Karel Augusta nebyl jen hercem se zkušeností u cirkusu. V 90. letech pracoval na smíchovském zdymadle naproti Národnímu divadlu. Koupil si k této práci proužkované tričko a kapitánskou čepici. Vedle herectví byl i skladníkem, kuchařem a také prodával grilovaná kuřata. | foto: ČTK

Herec Augusta pracoval ve skladu i na zdymadle a věřil v „pivního ďáblíka“

  • 3
Byl na vojně v Písku, a když svlékl uniformu, odjel hrát divadlo do Jihlavy. Působení Karla Augusty v Horáckém divadle začalo v roce 1960. Zkušenostmi z jeviště už disponoval, před vojnou působil v Uherském Hradišti. Za sebou měl už i první film Váhavý střelec, při jehož natáčení se potkal s Jaroslavem Marvanem.

Také v Jihlavě si Karel Augusta zahrál s hereckou hvězdou první republiky - Oldřichem Novým. V lednu roku 1961 měla v Horáckém divadle premiéru opereta Mam’zelle Nitouche, kde Nový exceloval v hlavní roli. Tehdy občas jezdili známí pražští herci hostovat do Jihlavy. Třeba Karel Höger se zde představil ve zdejším nastudování Smrti obchodního cestujícího. Hlavní roli Willyho Lomana hrál tehdy i v Národním divadle. Vedle nich měl ale hlavní roli vždy nastudovanou také jihlavský herec.

Zpět ale ke Karlu Augustovi. Narodil se sice v Praze, rád a často však jezdil už jako kluk na venkov za babičkou do Střížovic u Všetat. A to i za války. Na vsi bylo za protektorátu víc jídla než ve městě. Zažíval tam i svoje nejhezčí Vánoce.

Jeho táta byl strojvedoucí a třeba na trase mezi Prahou a Plzní zažil nálety, kdy musel zastavit vlak a běžel se schovat. A mašinfírou či zemědělcem jako jeho strýcové na vsi chtěl být i Karel Augusta. Otec mu to však rozmluvil. Chtěl, aby syn studoval.

V dospělých letech ale byly chvíle, kdy herec Augusta ve vlacích a na nádražích relaxoval. Potřeboval železnici k pocitu životní pohody. Jezdil tedy kvůli odreagování třeba Posázavským pacifikem. Jen tak - na konečnou a zase zpátky. Uháněl po kolejích stejnou trasou jako kdysi společně s tátou strojvedoucím. Ten ho v dětství občas vysadil na lokomotivu a malý Karel přikládal do kotle.

Mohl dělat písaře v prezidentské kanceláři, úředničinu ale odmítl

Zpočátku ale nekráčel směrem k divadlu. Jako student obchodní akademie se naučil tak dobře psát na stroji, že dostal nabídku na práci písaře z prezidentské kanceláře. Úředničinu však odmítl - přestože tehdy zvládl i 560 úhozů za minutu na psacím stroji.

„Možná proto, že jsem uměl hrát na klavír. Klávesa jako klávesa, má to stejný rytmus,“ uvedl v knižním rozhovoru s názvem Karel Augusta vypráví. Měl hudební nadání, hrál i na flétnu, saxofon či kytaru.

Nakonec studoval DAMU. „Byl jsem mladý, byl to veselý život. V Jihlavě jsem působil v činohře. Táhlo mě to však k operetě. To je ten můj démon. Chci hudbu, baletky, volný projev, srandu,“ vzpomínal na svoje začátky.

Následně dostal angažmá v brněnském kabaretu Studio 10. Krátce poté byl i konferenciérem a klaunem v cirkuse Aeros. Vystupoval třeba se slonem, který jej holil. Od jeho chobotu měl vždy po vystoupení modřiny.

Po cirkusové zkušenosti hrál v satirickém divadle Večerní Brno a později i v tamním státním divadle. Od sedmdesátých let působil v rodné Praze, nejúspěšnější roky zažil v Divadle Na zábradlí.

