RECENZE: Vetřelčí Scorn je odporně nádherný, něco takového tu dlouho nebylo

Dlouho očekávaný biomechanický horor Scorn po osmi letech vývoje konečně vyšel. Stálo čekání na osobitě vypadající artovou videohru vzdávající hold umělcům, jakými jsou H. R. Giger a Zdzisław Beksiński, za to? Výsledek není dokonalý, ovšem za zahrání stojí.

K recenzování videoher se snažíme přistupovat objektivně, i když to mnohdy úplně nejde. Také jsme lidé, kteří mají své záliby a vkus. Scorn patřil u nás v redakci k nejočekávanějším videohrám téměř celou dekádu. A pro mě osobně jako milovníka vetřelců, který vás zásobuje kvízy a speciály o xenomorfech, šlo o vůbec nejdychtivěji očekávaný titul možná za celou moji herní kariéru. Není to totiž jen o vetřelcích.

H. R. Giger je podle mě nejzásadnější malíř všech dob, který zcela ovlivnil svět popkultury. Kdo byl v roce 2005 na výstavě Mimo dobro v pražském Národním technickém muzeu, má dost možná stejný názor. Scorn pro nás byl tedy nejenom z profesionálního hlediska zajímavý už před vydáním. Po osmi letech vývoje jsme se tohoto originálního titulu od malého vývojářského studia Ebb Software ze Srbska konečně dočkali a nebudeme chodit kolem horké kaše. Naše dojmy jsou rozporuplné. Proč?

Co je Scorn zač?

Co je vlastně Scorn? Tato otázka se nám honila hlavou dlouhou dobu před vydáním. I když bylo zveřejněno několik videoukázek, které odhalily vetřelčí prostředí, monstra, akci i hlavolamy, nebylo úplně jasné a zřejmé, o co půjde. To byl podle nás také záměr. Scorn je hodně věcí. Je to ale především hororová videohra snímaná kamerou z první osoby plná hlavolamů.

Nevykračuje tuctovou cestou laciných a okoukaných lekaček, ale hustí do vás bez oddechu temnou atmosféru plnou zmaru, rozkladu a utrpení. Všude kolem vás jsou k vidění ohavnosti, deformace a kreatury, z nichž se vám bude zvedat žaludek. A nepůjde jenom o hnusy, které se budou plížit kolem vás a podle vzoru Vetřelce i do (cenzurováno kvůli spoileru). Celé prostředí vzdálené mimozemské planety – nebo kde se to vlastně nacházíte – jako by žilo a pulzovalo. Inspirace Gigerem a jeho biomechanickými díly je zřejmá. Dlouhé a úzké chodby jako by vypadly z Derelictu, opuštěného plavidla z prvního Vetřelce.

Některé zdeformované ubožáky dokonce využijete ve svůj prospěch. A to dost bolestivým a krvavým způsobem. Scorn se snaží být co nejvíc nechutný – a daří se mu to. O co ve hře jde, je čistě na vaší interpretaci. I když je přeložena do češtiny, texty se v ní objevují jenom v menu a kvůli zobrazení ovládání. Žádný z nich nevysvětluje, co se na obrazovce děje, o co jde a co má to celé groteskní divadlo vlastně znamenat. Což je dobře.

U Scornu se musí přemýšlet. A to nejenom o příběhu nebo významu celého obskurního dění. Hra je totiž především o hádankách. Některé jsou menší a kratší a k jejich vyřešení vám bude stačit několik minut. Jiné jsou environmentální a rozléhající se po celém aktu. No a z těch aby se člověk po… Nějaké jsou nápadité a zabaví, další vás potrápí víc, než je zdrávo. Vážně. Zrovna v úvodu hry, než hráč pochopí, co se po něm chce, budete jen bloudit a trápit se.

Náročné hlavolamy střídá neohrabaný boj

Ono vám to nakonec dojde, za hodinu, možná delší dobu. Ale rozhodně nejde o zábavu. Hádanky jsou ve Scornu hop nebo trop. Buďto vás pobaví a zabaví nebo budou prudit. Ostatně jako hra samotná. Některé úseky jsou prostě – a řekněme si to na rovinu – nudné. Bloudíte, hledáte cestu a říkáte si, že by to chtělo trochu víc dění nebo akce.

