V oblibě má celou řadu oborů – například fyziku či dějepis, mezi nimi však v poslední době dominuje hlavně chemie. V té také všestranně nadaná dívka dosáhla zatím svého největšího úspěchu.
V regionálním kole soutěže Hledáme nejlepšího Mladého chemika ČR, jehož se účastnilo sedm tisíc deváťáků ze 195 ZŠ z pěti krajů, obsadila v nejprestižnější kategorii jednotlivců první místo. Postoupila tak s dalšími šesti žáky do celostátního finále, jež se uskuteční 13. června na Univerzitě Pardubice.
Materiály, testy a praxe
Ačkoli je Anežka díky účastem na mnoha olympiádách na soutěžní napětí zvyklá, přiznává, že se na Mladém chemikovi stresu nevyhnula. „Obzvláště při praktické části jsem byla hodně nervózní, mnohem radši mám totiž teorii,“ vyznala se školačka.
Teoretickou část klání absolvovala již koncem loňského roku v krajském kole, v lednu ji pak čekala zmíněná praxe v laboratoři. Výsledky z obou částí se poté sečetly a vyhlášeny byly v závěru letošního března. Zatímco teoretické znalosti čerpala Anežka Lexová z materiálů a starších testů od své chemikářky Martiny Nečadové hlavně při domácí přípravě, praktické dovednosti musela s kantorkou cvičit ve škole ještě před vyučováním.
Anežka Lexová
|
„V rámcovém zadání například bylo, že budeme pracovat s byretou (skleněná trubice využívaná především k přesnému odměřování kapalin – pozn. red.), takže to se mnou paní učitelka trénovala,“ nastínila žákyně.
Volného času, který musela přípravám na klání obětovat, ale v žádném případě nelituje. „Nakonec jsem totiž našla kouzlo i v těch pokusech, práci s chemickými pomůckami, pozorování reakcí,“ líčí školačka.
Teorie u ní však pořád vede, baví ji třeba i chemické názvosloví. „I obecně se mi líbí, když mají věci nějaký daný řád a pravidla a když je pochopíte, máte jasno. Což chemie rozhodně splňuje,“ zdůrazňuje žákyně.
V jejím zájmu o obor hraje podle ní roli i způsob, jakým je chemie ve škole vyučována. „Naše paní učitelka umí žáky upoutat, dokáže předmět podat zábavnou formou, ale zároveň nás hodně naučí a udržuje si respekt. To ale není na naší škole rozhodně jediná,“ chválí studijní prostředí Anežka Lexová. Nedávno skládala přijímací zkoušky na gymnázium. Ráda by jej studovala v Jihlavě, případně ve Žďáře nad Sázavou.
Chemie není totiž jediný obor, který dívku zajímá. Účastní se i olympiád z dalších předmětů, třeba z dějepisu, českého jazyka, matematiky či fyziky. A postup do krajských kol je u ní už více méně standardem. Ostatně i před samotným březnovým vyhlášením výsledků Mladého chemika, které se konalo na Střední průmyslové škole chemické v Pardubicích, si ještě dopoledne „střihla“ olympiádu z fyziky. Nakonec si však stihla užít i odpolední slavnostní vyhlášení, které mělo charakter společenské události, a převzít ceny.
„Jelikož předmětů, které mě baví, je opravdu dost, zatím nemám jasnou představu, čemu bych se chtěla dál věnovat. Doufám, že se dostanu na některé z gymnázií, aby se mi během studia jednotlivé předměty více otevřely, a já si tak snáz vyberu budoucí zaměření,“ plánuje Anežka.
Vášeň pro chemii má společnou se svojí starší sestrou, mimochodem také účastnicí Mladého chemika, která si právě na gymnáziu ujasnila, že by se zrovna tomuto oboru chtěla více věnovat. „Nevím, zda bych svoji budoucnost viděla přímo někde v laboratoři, to možná úplně ne, jelikož jsem ráda mezi lidmi. Umím si představit například i učitelství, nebo nějaký lékařský obor, ale zatím ještě těžko říct,“ zamýšlí se žákyně.
Cizí jazyky si sestry rozdělily
Letos sice zatím kvůli přípravě na přijímací zkoušky i na olympiády moc volna neměla, když je však čas, ráda se věnuje své nejmladší sestře, která chodí do první třídy. Jejím velkým koníčkem je rovněž čtení. „Čtu hodně naučnou literaturu, ale ráda sáhnu i po beletrii – detektivce nebo románu či po cizojazyčných knihách,“ přibližuje dívka.
V oblibě má hlavně ruštinu, již se učí vedle povinné angličtiny. „Hezky jsme si to se sestrami rozdělily, každá se věnujeme jiné cizí řeči. Jedna má jako druhý jazyk francouzštinu, další němčinu, já ruštinu. Nejmladší sestru výběr teprve čeká,“ popisuje s úsměvem školačka.
Ruština Anežku Lexovou odjakživa lákala, neodradilo ji ani učení azbuky. Znalost tohoto jazyka se jí pak hodila, když po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině přibyli na školu ukrajinští žáci. „Mám tu i ukrajinské kamarádky. Můžeme se klidně bavit česky, ale občas uvítám možnost si cizí jazyk takto procvičit,“ říká Anežka Lexová.
