Jste bezstarostný člověk?
To je dobrá otázka. Mně starosti přijdou jako normální součást života. Vždy máte o něco starosti: děti, manželka, zdraví… Jestli k tomu navíc patří i město, to nehraje roli.
Ptám se proto, že jste kvůli revoluci v parkování možná historicky nejproklínanějším politikem jihlavské garnitury...
Naučil jsem se to odfiltrovávat. Furt si myslím, že to, co dělám, má význam a je to správné. Nemám potřebu se v politice držet dlouho, pokud lidé naznají, že s těmi kroky spokojeni nejsou – a ukazuje to i prostor, kde nyní spolu sedíme (ateliér Bekeho firmy Schrapnel – pozn. red.). Toto je to, co mě baví, co miluju. To, co dělám vedle na městě jako radní, dělám proto, že jsem patriot. Pokud se ukáže, že s tím lidé nejsou spokojeni a za čtyři roky řeknou „Beke, stop!“, tak já s tím vůbec žádný problém nemám. Protože mě to neživí.
David Beke
|
Asi nejožehavější věcí je nová parkovací koncepce, kterou vytvořil zastupitel Dalibor Pituch a vy ji pokrýváte svým jménem…
Když jsem nastupoval poprvé do zastupitelské pozice, tak se mě novináři ptali, co bych chtěl ve městě udělat. Já říkal, že bych chtěl vyřešit parkování a vyřešit arénu (novou multifunkční halu – pozn. red.). To jsem si předsevzal a lidé jsou strašně překvapeni, že když člověk něco slíbí, tak to pak plní, i když to nemusí znamenat politické body. Už na začátku minulého volebního období jsem inicioval vznik pracovní skupiny, do níž jsem přizval Dalibora Pitucha, aby mi ji pomohl prosadit, vymyslet, realizovat, doladit.
Pro mě osobně je extrémem, že ani v noci se v centru Jihlavy nyní nedá zaparkovat zdarma, není zdarma parkování ani pro invalidy. To je v pořádku?
My jsme to udělali proto, že v centru Jihlavy není dostatek parkovacích kapacit. Protože tady žijí lidé, kteří sem jezdí jen večer se vyspat, auto odstavit na náměstí a ráno zase odjet. Přes víkend ho taky nechají na náměstí. Ale město z těch lidí nic nemělo. Naším cílem bylo to vyčistit, proto jsme na začátku sáhli k radikálnější formě změny parkování. Bouchnout do stolu a říct: Takový bordel tady být nemůže! Když děláte něco takového, naštvete spoustu lidí. Ale proto jsme šli takovou cestou. Mnohem lepší je to vyčistit a pak vědět, že to můžete uvolnit. Teď díky monitorovacímu autu nabíráme data, abychom získali obraz o parkování ve městě. Díky tomu pak budeme například moci říct, že uprostřed náměstí je možné to v sobotu a v neděli uvolnit, ale naopak v ulicích Za Snahou a Brněnské to uvolnit nepůjde, protože tam je příliš mnoho rezidentů. Na sídlištích určitě bude regulace i v noci, naopak se to tam možná uvolní přes den.
Toto je ten bič na obyvatele. A co je tím cukrem?
Cukr je to, že každý, kdo přijede do centra, zaparkuje, kde potřebuje. To dřív nešlo. Cílem je, aby bylo vysokoobrátkové parkování tam, kde to lidé potřebují. Přirovnávám to k tepnám a žilám. Když se krev nehýbe, tak je to špatně. Všechno se to musí vyčistit, tím se město okysličí a jako by se uzdravuje. I ti podnikatelé, kteří potřebují, aby k nim auto dojelo, mají mnohem více možností. Druhá věc je mnohem větší ochrana parkování rezidentů. Protože chceme, aby lidé v Jihlavě bydleli, tak jim chceme umožnit, aby v docházkové vzdálenosti od bydliště měli možnost zaparkovat.