Kvůli udání nesměl hrát, a tak se vyučil kuchařem

Za normalizace ale nesměl nějaký čas hrát. Někdo z Vrchlabí ho udal, že údajně označil komunistu Gustáva Husáka za vola. „Když jsem nesměl hrát, vyučil jsem se kuchařem. A to za pomoci šéfkuchaře pana Růžičky v restauraci Královka na Proseku,“ vzpomínal.

V čem také Karel Augusta hrál v Jihlavě

Karel Augusta se uvedl v Jihlavě poprvé jako lékař ve hře Na střeše velkoměsta. Premiéra byla v červnu 1960. Hned poté v září po divadelních prázdninách si zahrál ve Strakonickém dudákovi. Ještě v tom stejném měsíci měla premiéru pohádka Šípková Růženka, v níž dostal roli Bábovky.

Objevil se i ve hře Alexandera Gladkova Věčně mladá historie. Prince si zahrál v pohádce Cínový vojáček autora Saši Lichého, což byl otec herce Norberta Lichého. Princem a ženichem byl i v pohádce Tři zlaté vlasy děda Vševěda.

V lednu 1961 měla v Horáckém divadle premiéru opereta Mam’zelle Nitouche, v níž se tehdy začínající Augusta potkal se slavným Oldřichem Novým. Krátce poté byl pětadvacetiletý herec obsazen i do jihlavského nastudování Sluhy dvou pánů.

Když získal výuční list, vlastnoručně připravil hostinu, kam pozval přátele včetně kolegyně Heleny Růžičkové. Poté si i několik kuchařů zahrál. A když krájel cibuli, tak opravdu rychle a zručně, což je zachyceno třeba ve filmu Holka na zabití.

Karel Augusta nebyl jen hercem a kuchařem. Třeba v době, kdy už byl velmi populární, pracoval na smíchovském zdymadle naproti Národnímu divadlu. „Dělal jsem tam holku pro všechno, udržoval areál, uklízel, zahradničil. Přiučil jsem se, jak se lodě pouštějí do komor,“ popisoval. Koupil si k této práci proužkované tričko a kapitánskou čepici.

Líbilo se mu, že zdymadlo bylo kouskem přírody v centru Prahy, kde sázel a okopával kytky. Chodil čistit i sochu Vltavy nad řekou, která dodnes stojí u zdymadla.

Na zdymadle také poznal, že na Dušičky vyplouvá parník na památku utonulých potažený černým flórem s knězem na palubě. Vedle této práce dál hrál divadlo.

Prodával kuřata a pracoval ve skladu. S herectvím to kolidovalo

Když později Augusta skončil s prací u řeky, prodával krátce v devadesátých letech grilovaná kuřata. V různých stáncích třeba už od šesti ráno a v zimě, když bylo minus patnáct stupňů. Dostával ale přidělené stánky v pražských částech, kam lidé moc nechodili. Zašli třeba dělníci z Ukrajiny, kteří v blízkosti pracovali. „Ti mi byli věrní. Já jim zpíval parafráze častušek,“ vzpomínal.

Když skončil s grilovanými kuřaty, byl v 90. letech i skladníkem velkoskladu v Klíčanech.

„V halách byla sice velká dřina, ale dobře placená. Trochu kolidovala s prací v divadle. Když vám ve tři odpoledne přijede pětitunka, kterou musíte vyložit, a večer jdete hrát, tak to k sobě nějak nejde,“ vyprávěl Karel Augusta. Ve skladu proto dlouho nezůstal.

Rád jezdil i na Valašsko, kde přes léto pomáhal kamarádovi na salaši.

Ve své upřímné knižní zpovědi netajil ani svoje problémy s alkoholem, které měl v závěru kariéry. „Já věřím v ďáblíka. Řekne mi: Karlíčku, pojď na jedno pivo. Já chvilku váhám, ale poslechnu. Jenže je tam nějaká parta, piv si dám deset a ďábel mě už zase má. Protože on, stejně jako pojišťovák, si musí vést účty. Musí Belzebubovi předložit inventuru. Že pracoval odpovědně.“

Karel Augusta zemřel tři týdny před svými třiašedesátými narozeninami v roce 1998.