Matthias Sindelar, který se 10. února 1903 narodil v Kozlově u Jihlavy, je dodnes pro Rakušany větší ikonou než jeho spoluhráč z reprezentace Pepi Bican.
Byť pochází z Vysočiny, vždycky se považoval za vídeňského patriota. V rodné vísce dlouho nepobyl. Šindelářovi nebyli bohatá rodina. Proto se rozhodli jít hledat štěstí do hlavního města tehdejší rakouskouherské monarchie, když Matyáši Šindelářovi (jméno si poněmčil až později – pozn. red.) byly teprve dva roky. Usadili se ve čtvrti Favoriten, z níž pocházel také zmíněný, o deset let mladší Bican.
Matthias začal s fotbalem v roce 1912 v klubu Hertha Vídeň, v němž vydržel až do svých 21 let. Pak se přesunul do slavné Austrie a té byl věrný až do konce své kariéry. Odolal řadě nabídek, například z anglických klubů, ale i od pražské Slavie, která měla o českého rodáka také zájem.
Austrii pomohl k osmi velkým trofejím včetně dvou triumfů ve Středoevropském poháru (1933 a 1936) a svého času byl možná nejlepším útočníkem starého kontinentu.
Potupený Plánička
„Připadalo nám, že mu někdo přivázal míč k nohám. Běhal s úsměvem na tváři, diktoval tempo hry, kličkoval a zakončoval s nevídanou lehkostí a samozřejmostí,“ vzpomínal kdysi na Sindelara slavný brankář Slavie Praha František Plánička.
Traduje se, že právě Pláničku a jeho Slavii měl rakouský útočník nevídaně potupit při jednom zápase Středoevropského poháru. Přes půl hřiště prošel s míčem na noze. Proklestil si cestu mezi obránci a kličku udělal i brankáři. Akci však zastavil těsně před brankovou čárou. Počkal si, až stíhající obránce půjde do skluzu. V ten moment uskočil, zadák sám zaplul do branky a teprve potom za jásotu publika skóroval.
Vrcholem Sindelarovy kariéry mělo být mistrovství světa 1934 v Itálii. Rakousko tehdy bylo hlavním favoritem na vítězství, jenže rozhodující fázi turnaje nezvládlo. V semifinále podlehlo domácí Itálii 0:1. Přitom podle Josefa Bicana stačilo málo a výsledek mohl být opačný.
„Za stavu 0:0 jsem obešel italského beka, běžel sám na brankáře, udělal mu kličku, ale tím jsem se ocitl z úhlu. Prázdnou bránu bych trefil, jenomže nabíhal volný Šindelář, a tak jsem mu přihrál. Mohl jen nastavit nohu, dát gól placírkou, on však prudce vystřelil nártem a – bohužel do tyče.“
Zklamaní Rakušané pak podlehli v boji o bronz Němcům 2:3 a z Apeninského poloostrova odjížděli s prázdnou.
Smrt s milenkou v posteli
I tak zanechal Sindelar na šampionátu dobrý dojem. Historici mezinárodní fotbalové asociace FIFA ho po letech zpětně vyhlásili za druhého nejlepšího hráče turnaje po domácím kanonýrovi Giuseppe Meazzovi.
I přes neúspěch týmu zůstal Sindelar pro Rakušany hvězdou. Jeho velká popularita mu přinesla reklamní smlouvy na propagaci jogurtů, čokolády, ponožek a řady dalších věcí. Dostal dokonce i hereckou roli ve filmové komedii Unesená nevěsta.
Slávy si užíval až do své brzké smrti 22. ledna 1939. Zemřel v bytě své milenky, vídeňské barmanky Camilly Castagnolové. Podle policejní verze ho otrávil oxid uhelnatý unikající z kamen.
Svému hrdinovi uspořádala vídeňská radnice velký pohřeb. A na svého miláčka Rakušané nezapomněli ani po letech. Vyhlásili ho nejlepším rakouským fotbalistou 20. století.
