Zajímavosti a poznatky o krajině, která je spojena hlavně s vojenským cvičištěm, se dostaly na stránky nové knihy nazvané jednoduše Doupovské hory.
Jedním z tvůrců je i Jan Matějů z karlovarského muzea, který vyvrací letitý mýtus. „Lidé si myslí, že tanky a transportéry oblast zničí, ale opak je pravdou,“ podotýká.
Jakou největší zajímavost jste objevili?
Je těžké vypíchnout jednu věc, zvláště pak, když jsem každou stránku důkladně četl minimálně šestkrát. Jde hlavně o to, že jich je tam více. Čtenáři se mohou například dočíst o historicky nejstarší známé zkamenělině suchozemského zvířete, která byla nalezena v Doupovských horách. Říká se mu Hlodavec z Valče. Je jeden z největších paleontologických unikátů v Evropě.
Doupovské hory
|
Čím je tak zvláštní?
Zkamenělina představovala suchozemského „svědka biblické potopy“. Informace, že se tady právě tento unikát nalezl, trochu zapadla, proto věříme, že i díky naší knize vejde více do povědomí. Dnes je uložena v sídle rodiny Schönburgů ve Waldenburgu u města Glauchau v Sasku.
Co dalšího patří k zajímavostem Doupova?
Další věc, kterou třeba lidé netuší, je to, že právě přítomnost vojáků je pro Doupovské hory pozitivní věc.
Jak je to možné?
Lidé si myslí, že tanky nebo spíš dnes transportéry oblast zničí, ale opak je pravdou. Není to zničená země. Ve vyježděných stopách od obrněných pandurů například přežívají dva kriticky ohrožené druhy korýšů. V běžné kulturní krajině už pro ně není místo, a tady se jim daří.
Dá se říct proč?
Nejsou tu žádné pesticidy a hnojiva, díky pravidelné jízdě vozidel kaluže nezarůstají, což je pro oba druhy ideální. Vypadá to možná absurdně, ale je to fakt.
Zajímavých živočichů, kteří v Doupovských horách žijí, bude zřejmě více.
Například užovka stromová. Žije v oblasti Stráže nad Ohří. Tento had je místním pozůstatkem příznivějšího klimatu před 5000 lety. Tehdy se vyskytoval ve velké části Evropy. Když se později začalo ochlazovat, stáhnul se daleko na jih. Nicméně tady v hlubokém údolí Ohře díky vhodným podmínkám jako zázrakem přežil až do dnešních dnů.
Když přišli vojáci, musely být zničeny vesnice i samotné město Doupov. I o tom píšete?
Kniha je spíše laděna přírodopisně, přesto jsme se zabývali bývalými obcemi, například z krajinářského či botanického hlediska. Tato místa zarůstají lesem překvapivě rychleji, než jsme si mysleli. Je zajímavé sledovat, jak rychle si příroda bere zpět, co je její.
Do části hor se lidé nemohou podívat, neboť tam cvičí vojáci. Jaká s nimi byla spolupráce?
S povolením ke vstupu nikdy nebyl problém. Musím poděkovat Vojenskému újezdu Hradiště za výbornou domluvu. Musím se opakovat, opravdu jen účast armády zachránila tuto oblast.
Proč o Doupově píšete až nyní?
V roce 2008 se na popud ministerstva životního prostředí připravovala chráněná krajinná oblast Doupovské hory. K tomuto záměru vznikla řada dokumentů, které v sobě schraňovaly mnoho informací o živé či neživé přírodě a tak podobně. Nakonec ale práce skončila bez užitku v šuplíku, neboť nepanoval souhlas se vznikem krajinné chráněné oblasti.
Chápu tedy dobře, že jste nechtěli, aby ty informace zanikly?
Přesně tak. Navíc podobný záměr s Doupovem už byl i v 80. letech minulého století, ale výsledek byl stejný. Při přípravě aktuálních podkladů spolupracovalo hned několik odborníků, a jak jsme byli v kontaktu, tak padl návrh, abychom vytvořili publikaci pro veřejnost.
Existují nějaké starší publikace?
Když se podíváte, je mnoho publikací o Krkonoších nebo Šumavě, ale o Doupovských horách neexistuje nic. Pomineme-li německy psaný vlastivědný sešit ze série Sudetendeutsche Heimatgaue Viktora Kallera z roku 1926, nic, co by popisovalo toto pohoří od přírodních podmínek po historii, neexistuje.
Jak kniha vznikla?
Hledali jsme odborníky, například i na vodu a klima. Připravili jsme si osnovu a dohodli se, kdo co bude dělat. Všichni pracovali bez nároku na honorář a často na úkor volného času. Spojilo se čtyřicet nadšených lidí.
