V Pelhřimově by do konce roku měla vzniknout basketbalová Síň slávy

Dobrá dostupnost ze všech koutů republiky, přátelské vztahy s iniciátory a především velký zájem. To vše stojí za plánem vytvořit v Pelhřimově ještě do konce letošního roku Síň slávy českého basketbalu. Město rekordů a kuriozit by tak mohlo nabídnout další velké lákadlo.

V Síni slávy českého basketbalu se mají objevit i relikvie spojené s filmem Zlatý podraz, které byly nedávno k vidění na výstavě Branky Body Brno. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

„Umístěná by měla být v pelhřimovské sportovní hale,“ prozradil Miloslav Slavík, předseda basketbalového klubu Sojky Pelhřimov.

„Basket tady má svoje jméno a úroveň a jezdí sem spousta lidí, hráčů i družstev. Myslím, že právě u nás by bylo tohle muzeum dostatečně vidět,“ doplnil.

V expozici mají být dresy, trofeje nebo i koš, který si „zahrál“ ve filmu režiséra Radima Špačka a scenáristů Jakuba Bažanta, Kristiny Nedvědové a Jiřího Závozdy Zlatý podraz (2018).

Ten - mimo jiné - vypráví o triumfu československé reprezentace na mistrovství Evropy mužů konaném ve Švýcarsku v roce 1946. Právě z něj pochází i nejcennější relikvie plánované expozice: pohár kontinentálních šampionů.

Nejcennější trofejí v Síni slávy má být pohár basketbalových mistrů Evropy z roku 1946.

„A panu Bažantovi se podařilo získat další unikáty včetně pohárů vicemistryň Evropy a světa,“ zmínil místostarosta Pelhřimova Zdeněk Jaroš autora původního nápadu, známého televizního komentátora. „Byla by škoda, kdyby nebyly nikde k vidění,“ podotkl Jaroš.

I samotný pelhřimovský basketbalový klub je v posledních letech úspěšný - především mezi mládežnickými týmy. „V kategorii U15 jsme mezi chlapci určitě v republikové špičce,“ připomněl Jaroš.

Úplné začátky basketbalu ve městě jsou spojovány s rokem 1949, první ženské družstvo zde potom vzniklo zhruba o pět let později. K dnešnímu dni má BK Sojky na tři stovky členů. Oddíl vychoval i řadu mládežnických a seniorských reprezentantů. Mezi nejznámější přitom patří Blanka Štěpánková či Jana Matějková.

Jaké expozice už si turisté v Pelhřimově oblíbili

Muzeum rekordů a kuriozit:

Mezi českými rekordmany se ocitnou návštěvníci Muzea rekordů a kuriozit. Nachází se v historické Jihlavské bráně a k vidění je v něm třeba největší lžíce, čokoládový zámek, část ze 158 kilometrů dlouhé šály, největší pyžamo či péřová bunda, která je pětkrát větší než ty prodávané v obchodech. Kdo obdivuje spíše miniatury, bude okouzlen malůvkou na makovém semínku, nejmenším vyřezávaným betlémem nebo minihlavolamem v podobě ježka v kleci. Zájemci mohou navštívit rovněž expozici Zlaté české ručičky na Nábřeží rekordů.

Malé muzeum Bible:

Na 400 různých výtisků Knihy knih v osmdesáti jazycích mají ve třech místnostech expozice ve Starém Pelhřimově. Návštěvníci si mohou ručně vyrobit papír, vyzkoušet sazbu liter, vytisknout stránku na replice středověkého knihtisku či přepsat brkem a inkoustem některé z kázání mistra Jana Husa.

Síň Lipských aneb První české MÚZYum:

Slavnější rodáky než rodinu Lipských asi Pelhřimov nemá. Režisér Oldřich Lipský a jeho bratr, herec Lubomír Lipský, jsou pojem. Město jim proto před lety vybudovalo pamětní síň. Umístěna je hned naproti jejich rodnému domu, v přízemí Šrejnarovského domu na Masarykově náměstí číslo 10. Po herci Lubomíru Lipském je pojmenováno také pelhřimovské divadlo.

Pelhřimovské peklo: 

Jak se spí na Záhořově loži, co dělá s hříšníky pobyt v pekelném kotli nebo jak se sedí na trůnu samotného Lucifera, to všechno si mohou vyzkoušet návštěvníci Pelhřimovského pekla. Originální interaktivní expozice určená především dětem se nachází ve sklepení domu číslo 10 na Masarykově náměstí.

A právě snaha o to dostat nejen pelhřimovský basketbal do povědomí co nejvíce lidí by se měla zúročit v chystané expozici.

„Teď přes léto se budou upravovat prostory ve sportovní hale. Navíc ještě jednáme i s Agenturou Dobrý den, která v Pelhřimově spravuje Muzeum rekordů a kuriozit, že by se taky zapojila. Některé věci by se daly umístit také u nich,“ plánoval Slavík.

