Egon Ulrich a Robert Howora byli fanatičtí nacisté. Jejich jména dnes už nikomu nic neříkají. V archivech je vypátral žďárský spisovatel a badatel Zdeněk Vyhlídal, který již přes 30 let zkoumá události kolem úmrtí Jana Opletala, první studentské oběti německého okupačního režimu v roce 1939.
Mladý medik Opletal zemřel před 76 lety. Vyhlídal vylučuje, že by byl obětí náhodné střelby při demonstraci v Praze. Ve svém právě vydaném románu Kdybych tě volal, už se neotáčej... označil jako jeho vrahy právě Ulricha s Howorou.
Vyhlídal vychází kromě úředních záznamů ze svých rozhovorů s Opletalovými příbuznými a svědky říjnových a listopadových událostí. Důkazy však má jen nepřímé. Mezi ně patří i dopis, v něm tehdejší protektor Čech a Moravy Konstantin von Neurath zve na pracovní oběd dva aktivisty pražských německých škol, Howoru a Ulricha. „Oba si za poslední dny získali zvláštní zásluhy na tom, k čemu došlo na půdě českých vysokých škol,“ cituje z dopisu Vyhlídal.
Střelec 28. října 1939 na křižovatce Žitné a Mezibranské ulice zmáčkl spoušť civilního revolveru zákeřně a zblízka. Sám Opletal si nejdřív myslel, že jen dostal od někoho z davu ránu loktem. Až později se mu udělalo zle a všiml si krve pod kabátem. Jednalo se o vícenásobný průstřel střev jedním projektilem.
Operaci vedl Václav Pačes, hned po ní ho kontaktovali tři Němci, mezi nimi i lékař německé chirurgické kliniky Golla v černé uniformě SS. Vyptávali se na zraněného Opletala a také na projektil. „Ti tři si tento corpus delicti prohlédli a pak mi doktor Golla řekl, že si ho ponechají,“ vzpomínal Pačes. Němci se potřebovali zbavit důkazu.
I když se operace zdařila, čtrnáctý den po zákroku pacient zemřel. Příčinou smrti byl plíživý difuzní zánět pobřišnice, v té době ještě neléčitelný. Opletal v posledních dnech trpěl i psychicky. Bál se úmyslné otravy gestapem a odmítal jíst.
