„Vždycky, když rozdělávám formu a čekám, co se objeví, mně povedená figurka pořád přináší uspokojení a radost.“ Tak mluví Jiří Grégr z Velké Bíteše o výrobě cínových vojáčků. Přitom už je to 25 let, co společně se svojí ženou začal doma „na koleni“ odlévat cín.
Celá vášeň pro kovové miniatury začala docela nenápadně. „Vyrazili jsme po sametové revoluci na naši první zahraniční dovolenou do Itálie. V Benátkách jsme viděli cínové šachy, které se manželce moc líbily, šachy totiž závodně hrávala. Jenže v přepočtu vyšly na více než dvacet tisíc korun, to jsme si nemohli dovolit,“ vzpomíná třiapadesátiletý Grégr, který pracuje jako IT technik.
Tenhle impulz ke vzbuzení prvotního zájmu stačil. „Chtěl jsem manželce udělat radost. Podobné šachy jsem pak koupil v Bratislavě, ale zdaleka se mi tolik nelíbilo jejich provedení. Co dokážou jiní, musím dokázat také. A lépe,“ řekl si tehdy.
Ač vytvoření prvních forem skončilo nezdarem, Jiřího Grégra to neodradilo. „Pak jsem sehnal formu na šachy z Německa. To už se o to zajímala i moje žena. Naše první výrobky byly z nakoupených forem, pak jsme začali tvořit vlastní modely,“ říká.
Vše je striktně ruční výroba. Velké firmy by se tomu divily
Postupně se jejich firma FGL propracovala mezi absolutní českou špičku. Zaměřili se přitom hlavně na sběratele, a to i ty zahraniční. „Hodně vyvážíme do Francie nebo Německa, asi nejdál putovaly naše figurky na Tchaj-wan. Někteří výrobci dělají i méně kvalitní vojáčky na hraní. My nechceme jít pod určitou kvalitu,“ vysvětluje.
Naopak opačným směrem z Asie míří do Evropy konkurence. „Číňané nedělají cínové figurky ve velkých manufakturách úplně špatně. Spoustu věcí - jak jinak - okopírovali,“ poukazuje.
Jiří Grégr pochází z Krokočína na Náměšťsku a do Bíteše se přiženil. Naplno podnikal jen krátce, raději relaxuje při odlévání cínu ve své malé dílně po práci. „Dělám na starém sporáku a cín rozpouštím v zednické fance. Pořád je to striktně ruční výroba. Ve velkých zahraničních firmách by se asi divili,“ říká s úsměvem.
Precizní zakázková výroba spolyká desítky hodin. „Namalovat komerčního vojáčka trvá zkušené malířce dvě hodiny času, zakázková výroba zabere třeba třicet až čtyřicet hodin,“ srovnává.
Zakázku tvořil pro Hrad, pohřeb Karla IV. musel odmítnout
Rozhoduje každý detail. A tak se rodí ve Velké Bíteši další a další granátníci, dělostřelci, dragouni, husaři a generálové, ale i samotný Napoleon.
Právě období válek vedených Malým Korsičanem je mezi sběrateli nejoblíbenější. Nejvyhledávanější je velikost figurek 54 milimetrů.
Časově ještě náročnější než malování je ovšem výroba samotného modelu, která je hodně blízká sochařině. „A odlití? To je to poslední,“ glosuje Grégr. „Vlastní výroba, odlití, retušování, namalování, slepení až po zabalení, zabere asi čtyři hodiny času,“ počítá.
I když loni žena Jiřího Grégra zemřela, jeho vášeň pro cín ani tato smutná událost neutlumila. Firma FGL pokračuje s jednou zaměstnankyní a externími spolupracovníky, hlavně výtvarníky.
V nejlepších letech vyrobili Grégrovi kolem 1 200 až 1 500 figurek ročně. „I když bych vzal skromnější číslo tisíc a vynásobil jej těmi pětadvaceti lety, už nám vychází zajímavé číslo,“ poukazuje.
Pochlubit se může například exkluzivní zakázkou na miniatury vojáků Hradní stráže pro Pražský hrad. Loni však musel právě z rodinných důvodů odmítnout velkou zakázku pro Národní galerii, která si přála vytvořit pohřební průvod císaře Karla IV. k jeho velkému výročí.
„Scéna čítala asi 700 figurek, byla by to monstrózní záležitost, mohlo to být hodně prestižní, nevím, jestli něco tak obřího ve světě vůbec existuje,“ přemítá Grégr.
Bitva tří císařů na výstavě bude historicky co nejpřesnější
V rodinném domě aktuálně Jiřímu Grégrovi mnoho figurek na ukázku nezůstalo. Většina totiž putovala v předstihu do Žďáru nad Sázavou, kde jsou právě od dnešního 1. dubna do 21. května vystaveny v Regionálním muzeu.
„K vidění je kolem 150 figurek. Nejzajímavější je bojová scéna s 19 figurkami, která zobrazuje bitvu tří císařů u Slavkova, konkrétně střetnutí u Telnice, kde se přímo potkaly všechny tři armády,“ vyzdvihuje tvůrce.
Celé dílo trvalo Grégrovým a pomocníkům tři roky. „Obnášelo to i studium historických dokumentů, výtvarnou skicu, modelování... Snažili jsme se udělat scénu historicky co nejpřesněji, i když se někteří autoři liší.“
Jiří Grégr je tvůrčí člověk. Kromě historie je jeho koníčkem také fotografování a psaní básní. Proto ani nepřekvapí, že se „ajťák“, který propadl cínu, chystá objevit další oblast. „Chystáme figurky z umělých pryskyřic ve formě stavebnice, které si zákazník sám sestaví a namaluje,“ představuje novinku.
