Pátek 9. června 2023, svátek má Stanislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 9. června 2023 Stanislava

Přítomností si tvoříme budoucí minulost, říká autorka knihy z domova důchodců

  14:39
Veronice Doskočilové z Bukové u Třeště se splnil sen. V červnu vydala svou literární prvotinu - román Přítel z domova. Čtenáře v něm zavede na konec devadesátých let do amerického domova pro seniory, kde začíná vyprávění o dvou svérázných a naprosto odlišných stařících Georgovi a Paulovi.

Veronika Doskočilová si svou první vydanou knihou splnila sen. Je autorkou i jejího přebalu. Nyní už má hotový rukopis další knížky z doby druhé světové války. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

„Není to příběh primárně o stáří. To je pouze pomocníkem k zobrazení příběhu. Je to vlastně retrospektivně vyprávěný příběh jejich životů. Tak trochu detektivka. Je tam napětí, humor, láska, ale i smrt,“ říká jednatřicetiletá autorka o svém knižním debutu, který čtenáře zavede na chvíli i do předválečného Československa.

Co všechno vás přimělo začít psát?
Odmalička jsem pořád něco tvořila. Bavila mě literatura a sloh. I na vysoké škole jsem měla vždy mezi prvními hotové eseje. Také v práci se psaní pořád objevovalo. Pokaždé trochu jinak, ale bylo tam. Třeba ve formě inovativních projektů popsaných na padesáti stránkách.

Veronika Doskočilová

  • Narodila se 8. listopadu 1988 v Jihlavě. Vyrůstala v Třešti a poté se přestěhovala s rodiči do nedaleké Bukové.
  • Vystudovala Gymnázium Telč, poté v Praze Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a na Metropolitní univerzitě Praha obor mezinárodní vztahy a evropská studia. Věnuje se dotačnímu poradenství a copywritingu.
  • Její první román Přítel z domova vyšel letos v červnu.

Ale to je trochu jiná „literatura“.
Přesně tak. Pořád se text musí držet v určitých mantinelech. Já jsem si ale chtěla psát podle sebe. A tak jsem začala. Psala jsem každou volnou chvíli.

Jak dlouho kniha vznikala?
Psát jsem začala na konci roku 2017 a v říjnu 2018 jsem měla rukopis hotový. Pak ale přišlo období zvažování, co s tím dál. Dala jsem text přečíst vybraným přátelům a ti řekli, že bych to měla vydat. V dubnu 2019 jsem oslovila první nakladatelství.

Podle čeho jste vybírala nakladatele a jakou jste s nimi měla zkušenost?
Zkušenost jsem měla pozitivní. Vím od známých, že někomu nedají ani zpětnou vazbu nebo se rok neozvou. Mně všechna nakladatelství odpověděla, včetně těch velkých. Nakonec jsem se rozhodla pro malé rodinné nakladatelství Lirego, kde si rukopis za týden přečetli a dohodli jsme se na spolupráci. Smlouvu jsme podepsali v prosinci 2019 a kniha se začala připravovat. Pak už to mělo rychlý spád. Kniha měla původně vyjít v dubnu, ale přišel koronavirus a vše se posunulo.

Téma knihy se odehrává ve Spojených státech. Je to čistá fikce, nebo jste vycházela z konkrétního příběhu?
Je to čistá fikce.

Částečně je příběh zasazen do domova pro seniory. Proč jste nepopisovala český domov důchodců?
Chtěla jsem si v knize vysnít svůj domov seniorů. Chodila jsem totiž do domova necelé tři roky jako dobrovolnice a pochopila jsem, jak tam některé věci fungují. Nebyla jsem se vším docela spokojená, ale to je na jiné téma. Pak jsem si řekla, že hrdiny zasadím do pětihvězdičkového domova důchodců, kde je péče více než stoprocentní. Ale pocity, které tam lidé zažívají, jsou úplně stejné, jako u seniorů, kteří jsou v českých domovech, a které jsem potkala.

Osoby, se kterými jste se tam setkala, tedy najdeme i v knize?
Není to přímo postava, ale jsou tam její myšlenky. Když jsem do domova začala chodit, přidělili mi jednu osamělou paní a za ty roky se z nás staly kamarádky. Její myšlenky pro mě byly velmi inspirativní. Je tam věta, která je neskutečně silná a možná i trochu strašidelná. V té době se jí v domově dělo něco nepěkného, ale ona řekla: „No co, musíme být rádi, že můžeme někde být.“ Její spolubydlící měla zase jiný příběh. Byla to zdravá babička, která neměla v domově co dělat. Ona sama tam být nechtěla. Já jsem velmi odsuzovala její rodinu za to, že ji tam dali. Pak jsem se ale dozvěděla, že tam byla jen dočasně, protože rodina jí opravovala domek. Já jsem je odsoudila, ale vůbec jsem nevěděla, co je za tím. Věci zkrátka nejsou černobílé a důvody, proč jsou lidé v domovech, jsou opravdu různé.