Mě na vás fascinuje neutuchající ochota komunikovat a současně fakt, že dáváte hlavu na špalek za věci, za které byste nemusel.
Nemusel bych. Právě proto, že mám tu svobodu a nevadí mi dát tam tu hlavu i za jiné, kteří se bojí.
Všiml jsem si, že když máte společné veřejné vystoupení s primátorem Petrem Ryškou, on vás před lidmi často docela sráží. To vám nevadí? Že vás tam prezentuje jako svého učedníka, podřízeného?
To jsem si nevšiml. Ale my máme takový specifický druh humoru a jsme zvyklí se velmi špičkovat. Možná to nezaujatý pozorovatel vidí jinak. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, neregistroval jsem to. Samozřejmě jsem mladší, on má víc životních zkušeností. Ale já si nikdy nemyslím, že vím všechno nejlíp. O všem přemýšlím. Když jsme řešili novou arénu, taky jsem přemýšlel, zda by nebylo lepší ji postavit za městem, jestli jsou mé argumenty lepší. Pochybovat je lidské.
Druhou stránkou toho, že jste nyní možná nejproklínanějším politikem, je, že jste i politikem nejviditelnějším, a tedy jste potenciálním kandidátem na primátora.
Když jsem do politiky vstupoval, říkal jsem si, že by to mohla být pozice, která by pro mě mohla být metou. Čím déle v politice jsem, tím méně si myslím, že je něco takového třeba. Já dokážu tu práci odvést v jakékoli pozici. Jako uvolněný i neuvolněný radní si dokážu najít místo, abych dokázal slíbenou práci odpracovat. Není to teď mou ambicí.
Co je vaší ambicí?
Aby moje rodina byla zdravá. Abych byl spokojený s prací, co dělám. Možná mou ambicí politickou je, aby lidé, kteří po desítkách let přijdou do Jihlavy, řekli, že ty kroky, které se zde dělaly v době, kdy jsem na nich mohl pracovat, byly udělané dobře. Není mou ambicí, aby po padesáti letech někdo řekl: Beke s Ryškou byli úplní de*ilové, protože udělali ten nebo ten krok, který Jihlavu úplně zazdil. Tím myslím, aby se znovu nestalo to, co se v minulosti stalo s hlavním nádražím (bylo založeno daleko od centra – pozn. aut.), protože někdo rozhodl v nějaké době chybně. Mou ambicí je, aby kroky, které nyní dělám, byly ku prospěchu města nikoli v jednotkách, ale v desítkách či stovkách let.
Lidé jsou naštvaní, ale myslím si, že celkově se má společnost, jak se nikdy neměla, že si skoro každý může dovolit cokoli. Pocit toho, že mám takové možnosti, vede k tomu, že pak nejsem ochoten respektovat žádná pravidla, ale prohlubuje se naštvanost na něco, co je vlastně jenom virtuální.
David Bekeradní Jihlavy (ODS)
V nejvyšším vedení města Jihlavy jsou i politici ANO, ale jsou mnohem méně vidět než vy, který jste pouze neuvolněným radním...
To asi není otázka na mě. Souhlasím s vámi, ale nevím, co bych k tomu řekl.
Před časem jste řekl, že by bylo dobré zvednout domy kolem náměstí o jedno patro…
To byla nadsázka. Řekl jsem dokonce o dvě. Jihlavské náměstí, které je založeno v nadsázce pro pětisettisícové město, je výškou a hustotou zástavby jakoby vesnicí. Abychom uživili toho pekaře, který tam pracuje a má tam obchod nebo vedle kavárnu, potřebujeme, aby tam ti lidé nikoli dojížděli autem, ale aby tam skutečně bydleli. Aby ráno, když vstanou, si dole na ulici dali kafe a u pekaře croissant. A toho se dá docílit jen tím, že to město zahustíme – že někde přidáme další kapacity bydlení. Použil jsem nadsázky dvou pater nahoru. Bylo by to fajn, ale asi to není úplně reálné.
