Špionážní Splinter Cell: Conviction PC sází na akci více než kdy dříve

Frustrovaný a zestárlý agent pátrá na vlastní pěst po mužích, kteří jsou zodpovědní za smrt jeho dcery.

Na monitory počítačů se popáté vrací agent s tím nejtvrdším možným výcvikem, Sam Fisher. Poslední dobrodružství s podtitulem Conviction už ale neexceluje v oblasti tiché likvidace (stealth). Vydalo se daleko přímočařejší cestou. A rozhodně se nehraje špatně.

Už během prvních minut zjistíte, že dění je svižné a velmi akční. Pokud na to přijde, vždycky lze protivníky vystřílet. Pak se ale ochudíte o koření tohoto titulu, kterým je právě stealth počínání. Není sice nezbytně nutné, ale hra pak bývá o mnoho zábavnější.

Kdo nehrál předchozí díly, bude si připadat jako ryba vhozená do příliš velkého rybníka. Ne, co se týče herních mechanismů, ale příběhového pozadí. Od začátku jsou na vás sypány odkazy na předchozí dění. Přestože se hra dá hrát i bez jejich znalostí, v zápletce se snadno ztratíte.

Noví hráči se ale přes tento fakt snadno přenesou. Vysloužilejší se konečně dozvědí, jak to celé bylo.

Dění začíná zdánlivou idylkou na Maltě. Situace se rázem mění, když se ozývá stará známá Grim, aby nám sdělila, že máme v patách bandu zabijáků. Inu, nezbývá než zvednout Samovu zadnici a začít konat.

Poté se rozjíždí veletoč událostí, jež nebudu přibližovat, ale které rozhodně nepostrádají spád. Vyprávění příběhu je svižné. Probíhá v retrospektivě a párkrát jsme navnaděni na pozdější dění záblesky z toho, co bude následovat.

Není problém vžít se do patálií hlavního hrdiny. Právě příběh vás motivuje k dalšímu hraní.

Recenze konzolové verze (X360)

"Nejnovější inkarnace Sama Fishera rozhodně není nepovedeným kouskem. Atmosféra starých dílů mu ovšem chybí a to i díky řadě inovací, působících ve výsledku spíše rušivě než "cool". Rovněž pokračování v akčním duchu podle našeho názoru sérii dvakrát nesvědčí a krev a brutalita nejsou samospásné. Technicky je ale titul v dobré kondici, takže do budoucnosti hledíme s optimismem."

Celou recenzi čtěte zde

Akce začíná. První, čeho si člověk všimne, je situace ohledně nábojů v základní pistoli. Disponujeme jejich neomezeným množstvím. Jediné, co nás brzdí ve zběsilých přestřelkách, je kapacita zásobníku. Zbraně, které tentokrát sbíráme i od padlých protivníků, jako samopaly a útočné pušky, již mají množství munice omezené.

Co chybí je motivace vypořádávat se s nepřáteli ručně. Není problém nakouknout za roh a jednou přesně mířenou ranou odstranit část našeho problému.

Ohledně skrývání ve stínech panuje poměrně jasná domluva: jestliže je obraz šedivý, nacházíme se ve tmě. Někdo se nejspíš nezbaví dojmu, že je šedivý téměř pořád a mohou ho objevit pouze nepřátelé vybavení baterkou.

Noktovizor se protentokrát nekoná. Jediné, co ho trochu připomíná, jsou sonarové brýle zvýrazňující nepřátele třeba i přes zeď. Naštěstí pouze jako světélkující šmouhy, kdy nevidíme téměř nic jiného. Nosit je častěji opravdu nejde.

Jedním z našich nepřátel jsou i zdroje světla. Ty lze likvidovat přesně mířenými ranami z pistole. Vzhledem k neomezenosti nábojů se jedná o rozumné řešení.

Způsobů, jak odstranit neřáda z naší cesty je hned několik. První nabízenou variantou se stává přesně mířená rána do hlavy. Na nepřátele s helmou musíme vystřelit vícekrát. Další nabízená možnost bývá tiché eliminování. Zde se otevírá několik možností.

