Splinter Cell: Double Agent PC

Sam Fisher je znovu povolán do akce a ve svém dalším dobrodružství s podtitulem Double Agent míří kromě konzolí nové generace také na PC. Podaří se zaujmout i napočtvrté? Čtěte dál.

Tom Clancy je považován za jednoho z nejznámějších spisovatelů moderní doby. Jeho tvorba si našla spoustu fanoušků díky per fektně zpracovaným reáliím současného světa, studeným válkám, bojům o moc a tajným špionážím. Možná také proto si páni z Ubisoftu vybrali jeho díla pro předlohu a vytvoření dosud nejúspěšnější a nejznámější herní stealth série. Série pod názvem Splinter Cell. Nyní se nám na monitory dostává již čtvrté pokračování s podtitulem Double Agent a opět boří mýtus o klesající hodnotě dlouhých sérií. Teď se pohodlně usaďte a ponořte se do neopakovatelné atmosféry, kterou poslední díl nabízí.

Příběh pro vás nezačíná zrovna růžově. Sam se zrovna vrací z rutinní mise, ve které zemřel jeho parťák a navíc se dozvídá, že při automobilové nehodě přišla o život také jeho jediná dcera Sarah. Život pro něj rázem ztrácí smysl, Sam se začne utápět v alkoholu a zármutku. Možná také proto příjme nejnebezpečnější misi své kariéry, a to infiltraci do tajné teroristické organizace pod názvem John Brown´s Army (dále jen JBA), která kutí pikle a chystá něco ošklivého. Je však ještě potřeba udělat poslední krok. Vyloupit banku, nechat se zatknout, oholit a strčit do vězení, kde náhodou dřepí také jeden z hlavních představitelů JBA Jamie Washington. Pak už následuje vzpoura, společný útěk z vězení a zasvěcení do tajů teroristů. Ačkoli už do té doby absolvujete pár misí (zmíněná první mise a útěk z vězení), paradoxně teprve zde se začíná rozvíjet hlavní příběh hry.

Pokud patříte k fandům série, budete se tu cítit ihned jako doma. Herní systém byl zachován (stále tak ovládáte Sama z pohledu třetí osoby), přibylo však několik inovací. Tím prvním a nejspíše i nejmarkantnějším je systém důvěry obou organizací, pro které pracujete. Jak teroristická JBA, tak mateřská NSA v čele s Lambertem vám budou v průběhu misí zadávat úkoly, které se budou skoro vždy vzájemně křížit, a tak bude potřeba neustále přemýšlet, ke které straně se přidáte. Neustále tak balancujete na tenké hraně mezi povinností a vlastním svědomím, z čehož máte pocit plné kontroly nad hrou. Ukazatel důvěry máte vždy na dohled nad aktivním úkolem, a tak můžete vždy sledovat, jak se na něm odráží vaše činy. Pokud jste tedy zbožňovali podkuchávání strážných, měli byste se krotit, protože NSA většinou přísně trestá jakoukoli zbytečnou obět a to vám na důvěře moc nepřidá. Naopak JBA je celkem jedno, koho na své cestě odpravíte a zajímá ji jen splnění úkolu. Někdy vám dá i boční úkol (např. odprav veškerou posádku tankeru). Na čí stranu se přikloníte?

Zastřelit či nezastřelit? Je to na vás.

Celkem si zařádíte v deseti rozsáhlých misích a krátkém epilogu na konci. Před začátkem každé mise máte vždy předem daný počet primárních a sekundárních úkolů, které se mohou v průběhu měnit či vyvíjet v závislosti na vašem počínání. Kromě těch primárních jsou však všechny nepovinné, a tak je vše pouze na vás. Na všech úkolech však závisí důvěra, a tak vždy pečlivě plánujte svůj další postup, abyste se nedostali do slepé uličky. Ze zminěných deseti misí jsou čtyři označeny jako "undercover", kde si plně užijete plížení, hackování počítačů, šifrování informácí a dalších radovánek. Tyto mise se odehrávají na základně teroristů v New Yorku, kam se pokaždé vracíte a kromě základních úkolů od teroristů (dokonči trénink, skompletuj miny atd.) především plníte úkoly od NSA, které jsou podstatně pestřejší. Budete hackovat teroristické servery, stahovat viry, napichovat telefony a mnoho dalšího. Abyste to neměli tak jednoduché, všechny tyto úkony se většinou nacházejí v zakázaných zónách, které jsou pro vás jako zelenáče uzavřeny, navíc v časovém limitu 25 minut. Pokud vás tam někdo smerčí, vede to ke klesnutí důvěry a navrácení do společenských prostor. Jestli pak nebudete dostatečně rychlí a objeví vás dokonce při vykonávání hackovacího obřadu, hra ihned končí a vám nezbývá než loadovat poslední pozici. Navíc jsou tyto mise protkány několika in-game animacemi, kde musíte řešit důležité morální rozhodnutí (například se budete rozhodovat, zda zastřelíte pilota vrtulníku, vyhodíte loď do vzduchu, aj.). Od těchto řešení se bude odvíjet pokračování příběhu a jeden ze tří různých konců, které na vás na konci čekají.