Někomu se může zdát, že příběh z domova pro seniory bude něco depresivního, smutného. Setkáváte se s takovým názorem?
Bohužel jsem zjistila, že když se v anotaci objeví slovo domov důchodců, tak lidé automaticky odradí a bojí se té knihy a nechtějí do ní jít.

Čím to? Bojí se stáří?
Je to nejspíš obraz naší společnosti. Nechtějí se dívat tak daleko dopředu. Vidí na konci spoustu nemocí, úbytek sil, i to, že nás budou dohánět věci, které jsme za život nestihli, nebo je dělali špatně.

Přitom ale ta kniha není vůbec o stáří.
Přesně tak. Samozřejmě hrdinové jsou v určitém věku a částečně se to odehrává v domově důchodců, ale on to je vlastně retrospektivně vyprávěný příběh jejich životů. Na základě jejich příběhů poznáváme, proč jsou takoví, jací jsou, co je formovalo do této podoby tak, že jeden je protivný pozitivista a druhý věčný mrzout, který se dívá na sklenku optikou, že je poloprázdná. Stěžejní jsou jejich myšlenky, které můžeme mít v jakémkoli věku. Lidé, kteří to četli, mi říkají, že to není depresivní, že to je vlastně neskutečně pozitivní příběh, u kterého se místy i zasmáli.

Jaká je stěžejní myšlenka pro vás?
Asi to, že současnou přítomností si tvoříme budoucí minulost. A ta nás, až budeme staří, kdekoli dožene. Paní, za kterou jsem chodila, byla imobilní, celé dny proležela, a tak žila především svými vzpomínkami. Já jsem si ověřila, že vzpomínala na ty hezké chvíle v životě, ale samozřejmě byly i momenty, kterých litovala. Já říkám, že teď máme vše ve svých rukách. Je to o tom si to uvědomovat.

V jakém období se kniha odehrává?
Je to rok 1997. Hlavní příběh se odehrává v období tří měsíců, ale skrz deníky se dostáváme do daleké minulosti. Vracíme se do meziválečného období před druhou světovou válkou. Část knihy je psána poněkud netradiční formou jako deník. Kumšt byl pohlídat si, aby všechna data seděla. Když jsem napsala, že třeba čtvrtého dubna byla neděle, tak jsem chtěla, aby tomu tak opravdu bylo.

Je tam i československá linka.
Ano, některé reálie jsem zasadila do Českého Krumlova.

Říká se, že jsou dva typy autorů. První, kteří mají dopředu velmi pečlivě danou osnovu příběhu. A pak ti druzí, kteří tvoří zkrátka tak, jak jim to mysl přináší. Kam patříte vy?
Já jsem ten druhý typ. Je to pro okolí těžko pochopitelné, ale já zkrátka sednu a píšu. Nápady mi přicházejí postupně. Má to svá úskalí. Mnohdy se dostanu do slepé uličky a nevím, jak dál. Tak si dám týden pauzu, pak mě něco napadne a já vím, že přesně takhle to má být. Zároveň je to takové dvojí psaní. Prvně napíšu text jako takový a pak přichází druhá fáze, kdy si musím vše ověřovat. Hlídám si například, aby mi navazovaly časové roviny, nebo abych měla jména v pořádku.

Kdo vám dělal přebal?
Já sama. Věděla jsem, že by tam měla být lavička, protože kniha začíná rozhovorem dvou mužů na lavičce a na konci se také objevuje ona lavička. Má velkou symboliku a chtěla jsem ji mít na obálce. Mám ráda akvarel, takže jsem udělala návrh. V nakladatelství se to líbilo a vyšli mi vstříc. Patří jim velké díky za to, že nechali můj otisk i na přebalu knihy.

Četla jsem na knihu velmi pozitivní recenze. To vám musí dělat radost...
Když jsem vydala knihu, tak mi všichni říkali, že musím mít obrovskou radost, když se mi vlastně splnil můj sen. Ale u mě se obrovská euforie nedostavila. Přichází to ale v momentech, kdy mi lidé volají, že je to dojalo nebo změnilo náhled na život. To jsou ty okamžiky, kdy si člověk řekne, že tohle je ten pravý smysl. V tyto momenty jsem opravdu šťastná. Samozřejmě se bojím té první negativní reakce. Asi přijde. Nemůže se líbit všechno všem, ale zatím jsou ty reakce hezké.

