Tak už i Disney si uvědomil, že dělat filmy bez pořádných her nemá budoucnost a podle vzoru a Planeta pokladů (do českých kin nedávno uvedl v kvalitním dabingu Falcon) studio Barking Dogs, aby vytvořilo stylové dobrodružství, zároveň jednoduché a hratelné. Po zpracování datadisku Homeworld mohla taková práce návrháře urazit, oni se však úkolu chopili s nadšením hodným serioznější věci a dali dohromady přitažlivé fantazijní prostředí se znamenitě vyprávěným příběhem. Pakliže mezi tím najdete místo pro samotnou hru, přičte se vám jedině k dobru, pakliže ne, alespoň je na co se dívat a co poslouchat. Treasure Planet navazuje na filmové události se zpožděním deseti let, kdy hlavní hrdina Jim Hawkins promuje na námořní akademii a dostává se k prvnímu úkolu své kariéry, jakým je vyřešení pirátského problému v regionu. O přítomnosti kapitána Silvera za pirátskými teroristy není pochyb, alespoň pro hráče, protože příběh dává místo každé filmové postavě a na události z filmu často vzpomíná v obrazově statickém povídání mezi misemi.
Divákům filmu a do jisté míry i čtenářům Stevensonova Ostrova pokladů proto bude prostředí bližší než těm nepoznamenaným, ale Treasure Planet má vlastní příběhové ambice a po krátkém rozehrání pouští Hawkinse do boje proti tajemným železným lodím ohrožujícím klidné životy obyvatel Impéria.
Jak film tak hra mají společnou fascinaci prostorem a skloubení krásného a neznámého s archaickým námořním vybavením našich furiantských dobyvatelských výprav. Vesmír vypadá nádherně a nekonečně a stejně jako moře pro antického Odyssea jsou hvězdné pláně plné překvapení a úžasností, navíc majestátné dřevěné lodě prorážející skrz mlhoviny nenásilně reprezentují lidskou odvahu a bojovného ducha - vždyť jsou tak křehké... Opravdu, minimálně polovina úspěchu Treasure Planet stojí na vizuálním zpracování a prostém hráčském úžasu, například z mezihvězdných velryb (nepůsobí jako pěst na oko, jako ve filmu) a kosmo-racků anebo meteoritických dešťů, solárních bouří a černých děr, vesmírných proudů a asteroidových polí. Pečlivě otexturované lodě předvádí maličké kanónky a vícedílné plachty
a po zásahu do určité části se skutečně rozpadají na jednotlivá prkna a z toho máte zatracenou radost a s ještě větším nadšením nepřítele zahákujete a odtáhnete poblíž spřátelené pevnosti, aby ho rozmetala během několika sekund. Designéři se přidrželi dvourozměrné navigace a podle ní grafici uzpůsobili celou herní plochu do podoby oceánu s "neviditelnou" hladinou, takže ostrovy visící v prostoru jsou z poloviny zelené a tam, ke by byly pod vodou, jsou kamenité. Stejně tak deště meteoritů graficky žbluňkají do hladiny, což je ve vesmíru sice pytlovina, ale vypadá to tak krásně, že opomíjení fyzikálních zákonů pánům z Barking Dog odpustíte.
S hratelností už to není tak megalomanské, protože nenabízí širší variabilitu a ani nedává na výběr několik postupů při řešení situace. Základním nedorozuměním by bylo považovat Treasure Planet za strategii. Přestože v ní strategické prvky najdeme, stejně jako ve fotbale, jde především o cestování skrz sektor, pozorování galaktických jevů a plnění jednoznačně daných úkolů s několika překvapivými, avšak stejně primitivními podúkoly. Postupně s promocemi Hawkins střídá lodě, od lehké trojkanónové torpédovky až po zuby ozbrojenou
galéru a loďstvo tvoří použité starší modely, ovšem pozor, bez možnosti přímého ovládání. Samostatná hra je vypilována pro potřeby desetiletého hráče a úměrně k tomu nekomplikuje ovládání. Velící loď může:
A to není mnoho! Oproti tomu, satelitní loďky teoreticky reagují na pokyny pro střelbu a pohyb, ale jen tak dlouho, jak dlouho se na ně díváte. Pak žijí vlastním životem. Od svého kapitána se liší potlačeným pudem sebezáchovy a do nepřítele budou řezat, i kdyby měly už všechny části trupu ustřeleny a během zkoumání sektoru se tak nějak šmrdolí za lodí na vlastní pěst. Na odolnost a chování lodě mají přímý vliv zbraně a posádka, buď složená z profesionálních (pojmenovaných) námořníků nebo z "běžného" přístavního odpadu. Námořníci se kromě jména vyznačují profesionalitou danou bodovým ohodnocením několika námořnických schopností. Užitečná modifikovatelnost jednotlivých částí se
dostává ke slovu až v síťové hře, na tu si ale ještě pár vět počkejme, protože samostatná hra není jen o poplouvání a střílení. Taktizování s ovladatelnou lodí představuje jedno stratégovo potěšení - a to sice propočítávání dráhy v závislosti na rychlosti (velká rychlost = široká obrátka, malá rychlost = okamžité otočení) a nastavování se k nepříteli tím bokem, na kterém jsou zavěšené účinnější kanóny. Je to neuvěřitelné, ale dá se s tím užít spousta legrace. Dohromady dvanáct misí představuje tři dny příběhového hraní, to je sice málo, ale máme co? Máme internetovou a síťovou hru.
Jako v Homeworld od firmy Relic, důraz na internetové hraní v Treasure Planet převládá nad samostatnou hrou a umožňuje hrát mnohem strategičtější bitvy s využitím všech vesmírných anomálií, zbraní a vlastního navigátorského umu. Mapy pro dva až osm hráčů nabízí kooperaci proti pirátům a samozřejmě deathmatche, navíc si každý profil může definovat seznam oblíbených spoluhráčů pro rychlé spojení po nalogování. Pesonalisace posádky získává obrysy, protože za omezený počet bodů můžete vytvořit třeba jednu drtivou loď s profesionální posádkou nebo spoustu malých lodiček - a s tím se dá už jakž takž operovat. Dáme-li příběhové hře tři dny, bude síťovka bavit alespoň tak deset dní a to je, vážení přátelé, pro pusté svátky jako stvořené.
| Treasure Planet: Battle at Procyon | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
