Jak se váš otec stal členem ochranky Klementa Gottwalda?
Narodil se v roce 1920 a pocházel z Dukovan. Za války byl totálně nasazený v Německu blízko Železné Rudy, po válce se vrátil domů a jeho otec, můj děda, našel inzerát v Lidové demokracii, že je nábor do Sboru národní bezpečnosti (SNB). Řekl mému tátovi: Budeš četníkem.
Otce taková kariéra zajímala?
Ano, vždy chtěl být vojákem. Už za války uvažoval o tom, že by utekl do Anglie k našim vojákům. Takže po válce v Praze nastoupil do školy, kde měl výborné výsledky. On taky hrál na housle, na piano. Uměl francouzsky i německy. Díky tomu se dostal v roce 1947 na Pražský hrad. Když se Gottwald chopil moci, tak otec začal komunismu věřit. Byl z toho úplně paf. Přijde mi, že mu tam trochu vymyli mozek. Později si ho vybrali, aby dělal Gottwaldovi osobního strážce.
Co to tehdy obnášelo?
On o tom nemohl moc mluvit, podepsal mlčenlivost. Doma v soukromí ale občas něco řekl. Všude s Gottwaldem museli jezdit, prý se strašně bál, že na něj někdo spáchá atentát. Dělali různé kamufláže. Třeba jel táta v autě, o němž si všichni mysleli, že v něm sedí Gottwald. A on tam přitom nebyl. Seděl v jiném, méně nápadném autě v koloně. Tenkrát byla ochranka skrytější než dnes, kdy se pohybuje těsně u prezidenta. Gottwalda táta doprovázel i na různé lovy, když prezidenta někam pozvali. Otec věděl, že má Gottwald syfilis, tušil jeho brzkou smrt. Věděl také dopředu, že komunisti začnou popravovat svoje lidi. A že půjdou i po kněžích a sedlácích, kteří nechtěli vstoupit do družstev.
Jiří Nováček
|
Věděl váš otec jako vysoce postavený důstojník o tom, co se ve státě chystá?
Díky svému postavení měl i později po odchodu z Prahy tajné informace. Třeba věděl dopředu o tom, že bude měnová reforma v roce 1953. Měl tehdy naspořené nějaké peníze a hned si za ně šel koupit flinty z Německa, protože byl také nimrod. On měl potom doma docela hodně zbraní. Mě učil střílet už v dětství, vedl mě k myslivosti. Na vojně jsem dostal dvanáct opušťáků za velmi dobré výsledky ve střelbě.
Jak se Gottwald ke své ochrance choval?
Vážil si jich, protože za něj nasazovali život. Tátu i vyznamenal.
Trénovali osobní strážci fyzickou zdatnost?
Stále trénovali. Táta byl vysoký, hrál fotbal, sportoval všestranně. Když mi dal facku, tak jsem se válel v kotrmelcích. On nás dost mlátil, i ségra dostávala. Chtěl z nás tímto způsobem vychovat perfektní děti. Zdědil to po dědovi. Ten měl tři kluky a mlátil je taky jako žito. Sestra se taky musela učit na jedničky, hrát na housle, přestože ji to nebavilo. Jednou na ni vzal otec klepáč na koberce, mlátil ji tou kovovou stranou. Tehdy jsem se mu vzepřel, bylo mi patnáct. Potom s tím už přestal. Já si z toho vzal ponaučení a svým dcerám jsem nikdy nedal ani pohlavek. Nesnášel jsem to.
Jak pokračovala jeho kariéra?
Otce převeleli z Hradu na Vysočinu. Dělal v Třešti náčelníka SNB, pak se dostal i do Jihlavy. Potřebovali ho tady jako spolehlivého člověka v době, když se zakládala družstva. Díky tomu se dostal do společenské smetánky na Jihlavsku. Spolupracoval i se Státní bezpečností (StB). Byl nadporučík a měl dostat hodnost kapitána. Jenže přišel rok 1968.
Co se stalo?
Sestra jela krátce po srpnu 1968 na svatební cestu do Vídně, bylo jí devatenáct. Na hranicích to bylo tehdy volnější. Někdo se za ně zaručil. I táta si byl jistý, že se po týdnu vrátí. A vrátili se i s manželem. Jenže za čtrnáct dní tam jeli podruhé, a to už se nevrátili. Tátova kariéra šla ihned dolů, dostal první infarkt v osmačtyřiceti letech. Přišel o možnost být náčelníkem SNB v Jihlavě. K nám domů začali chodit příslušníci Státní bezpečnosti. Mně tehdy bylo patnáct a oni se mě ptali, jestli jsem o emigraci sestry věděl. Nedali pokoj, furt nás vyslýchali. Já měl jít v té době na průmyslovku a tátovi řekli, že mě tam nevezmou.
Vzpamatoval se z toho otec?
On dostal později ještě druhý infarkt. A v sedmdesátých letech, když končil u SNB, navrhl jednomu ministrovi, že pro sestru zajede do Vídně a doveze ji zpátky. Myslel, že tím všechno napraví. Ministr mu to povolení dal. Sestra už tehdy měla rakouské občanství. Jenže jak táta překročil hranice, hned ho zatkla rakouská policie. Mysleli si, že je špion. Šest hodin ho vyslýchali. Sestra se nechtěla vrátit. Nakonec přijela až v roce 1978 tatínkovi na pohřeb. Třetí infarkt už nepřežil, bylo mu osmapadesát.
Jak se otec díval na svoji minulost na sklonku života?
Zapšknul. Zjistil, že se rozhodl pro něco špatného, z čehož nic dobrého nevzešlo. Viděl tehdy jen svoji pozici, kariéru. A uškodil vlastně celé rodině. Bylo to i jeho přísností k nám.
Jak se na tátu dnes s odstupem díváte?
No, tak byl to táta. Ty fyzické tresty byly jeho špatná stránka, ale zase nás naučil hodně o přírodě. To byl pro mě zážitek. V životě máte vždycky plusy a minusy.