Prý už tvoříte druhou knihu?
Mám dokonce hotový rukopis, který je teď u nakladatele. Uvidíme, co na to řekne. Já říkám, že témata si mě hledají sama. Téma přijde samo a už se od něj nedokážu odpoutat. Nedá mi spát.

O čem tedy nová kniha bude?
Téma se částečně odehrává během druhé světové války. Hrdiny, kteří se v příběhu po válce setkávají v Anglii, spojil Terezín. Takže opět historie, psychologie ale i poutavý příběh.

  • Nejčtenější

V Havlíčkově Brodě se učitelé nevhodně chovali ke studentkám, na škole končí

Gymnázium v Havlíčkově Brodě má problém. Za poslední rok musí skončit už druhý učitel, který se nevhodně choval ke...

Na D1 u Velkého Meziříčí hořela ve směru na Brno dodávka, kolona se rozjíždí

Požár dodávky zastavil ve čtvrtek v podvečer provoz na 153. kilometru dálnice D1 ve směru na Brno. Na místě zasahovali...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Šéfka souboru na veřejné akci zakázala fotit. Chráním tím tradice, tvrdí

Nemilé překvapení čekalo na návštěvníky víkendové pouti na Křemešníku na Pelhřimovsku. Na veřejně přístupné akci...

Kde točili Pelíšky či Popelku? Radili i místní, říká autor knih o filmových místech

Premium Radek Laudin je podepsán pod řadou publikací, z nichž většina se nějakým způsobem dotýká světa filmu. Právě tento svět...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Úzkokolejka s párou byla pojítkem atrakcí, bez ní se čeká úbytek turistů

Po rozhodnutí soudu, který minulý týden poslal Jindřichohradecké místní dráhy do konkurzu, je to takřka jisté. Turisté,...

Matka na pervitinu a italská domácnost. Jak to bylo s vraždou dítěte v Mostě

Premium Vyostřené konflikty, dvojí život matky, neúspěšné podněty sociálce, problémová čtvrť a drogy. Z pozadí sporu o tříleté...

Jsme na prahu epidemie srdečního selhání, vyléčit se nedá, říká kardiolog

Premium Zatímco infarkt zná každý, povědomí o srdečním selhání je malé. Často se mylně zaměňuje právě za infarkt či zástavu...

Kam zmizel lupič století. František Procházka podle svědků žije v Karibiku

Premium Policie si chvíli myslela, že je František Procházka, který ukradl 540 milionů korun, po smrti. Jenže někteří Češi ho...

Úrazů dětí rapidně přibylo. Víc si je hlídejte, apelují na rodiče lékaři

Nemocnice v Havlíčkově Brodě v posledním týdnu zaznamenala raketový nárůst počtu zraněných dětí. Jde především o...

Království modrých čar. Revoluce v parkování v Jihlavě dělí i spolustraníky

Nová koncepce parkování rozdělila Jihlavu. Změť modrých čar i v historickém centru, které vyznačují legální parkovací...

Průřez bystřickými dějinami. Mosazné desky připomínají milníky i rodáky

Turisté, zájemci o historii, ale i místní patrioti si nově mohou rozšířit znalosti přímo na Masarykově náměstí v...

Šéfka souboru na veřejné akci zakázala fotit. Chráním tím tradice, tvrdí

Nemilé překvapení čekalo na návštěvníky víkendové pouti na Křemešníku na Pelhřimovsku. Na veřejně přístupné akci...

Stejně ošklivá jako všechno, co Rusko dělá, komentují vítězku soutěže krásy

V každoroční soutěži krásy pro vdané ženy získala titul Paní Ruska světa 2023 učitelka angličtiny Natalja Oskarová....

Zemřel český e-sportový šampion Twisten, bylo mu teprve 19 let

Ve věku pouhých devatenácti let zemřel český profesionální hráč počítačové střílečky Valorant Karel Ašenbrener, známý...

Hanka Kynychová nafotila sexy fotky. S klientkami probírá i menopauzu

Lektorka fitness a cvičitelka Hanka Kynychová (55) přiznává, že s nastupující menopauzou je třeba změnit ve svém životě...

Jsme unavení úplně jako staří lidé, říkají Mišík a Jirásková

Zpěvák Adam Mišík (26) už rok randí s dcerou Ivy Kubelkové, modelkou Natálií Jiráskovou (18). Nedávno spolu začali...

Miluji tě, ale podvádím tě. A nelituji. Studie nahlédla do hlubin nevěry

Premium Je jedním z nejrozsáhlejších výzkumů svého druhu a přináší víc než paradoxní zjištění. Vyjevuje, že důvody nevěry jsou...