„Premiéra se uskutečnila 31. srpna 1937 a po velkém úspěchu se hrála také v mnoha dalších městech. Za zmínku stojí, že po pár reprízách brněnské inscenace z roku 1938 byl dokonce studentům zakázán vstup na toto představení, což autor komentoval jako nejlepší doporučení své hry,“ připomíná dramaturgyně Horáckého divadla Barbora Jandová.
Kdo by neznal záškoláka Ádu Čuřila, septimána a buřiče Jindru Benetku, který umí výtečný kolenotoč, nebo podlézavého šprta Krhounka či poněkud neurotického profesora češtiny Kolíska.
Legendární film natočil režisér Martin Frič s řadou hereckých hvězd té doby, jako byli Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk nebo Jaroslav Kreuzmann.
Jednotlivé humorné scény z filmu už zlidověly. „Dnešní mládež nemá v sobě kouska citu. Studenti, vy nejste studenti, vy jste barbaři! Muška jenom zlatá…,“ pronáší například profesor češtiny Kolísko, když je nespokojen s přednesem básně.
Téma „boje“ mezi učitelem a žákem je nadčasové a podle dramaturgyně divadla Barbory Jandové oslovuje i současnou generaci.
„Postavy této komedie nejenže nestárnou, ale v různých obměnách se vyskytují až do dnešních dnů. Vždyť každá třída má svého šprta a šplhouna, třídní krásku, recesistu, záškoláka, básníka, fotbalistu, obávaného nebo naopak oblíbeného učitele,“ připomíná.
„Myslím, že při zkoušení se všichni chtě nechtě vrací ke svým vlastním zážitkům a recesím ze školních let. Rádi bychom, aby se právě na tomto titulu setkaly v hledišti různé generace, zase se svými vlastními školními zážitky a historkami,“ dodala.
Je škola opravdu základ života? zamýšlí se režisér
Horácké divadlo komedii předvede v inscenační úpravě Hany Burešové, jež do textu zařadila celou řadu dobových šlágrů jako například Dr. Swing, Čípak jsi holčičko, Už nikdy víc milovat nebudu, Ta naše jedenáctka válí, Dájo, nevolej a mnoho dalších. Pro Horácké divadlo vznikla také původní nahrávka v hudebním aranžmá brněnského hudebníka a skladatele Maria Buzziho.
Režie je ujal Martin Tichý. „Komedie Škola základ života je vtipná už svým názvem. Přál bych si, aby divák odcházel s otázkou, jestli to opravdu platí - že škola je základ života. Nebo ty opravdovější základy objevujeme spíše o přestávkách a rozhodně mimo školu. Nežijí ti učitelé tak trochu ve své bublině? Zůstávají nám ze školy pouze ty vtipné, pěkné historky, nebo i nějaká traumata?“ zamýšlí se.
Ke spolupráci si režisér přizval výtvarníky - Pavla Boráka (scéna) a Markétu Sládečkovou (kostýmy). Ve svých návrzích ctili dobu 30. let.
„Nakonec jsme zvolili tuto přímou cestu víceméně popisné scény odpovídající dobovosti scénáře. S tím, že si přejeme a doufáme, aby scénická ‚kouzla‘ vznikala ze situací, z herecké akce, choreografie a hudby,“ doplnil scénograf Pavel Borák.