Racionální cesta je všechny půdy, které lze, transformovat na bydlení. Zastavět všechny nezastavěné proluky, dnes obležené auty – za Snahou, Bezručova. Transformovat Prior i na bydlení – nahoře luxusní byty. V souvislosti s tím se musí vyřešit parkování, protože lidé, kteří mají peníze, chtějí mít auto a to auto nechtějí mít daleko od svého bydlení. V hlavě se mi honí, zda se má revokovat soutěž na revitalizaci náměstí, která před lety řekla, že náměstí je dobré, že stačí jenom předláždit a parkovat pod zemí se nemá.
Promiňte, zda se mýlím, ale nevnímám pro nejbližší období u vedení Jihlavy vizi, jak by se náměstí mělo reálně změnit...
Co se týká revitalizace náměstí, ta jde mimo mě. I proto, že s tou přijatou vizí úplně nesouzním, ale nebudu ten, kdo tu vizi bude bourat. Tam se projektování zaseklo na majetkoprávních vztazích mezi Priorem a městem. Moje vize – a na tom se snažím pracovat s panem náměstkem Laštovičkou – je zpracovat regulační plán města. To je dokument, který by měl směřovat k tomu, abychom například byli schopni někde zvednout střechu a udělat tam obytnou půdu. Připravují se podklady pro zastavění proluk. Prodat by se měla proluka v Bezručově ulici.
Řeším odpadkové koše v centru, řešíme pravidla pěší zóny v Benešově ulici, v příštím roce bychom tam chtěli změnit mobiliář. Nemyslím, že bychom vizi neměli, ale to, co by bylo nejvíc vidět, to se odsouvá. To je transformace Prioru a hledání partnera, který by to vyřešil. Ať si kdo chce co chce říká, ale pokud není v centru magnet, tak se to centrum těžko zaplňuje lidmi.
Jsou zde umrtvené ulice Matky Boží, Palackého, Brněnská. To nejde změnit? Osobně nemám dojem, že by nová parkovací koncepce do těch ulic natáhla lidi.
Ambicí parkovací koncepce není zvýšit atraktivitu města. To je vždy na soukromém sektoru. Kvalitní pekárnu si lidé klidně najdou na druhém konci města. Ale pokud v centru nabízím kvalitativně stejnou službu, kterou dostanu za městem v Aventinu, kde zaparkuju – a ve městě v uličkách nikdy přesně před tou prodejnou nezaparkuju – tak mi lidé odejdou jinam.
Město se musí transformovat i z hlediska nabídky služeb, a to se může stát jen v případě, že do něj dostanu víc lidí, kteří budou mít peníze. Na to se bude vázat transformace služeb. Místo obchodu s obyčejným oblečením tam bude například obchod se značkovou módou pro někoho, kdo tam bude ochoten nechat tisíce, desetitisíce. V centru nutně nemusí být běžný fast food, ale kvalitní restaurace s pěkným výhledem, kterou mi nikdy nenabídne obchodní centrum. Taková postupná transformace může centrum oživit.
Mám pokušení nazvat vás Velkým transformátorem. Máte na tu transformaci jako politik dost času?
Nemáme na to dost času. To jsou věci na roky. Jde o dekády trvající působení nějakým směrem na město, musí tam být lidé, kteří to šoupnou dopředu. O Vymazalovi (exprimátor za ODS – pozn. aut.) ať si kdo chce co chce říká, ale on měl vizi, aby všude byly cyklostezky. Teď jsou mraky lidí nadšených, že to tak skutečně je.
Ale jsou i mraky lidí, co nadšení nejsou...