Pokud nechcete spatřit ten smutný konec příběhu, dávejte pozor, na koho střílíte.

Co se týče šesti zbylých misí, vývojáři si pro nás vybrali vskutku rajská zákoutí zeměkoule. Ať už se kocháte sněhovou vánicí v nehostinné ruské zimě, slaňujete mrakodrap v Šanghaji při silvestrovských slavnostech či se lebedíte na zaoceánském parníku, vše je zde zpracováno s neuvěřitelnou precizností a někdy se zastavíte jen proto, abyste si prohlédli tu krásu kolem. Lví podíl na tom má grafocké zpracování, ale o tom až později.

Několika změnami také prošel samotný Sam a jeho nářadíčko. Všechny postavy ve hře se nyní pohybují mnohem lidštěji a uvěřitelněji, téměř nemají trhané pohyby znepřijemňující zážitek v minulých dílech a na vaši přítomnost reagují mnohem pohotověji. Velký kus zásluhy na tom má zlepšená AI postav ve hře. Nejen že lépe reagují na okolní podněty, ale také je jejich chování mnohem vyspělejší, než v předchozích dílech. Stále však mají strážní nezvykle zvýšené vnímání (i když někoho střelíte ze stínu a jeho kolega stojí zády na druhé straně místnosti, ihned ví kde jste a začne po vás přesně a účinně střílet, nebo rovnou poběží vyvolat alarm), což je zvláště na vyšších obtížnostech dost frustrující.

Spektrum Samových pohybů se rozrostlo o několik milých fatalit, zmizela však proklamovaná roznožka (nějak ale tuším, že nikdo brečet nebude). Nyní konečně můžete chytnout nepřítele ze zálohy přitisknutí ke zdi, což mi v minulosti citelně chybělo, a poté ho na zemi poškádlit pěstí. V zimním levelu, kde se po dlouhou dobu potápíte, na vás také čeká několik překvapení. Téměř celé území Ochotského moře je pokryto tlustou vrstvou ledu, někde jsou však tenká místa a jako na potvoru na nich často zastavují strážní (asi to mají ve scénáři). Potom jim můžete pod nohama prolomit led, stáhnout do ledové vody a probodnout srdce nožem. Pokud náhodou narazíte na chlapíka chrápajícího u kraje člunu (a věřte že se to stává dost často), pak ho stačí jen stáhnout pod hladinu a za hlasitého křupání vazu poslat do věčných lovišť. Není to sice moc humánní, ale zato velice efektní.

Samův trénink musel být opravdu náročný. Nikdo na světe nedokáže dělat takové frajeřinky a ještě u toho sršit černým humorem.

Inventář mě taktéž velice příjemně překvapil. Samovi zůstala věrná multifunkční puška, která však nyní místo zoomu dostala optický zaměřovač. Mě osobně to nepřišlo jako příjemná změna, protože se s tím téměř nedá dobře mířit a to jen potvrzuje, že Double Agent je hra "tělo na tělo" více, než kdy předtím. Co se týče ostatního náčiní, zpátky je také nepostradatelný žabikuch, se kterým je odstraňování strážných jedna radost. Zůstaly nám také všechny potřebné věcičky jako sticky shocker, dálkově ovládané kamery, několik druhů granátů a přibyla tuna nových, jako nástěnné miny různého působení, detonující kamery atd. Veškeré vybavení je nyní úzce spjato s plněním bonusových nepovinných úkolů. Čím více toho splníte, tím více vybavení dostanete, a tak máte vždy o důvod víc, proč udělat odbočku.

Věrný kapesní minipočítač Opsat je nyní použitelný mnohem více, než kdy dříve. Kromě přehledně seřazených úkolů (spolu s důvěrou), 3D mapy, stáhnutých dat a také profilů členů JBA tu nyní najdete i pomůcky pro plnění mini-her, kterých je ve hře několik a příjemně zpestřují nervydrásající bojové momenty. Především se jedná o hackování počítače, otevírání sejfů, kompletování min a také dešifrování informací, nad kterými se zapotíte zdaleka nejvíce. Jedná se o rébus na způsob Sudoku, kde v 3D kostce řadíte čísla do sloupců, přičemž se ve sloupcích nesmí vyskytovat čísla se stejnou hodnotou. Mě osobně to trvalo docela dlouho, než mi došlo si všechno rozkreslit na kus papíru. Pro některé hráče to však může představovat velký problém. Také mi tu scházel podrobný briefing před začátkem každé mise, jak tomu bylo např. v Chaos Theory. Mnohdy tak budete na začátku brouzdat Opsatem a pročítat potřebné informace. Ale není to tak tragické, nemějte strach.

