Olga Joklová zemřela po kritickém zhoršení svého zdravotního stavu a selhání orgánů ve věku třiceti let 16. srpna večer doma v Jihlavě v kruhu nejbližších. Za své dlouholeté aktivity ve prospěch lidí se zmíněným onemocněním obdržela letos v květnu Cenu Olgy Havlové.
Fotogalerie |
Netradičně pojatého rozloučení se v pondělí odpoledne na nádvoří hradu zúčastnily čtyři stovky lidí. „Tady Oluška strávila polovinu života, tady byla šťastná a našla spoustu přátel z celé Evropy. Byla tady takový skřítek pro všechno. Dalším místem, kde byla nejšťastnější, je ostrov Tenerife, kam odletíme v říjnu,“ řekla před smutečním aktem Olga Joklová starší, která o dceru po celý její život nepřetržitě pečovala.
Ostatky zesnulé budou zpopelněny, na španělském ostrově Tenerife chce poté matka popel své dcery rozptýlit do oceánu.
Rozloučení s Olgou Joklovou zahájilo zvonění zvonu z hradní kaple, kde byla předtím vystavena uzavřená bílá rakev se zemřelou. Rakev potom čtyři muži v černých oblecích a s červenými kravatami přenesli na katafalk na nádvoří, kam lidé kladli květinové dary.
„Chtěla bych letět jako pták, uhánět se stádem koní,“ recitoval jeden z řečníků báseň, kterou zesnulá napsala.
Třešťský hudebník a zpěvák Petr Píša s komorním doprovodem zazpíval dvě Olžiny oblíbené písně: tradicionál Svatí pochodují a Sambu v kapkách deště. „Je to pro mne jedno z nejtěžších zpívání v životě. Olča si přála dvě písničky, chci jí přání splnit,“ řekl Píša.
Byla nejdéle žijícím pacientem s nemocí motýlích křídel u nás
Nemoc motýlích křídel je vzácné geneticky podmíněné onemocnění, při kterém se nemocným rozpadá kůže i sliznice. Pokožka nemocných je křehká tak, že se rozpadá i při nepatrném doteku. Onemocnění je prozatím nevyléčitelné, lékaři dokáží pouze zmírnit jeho příznaky, zpomalit průběh a pomocí léků nemocným utlumit chronické bolesti.
Onemocnění Olgy Joklové však už postoupilo do fáze, kdy jí medicína nedokázala pomoci jinak než uvedením do umělého spánku. To si však nemocná nepřála. Poslední týdny života strávila proto po řadě předchozích hospitalizací doma v péči matky a zdravotnic hospicového hnutí.
Pokud jí to nemoc dovolila, angažovala se ve prospěch podobně nemocných, přispěla k osvětě o této chorobě. V tuzemsku je přibližně tři sta podobně nemocných, většina z nich umírá už v dětském věku či během dospívání. Olga Joklová v tuzemsku patřila k nejdéle žijícím lidem s podobně těžkou formou této choroby.
„Olinka do poslední chvíle myslela na druhé. Prosí vás z toho obláčku nahoře, abyste dnes netrpěli. Vám všem, kteří jste znali její nezlomnou duši, vzkazuje: buďte svobodní a usmívejte se,“ řekla Olga Joklová starší v krátké řeči k účastníkům rozloučení.
Celý život se potýkala s nemocí. Přesto rozdávala úsměvy
Olga mladší na hrádku Roštejn před několika lety po řadu sezon pracovala jako průvodkyně návštěvníků. „Vymysleli jsme tehdy noční prohlídky hradu. Když jsem při prohlídce vystoupila já v kostýmu v roli paní hradu Františky Slavatové jako hlavní postava, co lidí provázela, tak Olča v hale na začátku prohlídky říkala: to jsem já, Olinka. Přivedla jsem ti své přátele… Hodně nám pomáhala, vymýšlela při akcích, byla s ní legrace. Vzpomínky na ni budou jenom ty nejlepší,“ řekla kastelánka Roštejna Zdena Vaníčková.
Rozloučení se zúčastnila také Dana Němcová z Nadace Olgy Havlové. „Obě Olgy Joklové jsou nezapomenutelné proto, co byly schopny zvládnout ve své nepříznivé situaci, kterou si uvědomovaly, ale byly ji schopny ještě zhodnotit ve prospěch lidí, kteří se potýkají se stejnou nemocí,“ řekla Němcová.
„Jsou to velké příklady zvláště pro nás, kteří naříkáme nad každou banalitou. Zde mladá žena, která se celoživotně potýkala s nepřízní fyzické stránky, vždy rozdávala úsměv a radost. Budu na ni vždy vzpomínat jako na usměvavou, vnitřně bohatou, dobrou bytost,“ dodala Němcová.
Přijela také módní návrhářka Liběna Rochová, která je rodinnou přítelkyní Joklových. „Obě Olgy byly pro mne neskutečně silné osobnosti, dávaly mi lekce o životě. Když pak člověk prožívá různé starosti, a vzpomněl si na Olgy Joklovy, řekl si: ty nemáš co mluvit, toto, co ony žily, je úděl! Každé setkání s nimi mě obrovsky posílilo, vzájemně jsme si dodávaly energii. Olča byla podle mne anděl na zemi,“ řekla Rochová.
„Když jsem poznal obě Olinky, pochopil jsem, že všechny naše problémy jsou nic proti těm jejich. Byli jsme si vzájemně vzpruhou,“ řekl další ze smutečních hostů Vlastimil Šantroch.