I skeptici, kteří se mu posmívali „pan Cyklostezka“, říkají: Jsi dobrej, mělo to smysl. Vždy, když máte vizi, naštvete polovinu lidí. Když jste neslaný nemastný a jen to tak proplujete, tu a tam něco rozdáte, tak je to možná dobré pro přežití toho volebního období, dostat nějaké peníze z eráru, ale není to nic, co by to město posunulo. Jak je možné, že se z Jihlavy, druhého nejvýznamnějšího královského města, stala taková vesnice?
Protože se tu přestalo ve velkém těžit stříbro?
(Beke se dává do smíchu) Ano, ten přechod někdo nezvládl. V minulosti ty kroky někdo neudělal dobře.
Nebylo to spíš třeba velikášství při založení města?
To nemuselo být velikášství. Jihlava stále něco dohání. Měli bychom mít ambici být aspoň rovnocenní s ostatními a to je historický dluh, který tady je a souvisí s vykořeněním Němců. Nejsou tady lidé, kteří by chtěli do politiky, byli aktivní a někam to táhli. Lidé zde nejsou stoprocentně integrováni s Jihlavou, hodně jich zde je jako náplava. Jihlava není stále plnohodnotným krajským městem, nevyrostla oproti ostatním okresním městům o tolik, o kolik by měla. Tím pádem nikdy nebyla schopna být dobrým místem pro život lidem, kteří sem denně dojíždějí – a to je devět tisíc aut! V porovnání s 25 tisíci auty, které tu už jsou, je to šílené číslo. To znamená, že ti lidé nikdy nepřijali myšlenku, že by mohli bydlet ve velkém městě, a bydlí v Lukách, Polné, Brtnici.
Vnímám mezi Jihlavany dlouhodobě jakousi špatnou náladu.
Ano, lidé jsou naštvaní, ale myslím si, že celkově se má společnost, jak se nikdy neměla, že si skoro každý může dovolit cokoli. Pocit toho, že mám takové možnosti, vede k tomu, že pak nejsem ochoten respektovat žádná pravidla, ale prohlubuje se naštvanost na něco, co je vlastně jenom virtuální.
V Jihlavě opravili nádraží, které se má stěhovat. Architekt je zároveň radním |
Jedním z těch faktorů špatné nálady však přece může být i to nové auto s kamerami, které má hlídat správné parkování. To nemusí přispívat u mnoha lidí k pocitu, že žijí v tom správném městě, když je zde někdo neustále sleduje.
Ve společnosti je nějaké množství lidí, kteří nechtějí dodržovat pravidla a přemýšlí, jak je obcházet. Peníze za parkovné jsou jediným způsobem, jak lidi donutit, aby pravidla dodržovali. Pro mě je přijatelnější to auto, protože může ušetřit dva, čtyři strážníky a ti mohou být v ulicích a řešit jiné věci. To auto vnímám jenom jako technickou součást města, nechápu to jako šmírovací auto. Je to totéž jako kamera na křižovatce.
Investorem zamýšleného parkovacího domu je firma ICOM Transport. Vy jste se nedávno sám zmínil, že pro ICOM pracujete a jste tedy ve střetu zájmů, protože s nimi modernizujete jejich nádraží, které se má ovšem stěhovat z rozhodnutí města jinam. Jak jste se k té práci dostal?
Historicky přes kamaráda, který tam pracoval na stáži a doporučil mě – to je asi 12 let zpět – paní Kateřině Kratochvílové (předsedkyně představenstva ICOM Transport – pozn. red.), že mě zná a že bych jí mohl s nějakými věcmi pomáhat. Moje práce pro paní Kratochvílovou je dlouhodobá. Ale Jihlava je vesnice. Moje klientela se rekrutuje zejména z lidí, kteří mají peníze. Téměř každý podnikatel, který má více než sto, dvě stě milionů korun, je můj potenciální zákazník. Tam se vždycky dostanu k nějakému kontaktu, který může být nyní označen jako střet zájmů.
Kolik autobusových nádraží jste pro ICOM dělal?
Nevím. Deset, dvanáct.
