Vochoč je velkému počtu diváků známý z filmů Vítr v kapse, Křtiny, Hop - a je tu lidoop či Všichni dobří rodáci. Také ze seriálů Velké sedlo, Bez ženské a bez tabáku, Kamenný řád, Dispečer či Přátelé zeleného údolí. Jedním z jeho posledních snímků byl v roce 1987 Discopříběh.
První profesionální hereckou příležitost dostal Vochoč v Horáckém divadle v Gorkého Matce. Tehdy bylo na programu i budovatelské drama Parta brusiče Karhana, v němž si přímo brusiče zahrál. Mimochodem toto představení se tenkrát hrálo třiadvacetkrát. Zároveň dostal v Jihlavě roli ve hře Aloise Jiráska Otec či v Klicperově hudební komedii Divotvorný klobouk. Filmovat začal až dvanáct let poté.
Karel Vochoč, přestože byl později pracovně spojován hlavně s Ostravou, vyrůstal na pražském Žižkově. Narodil se v roce 1930. Už jako malý byl členem Kühnova dětského sboru a objevoval se na jevišti některých pražských divadel. Jeho dětství narušila válka, během níž utekl v klukovském věku do Jugoslávie a přidal se k partyzánům pod vedením Josipa Broze Tita. Hrůzy války tam poznal zblízka.
Po válce se stal komunistou, jímž zůstal po celý zbytek života. Nejprve začal po roce 1945 pracovat jako dělník a hodlal studovat. Nakonec se vydal hereckou cestou, první angažmá získal v roce 1949 v Jihlavě.
„Pustím tě točit, jen když dostanu také jednu z rolí“
Po pěkné řádce rolí v Horáckém divadle vystřídal scény v Novém Boru, Opavě a Českém Těšíně. Pak už následovala Ostrava v první polovině šedesátých let. V tamním státním divadle byl později v letech 1974 až 1981 šéfem činohry. Z Pardubic přivedl v sedmdesátých letech do Ostravy třeba kolegyni Jitku Smutnou. Angažoval i herce Zdeňka Žáka.
V roce 1980 Vochoč šéfoval i tehdy mladému herci Michalu Peškovi. Ten dostal v Ostravě nabídku na jednu z hlavních rolí ve filmu Křtiny vedle Libuše Šafránkové a Miloše Kopeckého. O mnoho let na to Pešek vzpomínal.
„Když mi byla nabídnuta role v Křtinách, zrovna jsem měl angažmá v ostravském divadle, kterému šéfoval právě Karel Vochoč. Já potřeboval jeho souhlas. Tak jsem za ním šel a poprosil ho, zda by mě pro natáčení uvolnil. On odpověděl: Jo, ale jen když tam budu hrát taky. Takže díky mně vlastně dostal roli předsedy MNV,“ popsal Pešek, jenž předčasně zemřel v roce 2012.
Další kolegové mluvili o Vochočovi jako o výborném komediantovi se smyslem pro drobné neplechy a srandičky. Podle ostravské divadelnice Alexandry Gasnárkové byl Vochoč vynikající herec a ještě větší komediant.
V gestapácké uniformě přilákal pozornost VB
Když už nešéfoval činohře, nasadilo divadlo v roce 1982 hru Leonida Brežněva Znovuzrození. A Brežněva hrál v černé paruce Karel Vochoč.
„On byl zlatý člověk, výborný herec, srandista a ovšem také komunista. Měl zvláštní vztah k tehdejšímu režimu. Soudruzi jej rádi zvali na bolševická sezení, protože s ním byla legrace. On se tomu nebránil, ale využíval toho, že byl populární, a například do ostravského angažmá si prosadil Jana Kačera. Ten byl pro své smýšlení vyhozen snad ze všech pražských divadel. Vochoč řekl, že jej chce, a držel nad ním ochrannou ruku. I s těmi komediemi, že jej občas veřejně zprdnul a pak mu v soukromí řekl, že to dělá dobře,“ popsal nedávno herec Tomáš Jirman v ostravském magazínu Metropolitan.
V čem hrál Karel Vochoč v Jihlavě První profesionální hereckou příležitost dostal Karel Vochoč v Horáckém divadle v Gorkého Matce. Tehdy bylo na programu i budovatelské drama Parta brusiče Karhana, v němž si přímo brusiče zahrál. Za Vochočova působení na přelomu čtyřicátých a padesátých let se v Jihlavě hodně hrály hry poplatné komunistické době. Například inscenace Profesor Poležajev, v níž Vochoč také hrál. Objevil se i ve hře o kolektivizaci Tichá vesnice či v sovětském kuse Vrabčí hory. Zároveň byl obsazen v Jihlavě do hry Lope de Vegy Fuente Ovejuna či Klicperovy hudební komedie Divotvorný klobouk. |
Ve volném čase byl Karel Vochoč velkým fanouškem motocyklových či automobilových závodů. Rád i sám šoféroval, stačil projet spoustu zemí.
Při práci někdy zažíval i komické situace. Jednou v 80. letech natáčel v těšínském hotelu a měl na sobě gestapáckou uniformu. V pauze se šel takto oblečen občerstvit do nedalekého bufetu. Všimli si ho příslušníci Veřejné bezpečnosti, domnívali se, že jde o provokatéra, a odvezli herce k výslechu. Nakonec se vše vysvětlilo.
Jako na pozitivně naladěného profesionála a vždy připraveného výborného herce vzpomíná na Vochoče i režisér Jaroslav Soukup, který ho obsadil do Discopříběhu. Podobně jako velmi vtipného člověka si ho zapsal do paměti i Rudolf Hrušínský, který měl v Discopříběhu hlavní roli.
Nejen Soukupa s Hrušínským proto krátce po natáčení zaskočila zpráva, že Vochoč náhle zemřel v pouhých sedmapadesáti letech. V Discopříběhu si zahrál mistra kominických učňů. Premiéry už se nedožil, byla čtyři měsíce po jeho smrti.
