Jak se pozná dobrý osobní styl?
Když se po vás lidé ohlédnou a zeptají se: „Kdo to je?“
Vadim Petrov Původní profesí hudebník, podobně jako jeho tatínek, slavný hudební skladatel Vadim Petrov starší. Pracoval jako hudební režisér a dramaturg, později působil ve státní správě a ve vrcholném managementu. Je autorem románů Muž, který nevrhá stín (2016) a Načítání (2018). V současnosti je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a pracuje jako kouč, lektor a poradce v oblastech kariéry, manažerských dovedností, osobního rozvoje a image. Pravidelně pořádá veřejné kurzy a semináře i soukromé lekce. |
Musím upoutat?
Někdo je výrazný na první pohled a při bližším poznání povrchní, nezajímavý, nudný. Jiný naopak. K upoutání můžete potřebovat nějaký čas.
Jak si tedy vytvořit osobní styl? Nebo jej už každý máme?
Každý nějak působíme. Jde o to, jestli jsme s tím sami spokojeni. A jestli jsme si toho vůbec vědomi.
Proč často působíme jinak, než bychom si přáli?
Lidé předpokládají, že od vás dostanou to, co vysíláte. Když vstoupí žena vamp, očekáváme, že se bude chovat tak, jak vypadá. Že bude sexy, afektovaná, stylizovaná, bude flirtovat. Když vypadáte sportovně, ležérně, čekáme uvolněnost, nadhled, bezprostřednost. Když vstoupí žena v kostýmku, myslíme si, že bude mít trochu odstup, formální chování, vybrané způsoby. A když vstoupí někdo, kdo o sebe nedbá – a teď nemyslím nějaký free look, ale opravdu někoho, kdo o sebe nepečuje – lidi neočekávají nic, vlastně to v nich nevybudí žádnou reakci. Žádný zájem. Možná despekt.
Platí anglická fráze „fake it till you make it“, tedy „předstírej to, dokud toho nedosáhneš“ i při sebeprezentaci? Vyplácí se hrát si na něco jenom proto, abychom na lidi působili určitým dojmem?
Základem je najít samy sebe. Nemluvím o tom, že bychom si měli na něco hrát. Spíš jde o hledání podstaty vlastní osobnosti a jejího srozumitelného vyjádření. Každý jsme souborem všeho možného, ale něčeho více. Líbí se nám to tak? Jsme s tím spokojeni? Jsme zakřiknutí, zamindrákovaní, nevěříme si, anebo si naopak věříme až moc, aniž by k tomu byl důvod? Takto je třeba se ptát. Dříve jsme se učili odstraňovat hlavně svoje nedostatky, momentálně je ovšem trend jiný. Nyní se posilují přednosti. Když jsem v něčem dobrý, tak abych v tom byl pokud možno ještě lepší. Úspěchem není to, že se předvedeme lepší, než jsme, ale že ukážeme, v čem jsme dobří.
Jak to udělat?
Vždy bychom měli být autentičtí a věrohodní. Klíč úspěšné sebeprezentace je v jednoduchosti a srozumitelnosti. Druzí by měli být schopni nás rychle přečíst – přítel, nepřítel, zajímavý, nezajímavý nebo nijaký. Ale funguje taky moment překvapení. Neobvyklost. Jedinečnost. Jinakost.
Karl Lagerfeld nosil kožené rukavice, Winston Churchill ne vyšel z domu bez klobouku. Je nutné něčím vyčnívat, například nosit zvláštní doplněk, aby si mne lidé zapamatovali?
Obecně je dobré, pokud v lidech vyvoláme nějakou emoci. Každá upoutaná pozornost ale vzbuzuje sympatie i antipatie. A první reakce bývají často negativní. Důležité je tak zůstat autentický a na nic si nehrát. Pokud budete nosit šviháckou hůl, musíte být švihák. Ne, že se za šviháka vydáváte. Ta hůl má jen podtrhnout, že švihák jste. Každá faleš je po zásluze potrestána a stanete se směšnými.
Dobře, ale lidi stále zajímá, jakým autem jezdíme, zda nosíme značkové hodinky nebo drahé šperky…
V minulosti na vás muselo být vidět, že jste úspěšný. Záleželo na tom, z jaké jste rodiny, na jaké bydlíte adrese, jaký máte titul. Dneska už toto všechno přestává platit. Daleko důležitější je osobitost, originalita, schopnost se prosadit, zaujmout, být jiný než ostatní.
Není tedy takzvaná image přeceňována?
Image je ale široký pojem. Vaše image není jen to, jak působíte na lidi, ale například i to, co si o vás vygooglí. Významnou roli hrají zejména sociální sítě. Ty vytvářejí naši digitální identitu. Naši alternativní osobnost.