Pomalu se dostáváme ke špičce ledovce, čímž je audiovizuální zpracování. Nebudu vás dlouho napínat, Double Agent vypadá božsky. Perfektní práce se světlem (bůh žehnej HDR), jemňoučké stíny honící se po stěnách chodeb, precizní práce s detaily (pot na Samově obličeji, malé póry, vrásky). Samozřejmě, ostatní postavy (vojáci, stráže) neoplývají takovým počtem detailů, ale vše je více než uspokojivé. Společně se zlepšenými animacemi a přidaným HDR je to skutečně impresivní podívaná, která hravě přeskakuje vykosou laťku nastavenou minulým dílem.

Grafická stránka je vysoký standard, který má právo nosit přízvisko "next-gen".

Před vydáním jsem měl trochu obavy, zda tuhle nádheru na svojí mašině vůbec rozchodím, a po přečtení minimálních požadavků mi skeptizmus lezl téměř ušima. Ale světe div se!! Ono to nejen perfektně vypadá, ono je to také precizně optimalizované. Na své sestavě s CPU 3 GHz, 1 GB RAM a GeForce 6600 GT jsem Double Agenta hrál se standardním rozlišením 1024x768, zapnutým HDR i většinou detailů na maximum a šlapalo to velice obstojně a plynule. Snad jen v hektičtějších pasážích potřeboval procesor umělé dýchání, ale jinak jsem byl spokojen. Měl jsem také tu možnost vyzkoušet si poslední díl na novém XBOXu, a mohu tak porovnat kvalitu. Ačkoli zatím PC nemá na konzole nové generace, výsledek není tak jednoznačný, jak jsem si ze začátku představoval. Nový Splinter Cell hýří na XBOXu pestrými barvami a nádhernými efekty, ale mě se obraz zdál příliš přepastelovaný. Na PC je naopak výsledný efekt realistický a syrový, přesně takový, na jaký jsme v sérii zvyklý. Po chvilce porovnávání jsem tedy stále věrný svému PC.

Zvuková stránka pak nijak nezaostává za grafickou a je na stejné urovni jako vždy. Ubisoft je znám svou precizností, a tak se opět můžeme těšit na hvězdný dabing v čele s vynikajícím Michaelem Ironsidem. Zvuková kulisa samotné hry je pak bezchybná. Slyšíte vše, co slyšet máte. Déšť zkrápějící střechy, tlumené výkřiky žoldáků, hučení sněhové vánice a svištění kulek, když je nejhůře. Nemám výhrad.

Klady a zápory

Pohlcující příběh a morální rozhodnutí
Nádherná grafika
Obrovská volnost pohybu, znovuhratelnost

AI někdy vidí i to, co nemá
Občas přílišná komplikovanost
Pro plnohodnotný zážitek potřebujete opravdu nadupanou mašinu

999 Kč
Anglicky

Poté, co překonáte 15 hodinovou singleplayerovou kampaň (a díky několika koncům a systému důvěry jsem si jistý, že si to rádi zopakujete), je tu také multiplayer, který položil nový trend v online zábavě. Herní systém se nezměnil a stále zůstává věrný předchozím dílům. Proti sobě stojí špióni a žoldáci a mezi nimi je úkol, který je potřeba splnit. Všechno ostatní je kompletně překopané. Nyní je multiplayer rychlejší, akčnější a zábavnější než kdy předtím. Po výběru strany a levelu tu máte jeden hlavní úkol. Špióni se musí dostat k několika terminálům rozmístěným všude po levelu, stáhnout data a rychle zmizet na výchozí pozici. Úkol žoldáků je pak stáhnutí dat zabránit a při troše štěstí sprovodit ze světa pár špehů. K přežívání používá každá ze stran jiné náčiní. Špióni se spoléhají na rychlost (od minule se rychlost téměř ztrojnásobila), pulzní pušku, několik druhů vizorů (noční, termo), různé druhy granátů, kamufláž a vše, co známe z minulých dílů. Žoldáci pak mají na své straně zničující palebnou sílu (navíc s nekonečným množstvím munice), granáty a vizory, které pomáhají odhalit schované agenty. Navíc mají také radarový alarm, který je upozorňuje na právě hackovaný terminál. Mapy, na kterých se budete prohánět, jsou jako vždy různorodé a velikostí přizpůsobené na počet hráčů. Jediné, co bych vytknul, je jako vždy horší grafika multiplayeru (i když přecejen lepší než v Chaos Theory). Nevěřím, že je grafika natolik náročná, aby v online řežbách musela polevit, ale to už nechám na vývojářích. Celkově se tedy multiplayerová část povedla. Tempo je mnohen rychlejší, což vede k větší zábavě a adrenalinu. Ne všem to bude vyhovovat, ale ostatní si příjdou na své.

Nový Splinter Cell je fantastická stealth hra s famózní grafikou, poutavým příběhem obohaceným o morální rozhodnutí, které dodávají atmosféře tu pravou jiskru. Pro fanoušky série povinnost, pro všechny ostatní důstojný příklad, jak má vypadat herní hit. Sam Fisher je opět ve výborné kondici i po čtvrté a co čert neví, třeba se dočkáme i dílu dalšího s podtitulem "Chronicles". Přejme mu to.