Pavel Wuršer s divadlem začal za druhé světové války. Poznal jeviště v Hradci Králové, Českých Budějovicích a dalších městech včetně Prahy. Nejdéle hrál na Vysočině - nejprve krátce začátkem čtyřicátých let, kdy ještě divadlo sídlilo v Třebíči. Po roce 1960 pak už tři dekády v Jihlavě. | foto: Archiv Horáckého divadla Jihlava

Před zkouškou v Jihlavě si herec Wuršer vždy zašel popovídat s lidmi

  • 0
Když se v televizi reprízuje film Postřižiny, vždy si mnoho diváků z Vysočiny připomene zdejšího herce Pavla Wuršera. Od jeho úmrtí letos uplyne dvacet let. Ve slavném snímku Jiřího Menzela si zahrál malou roli bednáře vedle Magdy Vášáryové či Jaromíra Hanzlíka. V Horáckém divadle ztvárnil přes 140 rolí.

I když se Pavel Wuršer objevil třeba i ve filmech 105% alibi, Ať žije republika a dalších, svůj hlavní díl herecké práce odvedl v Horáckém divadle mezi lety 1960 až 1988.

V jihlavském angažmá byl se svojí ženou Martou Wuršerovou, která byla také herečkou. Původně spolu bydleli ve velkém bytě u parku v Tyršově ulici, později se přestěhovali do Žižkovy ulice.

Dlouhé roky byla kolegyní manželů Wuršerových herečka Taťána Schottnerová, jež dodnes spolupracuje s jedinou profesionální scénou na Vysočině.

„Pavel Wuršer tady byl velmi populární, hodně chodil mezi lidi. Říkalo se, že než dorazil na zkoušku, obešel ve městě všechny obchody. Postavil se v nich do dveří a povídal si. Byl to společenský člověk,“ vzpomíná Schottnerová.

Ze společných inscenací si nejvíce vybavuje Balzacovu Evženii Grandetovou z roku 1981, kde si zahrála s manželi Wuršerovými.

„Oni jezdili na chalupu do Martínkova u Moravských Budějovic,“ popisuje Taťána Schottnerová. A shoduje se s kolegou Josefem Kunderou, že si Wuršerovi drželi odstup od mladších kolegů.

„Pamatuji se, že jsme měli s paní Wuršerovou společnou šatnu ve starém divadle. My byly tehdy mladé a něco jsme si nahlas vyprávěly. A paní Marta nás vyzvala, ať se zklidníme. Dodala, že dříve se kandrdasové (začátečníci) líčili na toaletě. Ale nemyslela to vůbec zle,“ vybavila si Schottnerová.

Jihlava? Říká se: Odříkaného chleba největší krajíc

Pavel Wuršer se narodil v roce 1922 v Praze. Jeho maminka byla herečkou a otec operním pěvcem. S divadlem začal za druhé světové války. Poznal jeviště v Hradci Králové, Českých Budějovicích a dalších městech včetně Prahy. Nejdéle hrál na Vysočině. Nejprve krátce začátkem čtyřicátých let, kdy ještě divadlo sídlilo v Třebíči. Po roce 1960 pak už tři dekády v Jihlavě.

První dojem z tohoto města ale neměli manželé Wuršerovi valný. „Na podzim roku 1952 jsme projížděli Jihlavou. Byl nádherný podzimní vysočinský den, šli jsme po náměstí a manželka povídá: Tak tady bych nechtěla být ani po smrti! Říká se odříkaného chleba největší krajíc, a přestože jsme Pražáci, tak už jsme tady pětatřicet let. Tehdy ovšem nebyla Jihlava tak pěkná jako dnes. Na dláždění si člověk mohl zlomit nohu. To jsme ještě nevěděli, že budeme svědky výměny dlažebních kostek i mnoha dalších změn k lepšímu,“ uvedl Pavel Wuršer v roce 1995, když se v Jihlavě otevíralo nové divadlo.

V čem také Pavel Wuršer hrál v Jihlavě

Někdo si možná vzpomene na jeho Kreóna v Hodině Antigony, kde si zahrál s Libuší Geprtovou. Představoval také pana Hubínka ve Fidlovačce či taťku v Kočce na rozpálené plechové střeše.

Jednou z posledních rolí, kterou ztvárnil v Horáckém divadle, byl arcibiskup Thomas Cranmer v Šesté ženě Jindřicha VIII. Když se tato hra uváděla v Jihlavě o dvacet let dříve, byl v ní Jindřichem VIII.

V inscenaci Karla Čapka R. U. R. si zahrál Busmana a ve Wildeově Ideálním manželovi lorda Cavershama. To je jen krátký výčet z jeho více než 140 jihlavských rolí.

Počet jeho rolí v Horáckém divadle přesáhl 140. Byl třeba v roce 1967 Klaudiem v Hamletovi či Martinem Kabátem v Drdově pohádce Hrátky s čertem. To se psal rok 1962.

„Já si ho pamatuji z Dvanácti rozhněvaných mužů v roce 1987. Byla to krásná hra a on byl pan herec,“ nepochybuje herec Josef Kundera. Wuršera poznal ve svých začátcích jako výraznou personu se specifickým hlasovým projevem. „Sedělo to k němu a režiséři jej hodně využívali,“ dodal Kundera.

Kritici o Wuršerovi psali jako o umělci s robustní postavou a plnokrevným herectvím, jež spoluvytvářel profil Horáckého divadla.

I Josef Kundera si na tohoto kolegu vzpomene pokaždé, když se dívá na film Postřižiny. Bednáře si tam s ním tehdy zahrál i tajemník Horáckého divadla Zdeněk Kozák, který byl současně také hercem. Kozák si později zahrál pana Uzlíčka ve filmové sérii Zdeňka Trošky Kameňák. Také se objevil ve filmech Kráva, Je třeba zabít Sekala a některých Troškových pohádkách.

Zpátky ale k Pavlu Wuršerovi. Kdysi též namluvil komentář k dokumentu o Evženu Plockovi, který se v roce 1969 upálil v Jihlavě na protest proti okupaci Československa a normalizaci.

Pavel Wuršer zemřel v létě roku 2000 a jeho paní v roce 2012, několik měsíců po svých devadesátinách.