Konečně šťastná
Filmy ale kritici nevynášeli do nebes a ani jejich návštěvnost nebyla vysoká. V té době se ovšem setkala s Robertem Woldersem, hercem a producentem, se kterým měla mnoho společného. Wolders se jí líbil nejen proto, že byl citlivý a věrný – byl to navíc Holanďan. Díky němu si konečně uvědomila, že je atraktivní – ona, jejíž klasickou eleganci napodobovalo tolik žen po celém světě. Postupně se do sebe zamilovali: „Myslela jsem si, že jsem s city skončila, že nikdy neprožiju milostnou romanci, o jaké jsem jako děvče snívala. A pak, když to očekáváte nejmíň...“ V průběhu dalších let ji požádala o pomoc dobročinná organizace UNICEF.
Žena, která už fyzicky další děti mít nemohla, se rozhodla nést na svých bedrech břemeno dětí na celém světě. Audrey po mnoha pokusech a nových začátcích konečně dosáhla v životě dokonalosti a sladila vnější i vnitřní krásu. Smrt, jakkoli nevhodná a krutá, přišla v okamžiku, kdy dělala přesně to, po čem toužila – neúnavně pracovala, aby pomohla hladovějícím dětem, pečovala o svou milovanou zahradu ve švýcarském Tolochenaz a radovala se z poklidných dní s Woldersem a dvěma syny. Neutuchající pílí a díky štěstí se jí podařilo zapudit démony nejistoty, kteří jí ničili mládí.