Jednak lze protivníka odstranit přiblížením zezadu, jeho chycením a následným zabitím. Pokud lezeme po římse a náš protivník stojí v okně, není problém ho popadnout a vyšoupnout ven. Když se pohybujeme nad nepřítelovou hlavou, často neodoláme možnosti skočit na jeho záda a tiše ho vyřadit ze hry.

Další dostupné prostředky se nesou v klasickém akčním stylu. Přijde tak vhod i granát, řízená mina nebo klasická, hlučná, střelná zbraň.

Sam má ve svém báglu ještě několik dalších vychytávek. Například přenosné EMP, které vyřadí vše elektrické v dosahu, nebo třeba kamerku pro nahlížení pode dveřmi. Tu jsem ale využil jen ze začátku.

Jediným důvodem, proč nepřátele zabíjet "ručně", který si vynucuje hra, je funkce "likvidace". V praxi jde o možnost označit několik cílů (počet záleží na zbrani), a ty potom stiskem jedné klávesy eliminovat.

Protivníci nejsou zrovna nejchytřejší. Avšak nelze jim vytýkat, že by viděli i to, co nemají. Během hraní jsme upozorňováni na skutečnost, že nepřátelé něco zahlédli. A následně i na to, že nás objevili. Zafixují si naší poslední pozici a tam poté pátrají. Bohužel se často stávalo, že po lokaci zmateně pobíhali a při přestřelce vběhli přímo přede mě.

Jindy naopak působili chytře a ostražitě, přesto ale nemůžu konstatovat, že by byla umělá inteligence globálně povedená. Často jsem s ní byl spokojen, abych následně své mínění změnil.

Co se týče herních mechanismů, tak je největší výhodou i úskalím právě akčnější pojetí. Obtížnost oproti dřívějšku obecně klesla. Největší problémy působí ryze střílecí pasáže, na které taky narazíme.

Náplň jako taková ale díky tomu získává, což mohu tvrdit také o znovu hratelnosti. Ve většině případů je na výběr, jak danou situaci řešit. Kdo si dá práci s hledáním cesty k likvidaci po jednom, bude se bavit o mnoho lépe. Najdou se i perličky jako pronásledování prchajícího cíle.

Oživením vyprávění příběhu jsou výslechy hlavnějších padouchů. V zásadě se ale nejedná o nic extrémně interaktivního. Prostě v dané chvíli zmáčkneme požadovanou klávesu a zdroj informací dostane například ránu pěstí.

Poznámka k protipirátské ochraně

Splinter Cell: Conviction využívá nepopulární ochranu od UbiSoftu, která vyžaduje neustálé připojení k internetu. Sériové číslo se tak opět váže na váš osobní Ubi účet. Během recenzování jsem na výraznější problém narazil jen jednou, a to když se hra přerušila zhruba na půl minuty kvůli ztrátě spojení se serverem.

Mnoho hráčů potěší rozmanitost lokací a zbraňového arsenálu. Místa, jež navštívíme, jsou dostatečně variabilní a střídají se dost často na to, aby omrzela. Dostupných zbraní je také dostatek a navíc nechybí možnost je drobně vylepšovat.

Po technické stránce není nový Splinter Cell nijak výjimečný, avšak ostudu taky nedělá. Zejména pěkná byla po celou dobu hraní hudba a ani na dabing si stěžovat nebudu.

Největším problémem Conviction se stává herní doba kampaně. Za jedno až dvě odpoledne máte po všem. Situaci zachraňuje akorát případné opětovné hraní, kooperativní multiplayer nebo zábavný mód pro jednoho hráče lovec. Zde postupně eliminujeme nepřátele v dané lokaci. Méně povedený je režim, v němž bráníme důležité místo od přicházejících protivníků.

Série Splinter Cell se prostě poddala době, v níž je populární zjednodušovat. Nový díl se proto nese v akčnějším a svižnějším duchu, a byť možná pamětníky předchozích dílů nepotěší, jde o vynikající titul.