Kam přijedou, tam rozdávají radost a dobrou náladu. Manželé Stanislav a Marie Klíglovi ze Svatobořic-Mistřína na Hodonínsku objíždějí na historických kolech až třicet akcí ročně. Pobavili i tisíce návštěvníků při Dnech otevřených zahrad na žďárském zámku.
„Moc volných víkendů nemáme,“ říká nepřehlédnutelný elegán s buřinkou, motýlkem a květinou v klopě svého fraku. I během jízdy obvykle točí klikou své hrací skříňky a ještě u toho žmoulá fajfku. „Jde nám o ozvláštnění akcí a pobavení lidí. Není to o penězích, je to pro nás spíš prodělečné,“ líčí Klígl.
Pro věc se nadchli zhruba před deseti lety. „Nedaleko od nás ve Ždánicích bývají srazy historických bicyklů, zalíbilo se nám to, začali jsme shánět kola, pak oblečení a nakonec jezdit po akcích. Někdy máme možnost jet až na tři místa zároveň, občas si dokonce hodíme korunou,“ prozradila jeho manželka Marie, která se po areálu zámku projížděla v bílých rukavičkách a kloboučku.
Stanislav Klígl byl profesí strojvedoucí, jeho paní je sekretářka. Jejich zážitky by spolehlivě vydaly na celou knihu. Často se dostanou i na Vysočinu. Pravidelně jezdívají do Telče na Veteránskou revue, před několika lety otevírali opravené Masarykovo náměstí ve Velké Bíteši, kde se také svého času jezdívalo mistrovství republiky velocipedistů.
Nejrychleji ujetý kilometr na historickém kole bez držení řídítek
Ale se svým flašinetem se dostal už i do zahraničí. „Dokonce nás před dvěma roky i s velocipedistou Pepou Zimovčákem a dalšími jezdci na historických strojích pozvali na doprovodný program Tour de France. Byl to nádherný týden,“ vzpomíná rád.
Není však jen příležitostným elegánem jako vystřiženým ze starých časů. Před dvěma roky se stal českým rekordmanem. Agentura Dobrý den eviduje Stanislava Klígla v kategorii nejrychleji ujetý kilometr na historickém kole bez držení řídítek při současném hraní na tahací harmoniku. Na brněnském velodromu ujel kilometr za 1:55,58 min. „Ustavil jsem rekord a teď čekám, kdo mě překoná,“ říká s úsměvem.
Klíglovi mají doma osm historických bicyklů z éry první republiky. „Moje pánské kolo Zbrojovka z roku 1934 má ještě původní lak, jen jsem trochu polepšil blatníky. Kola jsou přepletená, je to naprosto spolehlivý stroj, jezdí se na něm velice dobře, jen je těžší, než jsou dnešní kola,“ porovnává.
Jeho žena si oblíbila dámské kolo německé značky Presto. Je na něm lehčí převod a také síťka, aby se do kola nenamotala sukně.
Spadl na kolonádě v Luhačovicích, v Brně si pak zlomil ruku
Klígl je dobře zapamatovatelný i díky hrací skříňce, kterou si vlastnoručně vyrobil ze starého šicího stroje. „Nainstaloval jsem do skříňky zařízení, které vyluzuje zvuky jako flašinet,“ popisuje.
Když je vhodný terén, rád předvádí i jízdu bez držení. Kolik už zažil nehod? „Jednou jsem spadl v Luhačovicích na kolonádě, kde mě za jízdy oslovil jeden pán, já se ohlédl a sjel jsem z chodníku do písku. V tu ránu jsem byl na zemi, naštěstí se nic nestalo. Podruhé jsem spadl v Brně, kde jsem někomu z přihlížejících najel na nohu a zlomil jsem si ruku,“ vybavuje si karamboly.
Když se manželé z jižní Moravy vrátí ze starých časů zpátky do současnosti, často šlapou na moderních kolech. „Minulý týden jsme projeli například celou Pálavu,“ zmiňuje Klígl.
Na Vysočinu se vrátí co nevidět. V půlce června budou bavit návštěvníky slavností Nova Civitas v Novém Městě na Moravě.
