Když Anton Hart po válce musel odejít z Chebu, věřil, že se brzy bude moct vrátit. Trvalo to však dlouhá desetiletí, než se opět podíval do Hrozňatova, kde se 12. června 1914 narodil. A návrat to nebyl vůbec radostný. Poutní kostel Maria Loreto, kde byl pokřtěn, byl v troskách.
I Cheb už byl jiný. Anton Hart však nezahořkl. Díky němu povstalo z popela poutní místo Maria Loreto, stal se také spoluzakladatelem Nadačního fondu Historický Cheb, který vznikl na podporu ochrany a obnovy kulturních a historických památek v Chebu a na Chebsku.
„Nadační fond Historický Cheb ve spolupráci s dalšími organizacemi a spolky pořádá letos na podzim několik vzpomínkových akcí k připomenutí výjimečné osobnosti Antona Harta,“ uvedl člen správní rady Nadačního fondu Historický Cheb Karel Tyrpekl.
Připomenul, že Anton Hart jako hluboce věřící katolík bral záchranu Lorety jako svoje poslání. Založil ve Waldsassenu spolek na její záchranu, uvolnil zemní stroje i několik zaměstnanců ze své firmy na odklizení metrové vrstvy zbořeného zdiva.
Sám na záchranu poutního místa štědře přispíval, postup prací denně sledoval a pomáhal překonávat překážky. Nikdy nepřipomenul, že ve svém rodišti musel zanechat veškerý majetek a odejít. Sám se cítil být především Evropanem.
Na Antona Harta často myslí i někdejší starosta města Chebu Otakar Mika, který jej poprvé potkal ve zcela zničené Maria Loretě.
„Byl podzim roku 1991. Ještě byly celní a pasové kontroly, ještě bylo Československo a všechno se zdálo možné. Procházeli jsme zbořeniště této vzácné památky, na stěnách byly nápisy vojáků a uvnitř byl les náletových dřevin. Vyhořelou věž hlídala rozstřílená madona. Pan Hart se na mne pronikavě podíval svýma jasně modrýma očima a řekl: ‚Co budeme dělat? Musíme to opravit. Spolu. Češi a Němci‘,“ zavzpomínal Otakar Mika.
Cesta k záchraně památky však byla trnitá. „Například když se na schůzi ve Waldsassenu zástupce plzeňského biskupství zdráhal dát souhlas ke stavebnímu řízení. Bez toho však nebylo možné s opravami začít. Stanovisko církve přitom bylo pochopitelné. V pohraničí byly stovky kostelů, které volaly o záchranu a nebyly v tak strašném stavu jako Maria Loreto,“ říká bývalý starosta.
Akce, které připomenou Antona Harta
|
„Na jasné a věcné otázky, kde vezmeme peníze na obnovu či kdo za námi stojí, jsme tehdy nedokázali odpovědět. Pamatuji si ale jako dnes, když se po chvíli rozpačitého ticha ozval svojí roztomilou češtinou Anton Hart a jasně prohlásil Za námi stojí Panna Maria. Souhlas jsme tehdy dostali, ovšem s podmínkou, že je nám znám stav památky a také finanční situace církve,“ pousmál se při té vzpomínce Mika.
Kromě záchrany Lorety přispěl Anton Hart i ke vzniku Nadačního fondu Historický Cheb. Městu věnoval finanční dar 10 tisíc eur. Tyto peníze se staly základním jměním fondu, jehož posláním je ochrana a obnova kulturních a historických památek v Chebu a na Chebsku.
Díky nadačnímu fondu má například chebský chrám sv. Mikuláše zpět vysoké helmice svých věží, na Zlatém vrchu se lidé mohou kochat pohledy do dálek z obnoveného altánu a bývalou vesnici Krásná Lípa už nepřipomíná jen zdevastovaný hřbitov.
Za své zásluhy o záchranu poutního místa a za vytváření přátelských vztahů mezi Čechy a Němci obdržel Anton Hart řadu vyznamenání. V roce 1994 to byl Spolkový kříž na stuze za zásluhy a Cenu Evropy, o tři roky později mu prezident SRN udělil Záslužný kříž I. stupně. Získal také cenu Euroregia Egrensis a v roce 2002 byl jmenován čestným občanem města Chebu.
V následujícím roce mu papež Jan Pavel II. udělil rytířský kříž papeže sv. Silvestra. Město Cheb svému rodákovi odhalilo přímo na Loretě pamětní desku, kterou zdobí podobizna Antona Harta zhotovená akademickým malířem a sochařem Jaroslavem Šindelářem.
