Na téma otužování bylo napsáno již mnoho článků. Nicméně je stále důležité se k tomuto pro zdraví významnému a přirozenému tématu vracet. Vědecké výzkumy dokládají, že lidé praktikující pravidelné otužování mají odolnější imunitní systém.
Co se v těle děje?
Otužování je forma adaptace na stresor v podobě chladu. Funguje podobně jako i jiné druhy adaptace nebo chcete-li přivykání. Schopnost adaptace organismů studoval již začátkem minulého století Hans Selye. Zjistil, že významnou roli hraje jak intenzita, tak i délka působení stresoru. Postupným zvyšováním intenzity, či délky působení stresoru si organismy do určité míry na jeho působení přivyknou – adaptují se. Důležitá je postupnost zvyšování stresoru. „Pokud totiž dojde k prudkému zvýšení působení stresoru, dochází často i k nevratnému poškození zdraví organismu nebo i smrti. Což zjistil i Hans Selye ve svých experimentech v Praze a na základě jejich výsledků formuloval svou teorii Obecného adaptačního syndromu,“ vysvětluje Jana Jaklová Dytrtová, docentka na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, která se zabývá vlivem stresu na organismus a hledáním biochemického podpisu typického pro zdravý pohyb.
Trocha vědy neuškodí
Během působení stresoru na naše tělo se spouští tzv. akutní stresová reakce, což je fyziologická reakce našeho organismu zvyšující šanci na přežití. V případě expozice chladu, pokud se jedná o krátkodobé vystavení našeho těla nižším teplotám, se nám zrychlí srdeční tep, zvýší se ventilace (rychleji dýcháme), začneme se třást, zvýšíme metabolismus (spalování cukru). Protože během metabolického spalování živin dochází k tvorbě tepla a zároveň potřebujeme energii na pokrytí regulačních mechanismů spojených pokrytím regulačních mechanismů bránících s poklesem tělesné teploty v tělesném jádře (hlava a hrudník) pod 37 °C. Dochází k vazokonstrikci cév v periferních částech těla (prstech, chodidlech, pažích, nohách). Tělo se soustředí pouze na prokrvení (vyživení a okysličení) mozku, srdce a dalších pro život nezbytných orgánů. Pokud expozice chladu je pouze krátkodobá, je krátkodobá i vazokonstrikce v periferních částech těla. Po návratu do teplého prostředí se cévy v končetinách opět roztahují a tyto části těla se začínají znovu prokrvovat, což je spojeno s jejich opětovným zahřátím.
Nezapomínejme na rizika
Po delším pobytu v chladu můžeme pozorovat jev, kterému se říká „after drop“. Delším pobytem v chladném prostředí se totiž sníží teplota periferních tkání i poměrně výrazně oproti teplotě tělesného jádra. Opětovným otevřením cév v periferních oblastech sice dochází k oteplování periferních částí těla, ale zároveň jak proudí chladnější krev z periferie do tělesného jádra, tak se teplota tělesného jádra přechodně sníží (což v případě většího poklesu může mít i fatální následky).
Pobyt v chladném prostředí s sebou přináší celou řadu rizik, zejména pokud nejsme dostatečně vybaveni a adaptováni (tím rychleji k procesu dojde). V důsledku dlouhodobého neprokrvení končetin dochází k omrzlinám (mají několik fází, ta poslední je spojena s odumřením tkáně). Může též dojít k zásadnímu snížení teploty tělesného jádra, což se projeví snížením tepové frekvence a ventilace, dezorientovaností a ospalostí organismu, kómatu a následně ke smrti.
