„Skákali jsme se spolužáky na školním výletě do bazénu, jednou se mi šipka nepovedla…“ vzpomíná na nešťastný moment mladík z Řečice na Žďársku.
Při nárazu do dna si zlomil krční obratel. Následoval pobyt v nemocnici a rehabilitačním ústavu. Zůstal upoutaný na vozík.
„Na dva roky jsem měl přerušenou školu, to je nejdelší možná lhůta, jinak bych musel začít znovu od prváku. Vrátil jsem se zpátky, průmyslovku dokončil, na škole mi vycházeli vstříc,“ oceňuje Štěpán Pejchl s odstupem.
Teď studuje informatiku na vysoké škole, spolehnout se může na pomoc rodičů a přítelkyně. Navíc má naději, že na invalidním vozíku bude mnohem akčnější a dostane se svépomocí výrazně dál než dosud. Na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole Žďár nad Sázavou na svého bývalého studenta nezapomněli. Razí heslo: Jednou průmkař, navždy průmkař.
Už několik týdnů pro Štěpána připravují pohon invalidního vozíku pomocí elektrického motoru. „Jde o přídavné přední elektrické kolečko,“ vysvětluje vedoucí praktického vyučování Aleš Gregor.
Pro vozíčkáře je drahý pohon těžko dosažitelný
Do nápadu zapojil dva své kolegy Martina Ťupu a Petra Šuhaje a také šestici budoucích maturantů. Právě oni přídavný pohon pro Štěpána sestrojí coby svou závěrečnou maturitní práci.
„Pro vozíčkáře je takový pohon cenově dost nedosažitelný. Základní verze vyšší řady stojí kolem 90 tisíc korun, my se snažíme s náklady dostat do třiceti tisíc, samozřejmě v tom nepočítáme čas a práci, jen materiál a komponenty,“ vysvětluje Gregor. „Baterie a motor stojí dvacet tisíc korun, když chceme, aby měl pohon solidní dojezd a výkon.“
Počítají s dojezdem čtyřicet až 50 kilometrů. Na vozíku hledají i místo pro umístění malé nabíječky. S hmotností přídavného pohonu se chtějí vejít do limitu 15 kilogramů. Komponenty vybírají a navrhují tak, aby výsledný produkt vydržel velkou zátěž. Starosti se sháněním financí vyřešil průmyslovákům dar od bystřického výrobce nástrojů, firmy Wera Werk, jež se školou spolupracuje.
Dva studenti oboru strojírenství, dva z elektrotechniky a dvě dívky z oboru ekonomika a podnikání už na dárku pro Štěpána odpracovali dohromady desítky hodin. Nezastavila je ani distanční výuka, řeší každý šroubek a podložku, ale také třeba propagaci na Facebooku a Instagramu.
Nechtějí jen kopírovat pohony, které se prodávají. „Začali jsme modelováním Štěpánova vozíku, který jsme si naměřili a pak vytvořili v softwaru jeho model. Kritickým místem je umístění brzd, je tam strašně málo místa,“ popisuje Jiří Mošner, student třetího ročníku.
Připravený k testování bude motor do října
„Musíme celý pohon sestavit, vyrobit, vymyslet uchycení přídavného pohonu na vozík. Pak už bude na Štěpánovi, aby pohon otestoval a dal nám zpětnou vazbu, co je potřeba zlepšit a dodělat,“ dodává.
Učitelé by chtěli mít do půlky října pohon funkční a připravený k testování. „Původně to mělo být úplné překvapení, ale pak si řekli, že bude lepší, když na tom budu spolupracovat a něco si k tomu řeknu a uživatelsky vyladím,“ reagoval Štěpán Pejchl.
Průmyslovákům radí svými postřehy i Pavel Novák, další bývalý absolvent této školy, který je po úrazu z mládí rovněž upoutaný na invalidní vozík. Svoji roli sice zlehčuje a pasuje se do pozice slavného filmového zedníka Lorence, jenže Novákovo zapojení je pro učitele a studenty klíčové, aby se nedostali do slepých uliček. Pavel Novák totiž takový pohon používá.
„Nechceme kopírovat hotový výrobek, ale zkusíme vytvořit něco nového. A pohled, jak se říká, o metr níž, je potřeba brát v potaz,“ glosuje Aleš Gregor.
Pavel Novák zdůrazňuje hlavně bezpečnost, pár nepříjemných karambolů už totiž zažil. „Pohon bude osazen hydraulickou kotoučovou brzdou, musíš si pak dát veliký pozor na prudké pohyby a rychlá zmáčknutí. Brzda bude ostrá a chová se trošku jinak než mechanická, která funguje pozvolněji,“ radí Štěpánovi.
Mladík z Řečice už se nemůže dočkat, až zmáčkne tlačítko a přidá plyn: „Zároveň jsem nervózní, jaké to bude. Když jsem slyšel zážitky Pavla Nováka, co už na vozíku s pohonem zažil…“
