Svůj sen jste si tedy splnil po odchodu z dětského domova?
Ano. Udělal jsem si základní kurz fitness trenéra i kurz kalisteniky u WCO (World Calisthenics Organization), což je způsob cvičení zaměřený na práci celého těla. A pracuji na sobě i nadále – dovzdělávám se v józe, reflexologii a homeopatii.
Máte ambice radit svým klientům i se stravováním?
Raději se do toho nepouštím a odkážu je na důvěryhodné výživové poradce. Podle mého je ale nejdůležitější poslouchat své tělo, mít vyvážený příjem. Počítání gramů a kalorií je pro mě zbytečné.
Mezi lidmi, kteří s vámi trénují, je i řada herců. Jak se taková klientela vytvoří?
Nejprve u mě začal cvičit Láďa Krapek, který zastupuje různé herce, a pak mě doporučil dál. Jinak než na osobní doporučení ke mně ani noví klienti nechodí. Připravoval jsem například herce Dejvického divadla na představení Honey, v němž hráli spolu s akrobaty ze souboru La Putyka. Herci ke cvičení zpravidla moc pozitivní vztah nemají, umím ale tréninky připravit tak, aby při nich byla legrace a my si je užili. Na mých lekcích si pak paradoxně nejvíc pochvalují to, že při nich nemusejí nic hrát.
Dokážete je motivovat a vést tak, že k vám nakonec chodí dřít rádi?
Věřím, že ano. Z většiny lidí, které trénuju, se dřív či později stanou mí kamarádi. Herci mě pak třeba zvou na svá představení. Obvykle chodí kvůli tréninkům oni za mnou, a tak mě občas chtějí uvést do svého domácího prostředí. A já jsem rád, když vidím výsledky své práce. Jsem pyšný, když vidím herce, kteří u mě začínali od nuly, jak bez problému vystřihnou při představení akrobatické prvky, které jsme trénovali. Těší mě, když vidím, jak má Klára Melíšková krásně vyrýsované tělo. Cítím pak, že ta práce má smysl.
