Stále stejné chyby
Řecký filozof Hérakleitos řekl, že člověk nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Jedna negativní zkušenost se ženatým milencem, který sliboval, sliboval a nakonec zbaběle přiznal, že se rozvádět nebude, by měla stačit. Platí však ještě další rčení – nikdy neříkej nikdy. V určitých situacích jsme nepoučitelné. V případě osmadvacetileté Natálie to platí několikanásobně. Do stejné řeky vstupuje zas a zas, přestože si po každém nezdaru slibuje, že tentokrát to bylo naposledy. „Já se snad ani nedokážu zamilovat do chlapa, který není ženatý,“ podotýká sebeironicky. „Ten první byl můj bývalý učitel na střední škole. Byl jenom o sedm let starší a sblížili jsme se spolu na maturitním večírku. Po maturitě, samozřejmě. Zamilovala jsem se do něj a trpělivě čekala, až své ženě oznámí, že má jinou a rozvede se. O rozvodu mluvil hned na druhé schůzce. Že prý ho plánuje už nějakou dobu. Tvrdil, že se brali moc mladí, protože museli, a pak zjistili, že si moc nerozumí.
Pokud je mi známo, jsou spolu dodneška. Když mi konečně po čtyřech letech došlo, že se mi vyhlídky na rodinu s učitelem vzdalují, útěchu jsem si našla v náručí milence. Ženatého. Když mi šeptal, že by se mnou chtěl žít, nejdřív jsem se smála. Přece nejsem tak pitomá, abych mu po své zkušenosti s učitelem uvěřila. Jsem tak pitomá. Nakonec jsem začala doufat, že tenhle projeví více charakteru a dostojí svým slibům. Pustil mě k vodě se slovy, že jsem se začala chovat jako jeho žena, a o to že nestojí. Byly to jenom výmluvy. Třetí ženatý milenec mi řekl hned, že se rozvádět nebude, a já jsem to tak také brala. Bylo nám spolu hezky a pak jsme se bez scén rozešli. Nedávno jsem se zamilovala do svého v pořadí čtvrtého ženatého milence. Tentokrát je to jiné, cítím to, ale jestli se pletu a ani on nesplní svůj slib, přísahám, že to bylo naposledy.“ Psychoanalytici by nejspíš řekli, že Natálie si ženaté milence hledá podvědomě, protože se ve skutečnosti normálního vztahu bojí. Se ženatým milencem má jistotu, že se žádný normální vztah konat nebude...
Rozvracečky rodin
Začít si milostný poměr se ženáčem chce do jisté míry odvahu. Tou špatnou budete z pohledu okolí totiž vždycky vy. To vy odloudíte chudáčka manžela jeho ženě. Vy budete ta zlá, jež bere dětem tátu. O vás se bude mluvit jako o semetrice, a dokonce i vlastní rodiče se v tomto případě postaví proti vám. Copak vám odmalička nedávali jasně najevo, že ženy, které si začnou se ženatým, jsou rozvracečky rodin a zákeřné mrchy? Ani vlastní přátelé vás v tomto příliš nepodpoří. Nejlepší kamarádka vás možná dokáže pochopit, ale také vám doporučí, abyste se poohlédla jinde. Ženatí muži jsou z pohledu společnosti tabu. Pro slušnou ženu rozhodně. Slušná žena by se do ženatého muže nikdy nezamilovala, a když už se tak přece jenom stane, měla by dokázat potlačit své hluboké city a obětovat své štěstí, jen aby zachránila jeho rodinu. Jestli ta rodina funguje, nebo nefunguje, skoro nikoho nezajímá. Ženatí milenci z této situace vyjdou oproti „rozvracečkám rodin“ nepoměrně lépe, pokud jejich nevěra praskne. Důvod? Mužům se nevěry tolerují více a častěji než ženám. Muži jsou podle všeobecného mínění od přírody náchylní ženským svodům podlehnout, takže za to vlastně tak docela nemůžou... Chudáčci. Skoro jako kdyby neměli vlastní rozum.