A přitom akce ve hře, zejména v její druhé polovině, opravdu je. Jenže jde o jednu z nejslabších stránek Scornu. Boj je totiž přinejlepším špatný, hráči s nedostatkem trpělivosti ho mohou považovat i za otřesný. Je totiž pomalý a míření není ideální. Nejsou zde ani úskoky, takže když se budete snažit uhnout výpadům ohyzdných nepřátel, budete kolem nich maximálně kroužit. To není zábavné. První zbraní, která se vám dostane do rukou, je vystřelovací kladivo nablízko. Snažit se s ním něco trefit je vážně utrpení. Později se dočkáte i pistole, brokovnice a granátometu.

Velký vetřelčí kvíz aneb smrt, sliz a hnus. Obtížnost: pro všechny!

Že by ale zábavnost boje nějak raketově vzrostla, to se říct vážně nedá. Akce je prostě slabinou Scornu. Stejně tak dokáže naštvat systém automatického ukládání, který zaznamenává váš postup dost ledabyle. Často je to až po příliš dlouhých úsecích. Někdy téměř po celých aktech. Záchytné body jsou prostě příliš daleko od sebe. Scorn je těžký a hráči nedá nic zadarmo. Důvod je zřejmý – nejde o dlouhou hru.

Když neopomeneme do herní délky započítat všechno to bloudění kvůli pathfindingu, neúspěšné pokusy o postup, které končily smrtí, dostaneme se na životnost kolem osmi hodin. To sice není moc, ale stěžovat si na herní dobu nebudeme. Scorn je totiž taková ohavná a obskurní jednohubka. Kdyby byl delší, jeho hodnocení by kvůli nudě kleslo. Opakované hraní víceméně nehrozí, protože byste zažili znovu jen to samé bez jakékoli obměny. Pokud byste ale přesto chtěli hrát znovu, herní doba se zkrátí na tři až čtyři hodiny.

Odporná nádhera

Bez pochyb tou nejsilnější stránkou hry je její vizuál. Pokud hrajete na Xboxu Series X nebo PC, dočkáte se opravdové nádhery. Tedy pokud máte rádi filmy jako eXistenZ nebo Hellraiser a nádhera pro vás znamená ohavnost. Osobitý grafický styl Scornu je to, proč opravdu stojí za to si ho zahrát. Toto se jen tak nevidí. A nebojte, moc dobře si pamatujeme na dvojici prastarých adventur Darkseed, na kterých se podílel sám H. R. Giger. Jestli jste milovali jejich biomechanický vizuální styl, Scorn si můžete dokonce zamilovat.

Na obou konzolích běží hra stabilně při šedesáti snímcích za sekundu, přičemž na Xbox Series X si vychutnáte 4K rozlišení, kdežto na Xboxu Series S je to jen 1080p. Jakmile se na méně výkonné konzoli přiblížíte k nějaké textuře, uvidíte kostičky. Hudební doprovod je vyloženě minimalistický. Uslyšíte především atmosférické hučení, které se však ke Scornu hodí.

Tedy nejspíš uslyšíte. Nám se ve hře objevil bug, kvůli kterému se z minimalistické hudby stala hudba žádná. Prostě kompletně vypadla. Zvuky jsou pak jako celá hra správně odpudivé a uslyšíte spoustu nářků, čvachtání a dalších nepříjemných pazvuků.

Scorn není vysokorozpočtová hra, což vůbec nevadí. Ale je to na ní vidět. Vývojáři z Ebb Software ještě nemají dostatek zkušeností. Jejich Scorn je poutavá a zajímavá výprava kamsi, kde se něco děje, a je to ve skutečnosti vážně zajímavý trip. Ale jednou nám stačil.

Obrovskou výhodou hry je, že je součástí předplatného Xbox Game Pass, takže si ji v jeho rámci může vyzkoušet každý. My jisté zklamání ze Scornu skrýt nedokážeme ani nechceme, protože mohlo jít o jednu z nejzajímavějších videoher všech dob. Takto je to neotřelý experiment, který nás vážně zaujal, ale ne vyloženě pobavil.