Obraz Doriana Graye bude mít premiéru v sobotu v 19 hodin. Žánrově bývá toto dílo označováno jako sci-fi román s prvky hororu. Režisér Pavel Šimák se ale vůči tomuto žánrovému zařazení vymezuje.
„Nechtěl jsem inscenovat pohádku o zlém obrazu. Ten příběh je velmi současný. Žijeme také ve společnosti, která nastavila jakési pofiderní měřítko krásy, které se stalo mírou úspěchu a dokonalosti. Společenský diktát nám určuje, jak máme vypadat, jak máme jíst, kolik naběhat, kolik vydělat, co si koupit, jaké hodnoty vyznávat. Uměle vytváříme měřítko úspěšnosti a zdání štěstí. Tato touha po dokonalosti vede lidi k frustracím a nespokojenosti,“ říká Pavel Šimák a pokračuje: „Obraz Doriana Graye je i o tom, co všechno jsou lidé schopni pro tento ‚ideál‘ - chiméru - udělat.“
Jedno z témat, které je pro Šimáka velmi důležité, je takzvaná „tlustá čára“ za minulostí.
„Jsem přesvědčený, že jak jednotlivec, tak celá společnost by měli nést odpovědnost za své konání. Už jen proto, že je přeci nesmyslné zbavovat se často velmi bolestivě získaných zkušeností z minulosti,“ dodává režisér a zároveň umělecký šéf souboru Horáckého divadla.
Třpytivý přepych a luxus, ale zároveň studený a sterilní prostor
Postavu Doriana Graye na scéně ztvární herec Jan Burda. Jeho alter ego, starého Doriana Graye, si zahraje Zdeněk Dryšl.
Role Henryho Wottona bude patřit Lukáši Matějovi a postavy malíře Basila Hallwarda se ujme Zdeněk Stejskal.
Autorkou scény a kostýmů, jež budou naprosto současné, je scénografka Kristina Matre Křížová.
„První inspirací k hledání prostoru, ve které se Obraz Doriana Graye má odehrávat, byla konkrétní fotografie moderního ‚design‘ interiéru - třpytivého, přepychového, ale zároveň sterilního a studeného. Jakýsi okatý ‚luxus‘ a třpyt. Od toho jsme se odrazili. Brala jsem také inspiraci z lesknoucí se moderní architektury - skla, kovu, zrcadlení. To celé jsem kolážovitě dala dohromady a rozřezala na pruhy. Inspirací mi byl také Jiří Kolář se svými kolážemi. Uvidíme, jak nám to vyjde na scéně,“ dodala Křížová.