To zní skoro děsivě…
Nemusí. Je v tom velká příležitost si vytvořit svůj osobitý styl, vlastní značku. Všimněte si, že většina lidí tam dává podobné věci. Momentky z dovolených, děti, pejsky, kočičky, názory na módu, politiku, životní prostředí… Ale jen někdo se stane influencer – člověk, který ovlivňuje a zajímá ostatní. Nejde o počet lajků. Dokáže upoutat pozornost, vzbudit emoci, odlišit se, být jedinečný. Tedy umí vše, o čem se spolu bavíme. Už dávno tak neplatí, že je důležité, kolik lidí znáte. Ale kolik lidí zná vás.
Jak na osobní styl?Je to jako uniforma, podle které si vás lidé zapamatují. Vaše image. Jak si vytvořit osobitou vizitku? Základní šatník Protřiďte svůj šatník a ponechte tam jen kousky, které nosíte ráda a máte pocit, že jste v nich nejvíce sama sebou. Módních výstřelků se zbavte a snažte se, aby váš šatník měl jednotný styl. Oblečení se vám pak mezi sebou bude i lépe kombinovat. Zajímavý doplněk Mohou to být výrazné náušnice, brož na saku, retro hodinky nebo třeba zajímavý prsten. Zvolte si jeden doplněk, jenž bude vaším poznávacím znakem a zároveň osobním talismanem. Vaší vizitkou může být stejně tak dobře i stále stejný účes. Tón hlasu Tón hlasu a styl řeči je velmi důležitý a mnohdy je to to jediné, co si o nás druzí zapamatují. Ne nadarmo se říká, že forma je důležitější než obsah. Dbejte na to, aby vám bylo dobře rozumět, přesně jste formulovala svoje myšlenky a ovládala tón hlasu. Zkuste hlas posadit trochu níž a mluvit pomaleji. Budete vypadat, že přemýšlíte nad tím, co říkáte. Sebevědomí Ať už je váš styl jakýkoliv, základní je, abyste se cítila příjemně a pohodlně. Jedině tak budete působit pozitivním dojmem. Pamatujte, že úsměv je ten nejlepší módní doplněk a sebevědomí ten nejlepší stylista. Platí jednoduché pravidlo: Cítíte se dobře = vypadáte dobře! |
A není tedy nakonec jedno, jak vypadám? Nejsou důležitější právě schopnosti zaujmout a upoutat pozornost?
Pokud na vstupní pohovor přijdete neupravená, máte třeba špatné zuby, bude na vás vidět, že o sebe nedbáte. Těžko poté přesvědčíte potenciálního zaměstnavatele, že jste ideální kandidát například na pozici manažerky. Podívejte se, jak se oblékají současní manažeři. Vědomě se o sebe starají, až vás to udeří do očí. Mají skvěle padnoucí oblek, vysportované tělo, dokonalý účes, naoko nedbale zarostlou tvář. Srovnejte ředitele podniků dnes a dříve. Nebo si všimněte, jak vypadají politici v EU či ve světě a jak někteří naši. To samé platí u žen.
Jak tedy kromě vhodného oblečení zanechat pozitivní první dojem?
Řeknu vám příběh z viktoriánské Anglie. Bylo těsně před volbami a o pozici premiéra se ucházeli dva kandidáti – William Gladstone a Robert Cecil. Oba na večeři pozvali jednu dámu a novináři pak chtěli vědět, jaký dojem v ní oba pánové vyvolali. A ona odpověděla: „Po večeři s panem Gladstonem jsem nabyla dojmu, že je nejchytřejším člověkem v Anglii, ale po večeři s panem Cecilem jsem měla dojem, že tím nejchytřejším člověkem v Anglii jsem já.“ A kdo myslíte, že ty volby vyhrál?
Ten, který ji nechal mluvit?
Ano. Jedno z pravidel, které je vždycky úspěšné při navazování vztahů, je, že nebudete mluvit, ale hlavně budete poslouchat. Lidi vám budou vděční, když se s vámi budou moct podělit o své názory a problémy. Při poslouchání byste ale měli být aktivní. Říká se tomu zrcadlení, prostě kopírujete příběh toho druhého. Když vám někdo vypráví něco vtipného, smějete se, když je historka smutná, přizpůsobíte tomu reakci.
Takže nemám vůbec mluvit o sobě? Třeba se chce protějšek dozvědět něco také o mně?
Určitě. Po nějaké době se máte začít ptát. Z toho, co jste se z odpovědí dozvěděla, vyberete něco, co vám umožní druhého pochválit, a pak něco, s čím můžete souhlasit. A třeba následně o tématu toho druhého sama začít mluvit. Když budete poslouchat o dovolené na Mallorce, nezačnete mluvit o tom, že vy jste byla v Chorvatsku. Ale že jste o Mallorce četla, že se tam chystáte, co by stálo za to tam navštívit… Pak se rozejdete a zanecháte dojem, že jste fajn člověk, se kterým se dobře povídá.
