnohorců. Například od adventu do 6. ledna dodržovali pravidlo devíti chodů, z nichž každý měl svou vlastní symboliku. Třeba klobása nebo vepřová pečeně podávaná s čočkou měla rodině přinést víc peněz. Autora krušnohorské kuchařky těší, že některé typické lokální přísady zažívají v kuchyni svou renesanci.
Jedná se například o pivo, které horalé přidávali do roztíratelného sýra Trakař, nebo jím vylepšovali chuť pečených zajíců či králíků.
