Díky Jasného nadprůměrně hodnoceným snímkům se i lidé daleko za hranicemi dozvěděli, jak krásná je architektura Telče a jak obdivuhodná je krajina Vysočiny. Sám režisér často tento kraj oceňoval. Dobře věděl, proč si ho k natáčení vybral, aby obohatil jeho díla.
„V mé rodné Kelči na Vsetínsku jsem třeba Rodáky opravdu nemohl dělat, ani výtvarně to tam nebylo tak silné. Tady na Vysočině kopečky přímo lezou do kamery. A my jsme je ve filmu udělali ještě krásnější. Českomoravská Vysočina je stále ještě oáza lidství na světě,“ vyprávěl Vojtěch Jasný během jedné z četných návštěv Vysočiny.
„Podobné oázy lidství jsem našel v New Yorku. Dnes už jsou na světě jenom oázy. Čert to kolem nich bere. Ale musíme se snažit, protože jedině duchovno umí zachránit. Když je umění bez ducha, tak není opravdové,“ filozofoval.
Do jedné z hlavních rolí filmu Až přijde kocour obsadil vedle Jana Wericha tehdy začínající herečku Emílii Vášáryovou. Ta se pak díky tomu hodně nacestovala. S mezinárodně úspěšným „telčským“ filmem byla v Helsinkách, Budapešti a samozřejmě v Cannes, kde snímek získal na filmovém festivalu zvláštní cenu poroty.
Při natáčení se ve volných chvílích učila francouzštinu, chodila do knihovny. „Cítila jsem jakousi nepřiměřenost v tom, že jsem poprvé před kamerou s lidmi, kteří toho mají tolik za sebou. Dost to pohnulo s mým životem. Teprve v Telči s Vojtěchem Jasným jsem uvěřila, že by se mi herectví mohlo líbit, i když jsem ho už čtyři roky studovala. Něco jako by se ve mně poprvé rozsvítilo,“ zavzpomínala Vášáryová.
Od asistenta dostal kocour pohlavek, choval se pak uraženě
Slavný film vznikal i na jiných místech Vysočiny, nejen v Telči. Třeba v Jemnici, u Řásné či na Mohelenské hadcové stepi.
V telčském štábu byl asistentem režie Ivan Passer, který později samostatně natočil uznávaný snímek Intimní osvětlení. Ubytováni tehdy byli se štábem v hotelu U Černého orla.
„Když jsme točili Kocoura, to byla práce na čtrnáct hodin denně,“ zavzpomínal později Passer. Měl na starosti kocoura, který ve filmu hrál. Spolu i nocovali. Kocour jednou dostal od Passera malý pohlavek. Zvíře se pak nějaký čas chovalo uraženě.
Ve štábu byl tehdy v Telči jako druhý kameraman i Miroslav Ondříček. Právě když točil tento film, seznámil se poprvé s Milošem Formanem. Spolu to pak dotáhli až k oscarovému filmu Amadeus.
„Tehdy jsem byl nesmírně šťastný, poprvé od války,“ líčil později Jasný. „Měl jsem naprostou svobodu, skvělé podmínky a získal jsem všechny lidi, které jsem potřeboval,“ dodal.
Film Až přijde kocour měl kořeny už v dětství Vojtěcha Jasného. „Mně ještě nebylo pět let a umíral jsem na španělskou chřipku. Na to nebyly léky, jen obkládky. A já byl ve vysoké horečce v nebi. Srdíčko to nakonec vydrželo. Byl jsem potom takový slaboučký chlapec, jedl jsem jen chleba s medem, polívku a ovoce. Tatínek se mě snažil naučit jíst maso, které jsem odmítal. Nakonec mě to naučil. Díky té návštěvě v nebi jsem mohl udělat film v Telči Až přijde kocour,“ vyprávěl.
Cibulkův grunt se na čas stal domovem nepoddajného sedláka
Celých 105 kilometrů od Telče je na Žďársku vesnička Sulkovec, kam režisér Jasný umístil část děje dalšího svého oceňovaného díla Všichni dobří rodáci. A to v roce 1968, pět let po dokončení „Kocoura“.
Jeden statek v Sulkovci byl domovem hlavní postavy filmu sedláka Františka, jenž se bránil vstupu do družstva. Nepoddajný a nakonec vězněný František byl životní rolí herce Radoslava Brzobohatého. Dům s číslem 2 ve vsi Sulkovec, v němž žil František se svou ženou v podání Věry Galatíkové, byl postaven už v devatenáctém století. Kdysi tam bydleli Cibulkovi, proto se mu říká Cibulkův grunt, kdysi byl první ve vsi.
Vojtěch Jasný
|
Jasný tam točil v devadesátých letech i část filmu Návrat ztraceného ráje, což je volné pokračování Všech dobrých rodáků. Na Vysočině, konkrétně na statku ve Sněžném, vznikla v roce 1968 nezapomenutelná scéna s Waldemarem Matuškou, během níž ho nabodl býk.
A kde umřel nebohý Jořka Pyřk v mistrovském podání Vladimíra Menšíka? Na dvoře jednoho domů v Bystrém naproti kostelu.
Kdo by chtěl na Vojtěcha Jasného a jeho filmy zavzpomínat třeba o adventu přímo v Bystrém, neměl by vynechat asi nejzajímavější lokalitu. Tou je strom rodáků, který se tyčí na vršku těsně za městem. Vychází se naproti kostelu po silnici úzkým průjezdem mezi domy. Pokračuje se směrem na Sulkovec k Panskému lesu.
Scéna, jak opilí spali za východu slunce, se ve skutečnosti točila při západu slunce. A zábava pod širým nebem, na kterou přišel Jořka s veselou vdovou, vznikla v Bystrém v zámeckém parku.
Pošťáka Bertina zastřelili ve filmu veselé vdově ve vápencovém lomu za městem Bystré. Věžička u lomu je dodnes vidět zdáli, když se jede směrem na Nyklovice. Soukromá vápenka tam fungovala do roku 1949, pak ji komunisti zrušili.
„Musíte pomáhat druhým a pak vám Bůh pomůže,“ říkal
Filmová kronika rodáků ukázala okolnosti, za jakých se vytvářela zemědělská družstva a co potom následovalo. Kvůli tomu mohla být vytažena z trezoru až po roce 1989.
Kolem roku 2012 se režisér Jasný do městečka Bystré vrátil a nějaký čas tam žil. Občas zašel i do kostela, kde kdysi Rodáky také točil.
„Já ale nejsem častý chodič do kostela, protože mám svoje ‚denní spojení‘. Někdy jsem v tom kostele úplně sám. A mám rozmluvu s Ježíšem Kristem. Říkám mu přání. Myslím si, že svět potřebuje, aby se zachránil mír. A lidi musí přestat být povrchní, nebo se nezachrání mír. Jedině duchovno nás spasí. Pak prosím, aby mé zemřelé ženě Květušce se TAM, kde je, dařilo dobře. A také našemu synu Petrovi. Oni TAM jsou spolu. On byl na vozíku a v roce 2000 umřel na rakovinu. Vzácný kluk, já ho adoptoval,“ vyprávěl v tamní restauraci jednou po obědě v létě roku 2012.
„Někteří lidi se modlí, aby jim Bůh dal peníze. To jsou hovadiny. Musíte pomáhat druhým a pak vám Bůh pomůže. Je nutné modlit se za druhé, kteří to potřebují,“ ukončil tehdy své povídání.