Zatím sice většina věcí stojí především na vizích do budoucna, nicméně do konce roku už se počítá s prvními návštěvníky.

„Všechno čeká hlavně na právní formu. Některé relikvie jsou sice ve vlastnictví přímo Jakuba Bažanta, ovšem další patří dědicům tehdejších reprezentantů. Musí se tudíž udělat smlouvy o zapůjčení. A to je vždycky na dlouhé lokty,“ vysvětloval předseda pelhřimovských Sojek.

Nezbytné je i zabezpečení celé expozice. „Musí tam být kamerový systém, to je jasné. A taky zamykací vitríny vyrobené z nerozbitného skla. Bude tam totiž řada nenahraditelných věcí,“ poznamenal Slavík.

Zakladatelem basketbalu je kanadský učitel springfieldské sportovní školy YMCA James Naismith, který v roce 1891 zařadil tento sport do zimní přípravy svých studentů. Pravidla shrnul do 13 bodů, a i přes prvotní zádrhely si basketbal brzy získal velkou popularitu.

Rychle se šířil nejen po Spojených státech, české veřejnosti byl poprvé představen roku 1897. Mezinárodní basketbalová federace FIBA byla založena v roce 1932.

Nebojíme se své odvahy, říká o nápadu Jakub Bažant

Televizní komentátor Jakub Bažant (uprostřed) má do nové Síně slávy zapůjčit velkou část exponátů.

Sportovní novinář, publicista a televizní komentátor Jakub Bažant by v Česku rád vytvořil jakousi Síň slávy českého basketbalu. A pro svůj záměr si vybral spolupráci s pelhřimovským klubem Sojky.

„Důvod je takový, že v Pelhřimově o to projevili velký zájem. Především právě tamní klub, jeho trenéři a také bývalí hráči Martin a Eva Kotrbatí, které znám od gymnázia a věřím jim,“ řekl dlouholetý redaktor České televize, jehož specializací je i basketbal. „Navíc také samotné město přislíbilo, že s projektem pomůže,“ dodal šedesátiletý scenárista filmu Zlatý podraz, který vypráví o poválečné československé basketbalové reprezentaci.

Je pravda, že byste měl většinu exponátů půjčit do chystaného muzea právě vy?
S vizí muzea, ale taky s velkou pokorou shromažďuji trofeje, medaile, poháry a další věci přes deset let. A rád bych i touto cestou poděkoval všem legendám či jejich blízkým, že mi takové vzácnosti zapůjčili nebo darovali.

Podle vedení pelhřimovského klubu je potřeba zařídit právní ochranu a spoustu dalších věcí, nicméně počítá s tím, že vše bude hotovo do konce roku...
S těmi právními ošetřeními je to samozřejmě pravda. To víte, že bych byl rád, kdyby to šlo rychleji, ale uvědomuji si, že každý máme svou práci a všechno děláme zadarmo - z nadšení a lásky k basketu.

Nejste z dosavadního pomalejšího vývoje trochu zklamaný?
Zklamaný... Beru to jako cvičení v trpělivosti (usmívá se). Nicméně věřím, že všichni, kteří dali slovo, svůj slib splní. Že se najdou prostory a basketbalová síň slávy, nebo možná muzeum, protože ještě nemáme název, skutečně vznikne.

Kolik artefaktů a relikvií návštěvníkům nabídnete?
To se asi takhle nedá říct, netroufám si odhadovat, ale určitě jich bude hodně. Každopádně je mi také jasné, že udělat dneska nějakou výstavu tak, aby zaujala mladé lidi, není vůbec jednoduché.

Nějakou představu ale určitě máte. Nebo ne?
Chceme moderní expozici, aby si návštěvníci mohli co nejvíce věcí vyzkoušet. Například si poměřit svou ruku s velikostí ruky Ondřeje Balvína, sáhnout si na historické míče. Jenže je jasné, že na stavební a instalační úpravy a na zmiňované interaktivní prvky bude potřeba sehnat poměrně značné peníze.

Nicméně jste přesvědčený, že věcí a příběhů bude dost?
S kolegou Jiřím Závozdou jsme napsali knížku, která se jmenuje Nebáli se odvahy. Mapuje historii sta let českého basketbalu. I díky tomu bychom naplnili několik muzeí. Ono jde ale o správný výběr. Začít největšími legendami a zajímavostmi, ale zároveň se neutopit v minulosti. A je potřeba zmínit i současnost, třeba neuvěřitelný příběh píle, vůle a vytrvalosti Tomáše Satoranského.

Česká republika zatím nemá žádnou basketbalovou síň slávy?
Od roku 2004 existuje virtuální Síň slávy ČBF na webu federace, ale je hodně stručná, bez fotek a videí a občas se ani nevejde do záložky na homepage. Mám jinou představu o prezentaci hráčů a hráček, kteří náš basketbal dostali v počtu medailí na druhé místo v Evropě za Sovětský svaz, což pořád platí. Právě proto jsme se do toho s přáteli pustili a nebojíme se své odvahy.