RECENZE: Triangle Strategy je taktická hra na hrdiny pro fajnšmekry

V Triangle Strategy budete se svoji družinou bojovat pěkně na tahy proti přesile. Čekají vás ovšem i různá rozhodnutí a v neposlední řadě i tuna dialogů.

Náš příběh se odehrává na kontinentu Norzelia, kterému vládnou tři národy: Glenbrook, Aesfrost a Hyzante. Bitva o zásoby soli a železa vyústila ve válku (Saltiron war). My se ovšem posuneme o léta dopředu. Hráč se chopí Serenony z rodu Wolffortů, který proslul svým válečnickým uměním. Mezi národy panuje křehký mír. Na spadnutí má svatbu s princeznou Frederikou Aesfrost. Jenže aniž by to většina věděla, válka se blíží.

Začátek hry se nese v duchu zdvořilostních rozhovorů a diplomatických konverzací. Připravte se na to, že rozjezd není jen pomalý, ale opravdu velmi pomalý. I tak jsem měl zpočátku trochu problém zorientovat se v poměrně velkém množství postav, které navíc nebylo snadné kvůli zvolenému HD-2D stylu (podobný tomu, který známe z Octopath Traveler) na první dobrou identifikovat. To je ovšem problém jen úvodních hodin, postupně si na partu okolo zvyknete a s novými postavami už není problém.

I tak se ovšem připravte na to, že i když hra láká na taktické souboje, rozhovory jsou nedílnou součástí hry. Není výjimečné, že strávíte rozhovory a věcmi okolo téměř hodinu, než se opět přesunete do akce.

Hlavním hubem je mapa celého kontinentu, z nějž podnikáte různé akce. Aktivity na mapě jsou rozdělené na ty, které náleží k hlavnímu příběhu, a pak jsou tu ty nepovinné. Vedlejší aktivity většinou znamenají, že uvidíte nějakou scénu za oponou, a lépe tak rozpoznáte motivy různých postav.

Je to trochu taková japonská Hra u trůny. I ve válce každý sleduje své zájmy. Někdo v ní vidí příležitost, jak vyjít ze stínu a prosadit se svými ambicemi, druhý opatrně vyčkává, jak se situace vyvrbí a teprve podle toho se přikloní na některou ze stran. Skrze tuto mapu také získáváme nové postavy. Jednoduše si odklikáme krátký příběh, který ukazuje motivaci, proč se k nám ten či onen připojil. I když je tempo pomalejší, musím říct, že po stupidních dialozích v Dying Light 2 je radost sledovat zdejší komplikovaný příběh. Dabing některých postav možná není úplně top, ale příběh je nejenom dobře napsaný, ale i podaný.

Hra nás v určitých momentech vyzve k prozkoumání prostředí, které můžeme kdykoliv ukončit. Přesto se mu vyplatí věnovat pozornost. Obyčejný rozhovor s vojákem či vesničanem může později zpřístupnit novou volbu. Kromě toho se vyplatí sledovat odlesky, které indikují sebratelný předmět. Můžou to být peníze, ale i materiály, a to vše v celkem slušném množství, takže není moc taktické tento prvek ignorovat.

Triangle Strategy

Triangle Strategy

Další důležitým nebojovým prvkem je systém přesvědčení, v němž vaše volby během dialogů ovlivňují pohled hlavního hrdiny na svět i příběh samotný. Zažijete tak jiné scény, případně se k vám připojí jiné postavy. Těch nejdůležitějších rozhodnutí se účastní celá parta, která se k jedné či druhé volbě přikloní tak, že položí svoji minci na váhy. Před samotnou akcí ovšem můžete se všemi promluvit a pokusit se je svými argumenty přesvědčit, aby hlasovali podle vašeho světonázoru. Některé volby v dialozích ovšem mohou být skryté, protože nemáte všechny informace, kterými byste podpořili své argumenty.

Tím se pomalu dostáváme k boji, ale ještě ne úplně. Získané materiály a peníze se hodí k vylepšování různých atributů u postav či nákupu předmětů, které pomůžou v bitvě. Před každou bitvou si vyberete, které postavy do ní pošlete. Hra vám poradí, které byste určitě neměli vynechat, nicméně na pár postav jsem si tak zvykl, že jsem je bral prakticky vždy.

Boje probíhají na tahy na čtvercové síti. Nepřijdou mi nějak zvlášť originální, ale jsou zábavné a celkem slušně taktické. Vyplatí si nastudovat silné stránky jednotlivých postav, protože to, že má postava meč, neznamená, že byste ji automaticky měli poslat do první linie. Základ je asi všude stejný: týpka se štítem a schopností stahovat útoky předsunete, zatímco křehké mágy a léčitele necháte kontrolovat situaci pěkně zpovzdálí. Jenže pak jsou tu i méně častá povolání s hodně specifickými dovednostmi, které můžete úplně ignorovat, nebo se vyblbnete při hledání optimální skupiny, případně si je necháte na další průchod. Nejdůležitější je, že tu jsou a s nimi i možnost volby.

Triangle Strategy

Triangle Strategy

Triangle Strategy hodně akcentuje výškové rozdíly. Neznamená to jen, že se k vám postava, která bojuje na blízko nedostane, ale vyvýšený terén poskytuje bonusy k útokům. U jedné z postav to jde tak daleko, že se svým lukem klidně dostřelí přes půl mapy. Druhým důležitým mechanismem je ten, že pokud obestoupíte postavu z obou stran, zaútočí i ta druhá. Útoky zezadu navíc automaticky zasadí kritický zásah. Oblíbil jsem si tak postavu Anny, která může provést oproti ostatním dvě akce za tah a umí se „zneviditelnit“.

Ale ani nepřátelé si nepočínají špatně. Jistě, občas je vidět, že počítač vaši strategii úplně neprokoukl, nicméně i tak se většinou snaží udržovat postavy na těch správných místech. A co mu chybí na chytrosti, dohání počtem. Ve hře je ještě spousta dalších věcí, jako náchylnost na určitý typ útoků, různé bariéry, posilovače, občas dokonce zničíte část prostředí, abyste zabránili nepřátelům v postupu. Zkrátka se vyplatí používat svůj arzenál naplno. A samozřejmě, pokud se protivník postaví tak šikovně, že plošným kouzlem zasáhnete víc postav, je to fajn.

Co se záporů týče, myslím si, že relativně pomalé tempo nebude všem po chuti. Chvíli jsem si také zvykal na grafiku, která je na OLEDu možná až moc svítivá. Nedokážu to přesně popsat, ale Octopath Traveler se mi v tomto ohledu líbil víc. Ale nakonec jsem si zvykl. Hru jsem pak ani nespouštěl, pokud jsem si nebyl jist, že s ní nestrávím alespoň hodinku. Ovšem i na pomalejší tempo si navyknete a dobře napsaný příběh vás nakonec pohltí. Herní volby pak zprostředkují pocit, že jste to vy, kdo má situaci ve svých rukách. Ostatně konců je hned několik. A souboje jsou výborné. Triangle Strategy přesto není hra pro každého, proto před případnou koupí doporučuji otestovat poměrně velkorysé demo, v němž si vyzkoušíte první zhruba dvě hodiny hry.