Vida, i štěstí má svoje vrtochy. A tak je potřeba mu jít občas naproti. Podle psychologů však existují vnitřní návyky, kterými bráníte tomu, aby vám tento blažený stav mohl vstoupit do života, nebo ho minimálně oddálíte. O jaké jde a jak se jim můžete vyhnout?
Chcete být super
Štěstí není soutěží o nejkrásnější tělo, nejlepší dům, auto nebo nejvyšší částku, kterou máte na kontě. Ať už vaše touha po dokonalosti spočívá v čemkoliv, stává se brzdou vašeho šťastného naladění. Jak to? Hon za perfektními výsledky je slepou uličkou. A nejenže v ní zabloudíte, ale přijdete o svůj čas, nervy, peníze i zdraví.
„Bohužel to je i můj případ... Jsem puntičkář a chci, aby věci šlapaly podle mých představ. Jenže stačí, aby se změnila situace nebo se něco vychýlilo, a najednou jsem bez nálady. Depresivní, kousavá, vyčítavá, prostě je to se mnou k nevydržení,“ přiznává čtyřicetiletá Blanka z Jablonce nad Nisou a dodává, že ji perfekcionismus občas dost vysiluje. Nedokáže totiž chvilku vydechnout a být „jen tak“ šťastná. A to je škoda.
Co dělat jinak: Pokud patříte mezi „hledače dokonalosti“, pak si uvědomte, že cena za ni je příliš vysoká. Nejste přece stroj a váš život není nafukovací. Proto dělejte věci tak, jak nejlépe umíte. Každý projekt si časově omezte, abyste ho stokrát nepředělávali. Věřte tomu, že když práci uděláte na 80 až 90 procent, pořád bude skvělá.
Vidíte život z horší stránky
Vše, co vás obklopuje, má vliv nejen na vaši náladu, ale i pohled na svět. Pokud trávíte večery u televizních zpráv, kde pouštějí jednu „jobovku“ za druhou, získáte pocit, že všechno je špatně. A v celém širém vesmíru neexistuje nic jiného než problémy, války, spory, finanční negramotnost nebo podvody.
Stejně depresivně na vás mohou působit i negativní lidé ve vašem okolí. Ať už jde o samozvané kritiky, depresivní jedince či členy rodiny, kteří patří mezi rozené morouse. S takovou kulisou zkrátka štěstí nevykřešete, i kdybyste měli v ruce dynamit.
Jak být šťastnější
|
„To můžu potvrdit,“ pokyvuje Vlaďka z Prachatic, která žije v domku se svým tchánem: „Tatínek je s přibývajícím věkem nabručenější, kritičtější a vznětlivější. Pokaždé, když něco dělám, hned se do mě pustí, že je to špatně, ať jde o vaření, zahradu či úklid. Došlo to tak daleko, že na něj mám alergii. Manžel to ví, ale nic s tím nenadělá. Připadám si v tomto toxickém prostředí jako ve vězení.“
Co dělat jinak: Neříkáme, že byste měli být vůči okolí lhostejní, uvědomte si ale, že máte vlastní život. Nenechte se otrávit věcmi, které nemůžete změnit. Jakákoli negativita vás stáhne do černé díry a z ní se pak už špatně vylézá. Zkuste to jinak, obklopujte se lidmi, kteří vás budou inspirovat a nabíjet. Díky nim získáte nejen nové nápady, ale i schopnost radovat se z maličkostí.
Žijete minulostí
Vzpomínky jsou krásná věc, ale mohou vás trochu zastavit v časoprostoru. Místo toho, abyste žili „tady a teď“, jste duchem v minulosti a nemůžete se pohnout z místa. Bohužel, co se stalo, už nezměníte. A nepomohou ani myšlenky, co by bylo kdyby… Jediné, co můžete ovlivnit, je to, co se děje právě nyní.
„Ono se to ale lehko řekne. Když člověk ztratí blízkého, nejraději by se zaklínil v minulosti,“ oponuje čtenářka Milada z Brna, která přišla o partnera a teď se snaží o nový životní restart: „Minulost je pro mě dvojsečná. Ráda vzpomínám na to krásné, ale bolí mě, že už to není...“
Co dělat jinak: Všichni svým způsobem cestujeme v čase. Někdy podléháme vzpomínkám, jindy zase strachu z budoucnosti. Ani jedno není dobré. Tibetští mniši, kteří se „životem v přítomnosti“ zabývají, doporučují dechová cvičení. Stačí, když zavřete oči a začnete zhluboka dýchat. Při této kyslíkové vzpruze pozorujte svůj dech, jak klouže a plyne v těle, a užívejte si ho tady a teď. Další možností je soustředit se na nějaký detail ve vašem okolí a naplno ho prožít. Podívejte se třeba na kvetoucí strom, na ptáky na obloze, na tekoucí potok. Užijte si nasládlou vůni čerstvého pečiva nebo krásu květin ve váze. Všechno stojí za pozornost.
Srovnávat se s ostatními
Srovnávačka s tím, kdo je lepší nebo horší, je jako dětská hra. Vždycky někomu dá vítězné body a jinému zase ublíží. Z pohledu psychologa je srovnávání mor, který vás jenom vystaví stresu.
Zkuste se proto nesrovnávat a brát se takoví, jací jste. Jedině tak budete v životě vyrovnanější, spokojenější a šťastnější. „Jenže já jsem právě ve srovnávání vyrůstala. A pořád mám v hlavě „kritika“, který mě staví do role toho horšího, což mě samozřejmě vnitřně frustruje,“ krčí rameny pětatřicetiletá Irena z Písku.
Co dělat jinak: Sepište si seznam věcí, které máte na sobě rádi. A klidně můžete přihodit i úspěchy, jaké se vám v poslední době povedly. Nemusí jít o nic velkého, stačí i malá vítězství... Rázem zjistíte, že to s vámi vůbec není tak zlé. Navíc, každý z nás má v životě jinou startovací čáru. Tu ovlivňuje místo a prostředí, kde vyrůstal, finanční i citové zázemí, zdravotní (in)dispozice, výchova atd. Proto není možné se s nikým poměřovat. Každý máme svou cestu a děláme, co můžeme. Přijměte to také a mějte se rádi.
Neumíte se poprat s krizí
Krize přijde vždycky. Kupodivu, není tu proto, aby vám ze života udělala jednu velkou kůlničku na dříví, ale aby vás upozornila, že něco děláte špatně
„To je můj případ, jsem člověk, který si bere na sebe problémy ostatních a pak se z toho hroutí. Před týdnem jsem byla v nemocnici se srdcem a doktor říkal, že musím zvolnit. Jenže já to nedokážu. Byla jsem zvyklá starat se o rodinu a teď mám jen pasivně přihlížet? Asi budu muset, ale znamená to pro mě velké peklo,“ vzdychá obětavá Julie z Domažlic.
Co dělat jinak: Krize, ať už je jakákoliv, vyžaduje udělat v životě změnu. Přijměte to jako nový začátek, kterým se posunete... Zamyslete se nad tím, proč krize vlastně nastala a v čem byl ten „zakopaný pes“. Zkuste potom udělat věci jinak, klidně různými způsoby, než najdete něco, co funguje a zároveň vám vyhovuje. Berte krize jako sportovci - občas každý spadne, ale je potřeba se oklepat a jít dál.
