¦ Typ č. 2 Stahující do hlubin
Věty, které často používá: „To jsme dopadli, viď?“, „Celý svět nám ubližuje.“, „Všechno se proti nám spiklo.“, „Holt musíme vydržet, když se nám nedaří.“
Všimla jste si toho množného čísla? Než se nadějete, vštípí vám pocit, že jste na jedné lodi. Že se vám rovněž nedaří, svět vidíte v temných barvách a východisko neexistuje. Budete si připadat stejně neúspěšná (tlustá, opuštěná... atd.) jako upír, který vás stahuje k sobě dolů. Braňte se s okamžitou platností. Na konkrétní invektivy ihned odpovídejte. Například na výše vypsané věty: „Já jsem na tom docela dobře“ plus připojte výčet úspěchů a kladných pocitů. „Ne, vůbec nemám ten dojem, že by mi celý svět ubližoval, naopak.“, „Spiknutí? O čem to mluvíš? Možná se všechno nevede, ale určitě to nakonec dobře dopadne.“ „Rozhodně bych netvrdila, že se mi nedaří.“ Výsledek vás překvapí. Znechucený upír odtáhne tam, kde mu budou naslouchat.
¦ Typ č. 3 Okázalý trpitel
Věty, které často používá: „Ne, nic mi není.“ (ale tváří se přitom zoufale, případně syká a vzdychá), „Fakt se nic nestalo.“ (ale je ustaraný, nápadně ztichlý, vyčkávající otázky), „Nejsem naštvaný.“ (ale od pohledu je a ve vás sílí pocit, že za to můžete, že jste něco ‚zkazila‘). Velmi rozšířený vyděrač. A ruku na srdce, občas má tendenci k jeho praktikám sklouznout mnoho lidí. Zejména ženy, protože předpokládají, že muži si dokáží vyložit jejich náznaky (určitě mu dojde, proč jsem naštvaná). To ale muži většinou neumí, protože dar empatie je u nich slabší, a tak je vlastně vydíráte, aniž byste to původně zamýšlela. Někteří jedinci to ovšem dělají zcela programově a často dojde až k záměně rolí. Vyděrač se staví do pozice oběti a skutečná oběť (vy) je prezentována jako padouch a taky si tak připadá. Přestože je to těžké, pokuste se pocitům viny nepodléhat. Účinným receptem na jednání vyděrače je postoj: „Buď jasně řekni, co tě bolí nebo trápí, jinak to budu brát tak, že se nic neděje.“ A skutečně se podle něj řiďte.
