Když štěstí druhých bolí
Pětadvacetiletá Jana svou dlouholetou kamarádku Mirku málem ztratila úplně. Důvod? Žárlivost a závist. „Mirka měla vždycky snazší život než já. Narodila se v bohaté rodině, v osmnácti od rodičů dostala klíče od auta, ve dvaceti od bytu. Dva roky studovala v Londýně, kde potkala svého pana Božského. Oficiálně ho představila všem známým na zahradní party. Nesnesla jsem, že je centrem pozornosti, a tak jsem do sebe kopla pár panáků, abych tu hořkost utopila. Jenomže se mi rozvázal jazyk. Mirku jsem nazvala rozmazlenou nánou, která vůbec neví, jak drsný život je. Zírala na mě s otevřenou pusou a nezmohla se na odpověď. Druhý den mi došlo, jak zle jsem se zachovala, a tak jsem jí napsala omluvnou textovku. Neodpověděla, ale zanedlouho mi ve schránce přistálo svatební oznámení. Bude se vdávat na hradě ve Skotsku! Cítím se podvedená a odhozená, sama jsem už pár let single. Kam se poděly naše společné pařby plné koktejlů a sexu s náhodnými chlápky? Z Mirky se stane anglická panička a já zůstanu na ocet,“ chrlí ze sebe Jana. Podle Alex Hrouzkové ale máte ještě šanci.
„Pokud si držíte nadhled a vidíte, že závist neovládáte a dáváte ji najevo, jde o první krok, jak se s ní poprat. Většina zarytých závistníků totiž nemá ani tušení, jaké scény předvádějí. Takže pokud jste si svého chování vědoma, oceňte se za to. Přiznání je krok číslo jedna. Pak svou závist prozkoumejte skrz naskrz, zjistěte odkud pramení, a když zjistíte, co přesně závidíte a proč, pravděpodobně už se vám nestane, že se zachováte nevhodně,“ říká expertka. Janu sužují obavy, že přátelství je u konce. V hlavě si neustále promítá společné chvíle, kdy bylo oběma kamarádkám báječně. Určitě je dobré začít pravdivě popisovat vlastní pocity, a to přímo tváří v tvář.
Zkuste to třeba takhle: „V poslední době jsem cítila odpor, kdykoliv jsi mi vyprávěla o novinkách v tvém vztahu. Je mi to trapné, ale záviděla jsem ti. Proto jsem se chovala tak divně a naše vztahy ochladly. Přála bych si, abys mi porozuměla.“ V případě takového přiznání se ale připravte i na nesouhlasnou reakci: „Cože?! Jako kamarádka by ses se mnou měla radovat. Vůbec nemám chuť se s tebou po tomhle vídat.“ Naopak chápavá odpověď ale může změnu nastartovat a posunout vás dál. Dříve, než kvůli závisti pouto utnete, promyslete důsledky svého rozhodnutí. „Zavržení kamarádky jen proto, že je úspěšnější než vy, není šťastným řešením. Kdybyste takto ze svého života vyloučila všechny lidi, kterým něco závidíte, zůstala byste brzy úplně sama,“ varuje psycholožka.
