Uaghhhhh, slint, mlask, a ten pach zatuchliny, to je ono. To je RE2, jedna s nejlepších her na PSX, neboli topinkovači. Podívejme se jak se ji povede na PC, kde minulý díl díky svému chabému technickému provedení celkem proletěl.
Resident Evil 2, neboli sídlící zlo, to je ta hra, která před asi 1 rokem paralyzovala celý PSX svět. Kluci jedni šikmoocí s Capcomu dokázali udělat úplně fantastickou hororovou hru, které na PSX dokonce říkali adventure. My mazaní Pcčkáři víme, že RE2 je prachobyčejná chodička, střílečka s prvky adventure. Ono když překousnete odpor k PSX a podíváte se na topinkovač, jaké pecky na něm byly, třeba jen první 3 hry které mě napadnou Final Fantasy 7, Tekken 3 a Grand Tourismo, to jsou hry, u kterých se dočkáme konverze na PC jen ve velmi málo případech, snad jen FF7. Jedna z velmi kvalitních her na PSX byl i Resident Evil díl první. Když jsem ho hrál u kamaráda na PSX, tak jsem byl nadšený a nemohl jsem se dočkat, až bude hra převedena na PC. Ale jaké pak přišlo schlazení při spuštění hry. Odporná grafika, ještě horší FMV a celková totální konverze s PSX, to RE, potenciálního přemožitele Alone in the Dark série, přesunulo do trezoru dějin, kde si na něj vzpomene jen málokdo (pravda, já mám RE ve sbírce, ale to je jen detail). Když už jsem zmínil toho AITD, víte, že se připravuje 4 díl? Slint, já ho chci! O čem, že ale byl RE? Vy jste byl člen výsadkového týmu, abyste prověřil nějaké podivné okolnosti v horské laboratoři, kde se měly dít nějaké pokusy s mrtvými (taková moderní nekromanie). Sotva jste doskočili na zem, tak se po vás rozeběhlo nějaké monstrum, jediná šance jak přežít, bylo uchýlit se do horské vily (to je ta laboratoř). No, ale jak už asi správně tušíte, to neměli naši hrdinové dělat. Zkrátka, během několika hodin jste zjistili, že ono šlo všechno dobře, dokud se nešťastnou náhodou neuvolnilo trochu plynu, který obsahoval G-virus, ten vám způsobil zezombíkování všech vědeckých kapacit. A ta největší kapacita, která to měla celé na svých bedrech, si dala koňskou dávku tohoto viru, takže o bossíka na konci hry bylo hned postaráno. Nakonec všechno dobře skončilo, zombíci došli odpočinku, pár lidi z vašeho týmu zařvalo, vy jste to přežil, klasické klišé. No a proč takhle dlouhý úvod? Protože RE2 se odehrává jen několik virtuálních dní po ději dílu prvního.
Je podvečer, mále městečko ztracené někde v hlubokých lesích amerického středozápadu, dva mladí lidé příjíždějí do města, aby odhalili zdrcující pravdu, a aby se pokusili udělat z této pravdy lež nebo spíše nepravdu. Zcela náhodně se potkají, v ne zrovna nejlepší společnosti (Clair měla potíže s jednou trošičku nadrženou zombií, tuším že se jmenovala nějak Big Peter, nebo tak nějak). Leon ji však zachránil, nasedli do policejního auta a hnali se ulicemi tohoto Big Peterama prolezlého města. Možná si říkate, že když byli hned na okraji této díry, proč se pěkně rychle neotočili a nevypadli pryč. To ne, oni musí rýpat do chudáků zombíků. Jak si tak jedou autem, tak potkají pár BP (nebojte se, nejde o žádnou skrytou reklamu na Britskou benzinku, ale jde o zkratku Big Peterů), také potkají "kamarádsky" naladěný kamion, který se chce kočkovat s živou částí posádky auta (oni totiž přibrali cestou jednoho BP). Celé kočkování skončí výbuchem policejního auta a rozdělením cest našich hrdinů. Jediné co si ještě stihnou říct, je nějaká opravdu oplzá, teda chytrá rada Leona, aby se Clair vydala na policejní stanici. Leon se na policejní stanici vydává též.
O co teda v RE2 jde? Je to prosté, jde ve své podstatě o prachobyčejnou chodičku/střílečku, kde občas seberete nějaký předmět, který o kousek dál a většinou i logicky, použijete. Ono to chození po místnostech, které jsou poznamenány pěkným masakrem, je asi tou nejzábavnější částí hry, protože vy nevíte, jestli je někde za rohem nějaký BP (pokud zrovna nezaskučí a tím se neodhalí). K tomu, abyste se mohli před dotěrnými prstíkami bránit, vám, budiž v dobrém, bude sloužit nožík, který jsem opravdu nikdy nepoužil, dále je to klasická devítka, potom najdete brokovnici, která se mi velmi dobře vyplatila na potvoru Licker, které jsem s kamarádem pracovně říkal Andrej (myslíš šéfíka AnAnáska? - by Vreco) (byla v časopise, na plakátě mnou kdysi oblíbeného časopisu, který začal potápět ničivý mor v podobě webmastera, neschopného BIG SHIT Eskadra), později ještě najdete magnumku, která je opravdu skvělou záležitostí na BP (jedna rána do palice a je vymalováno, doslova) a ještě později najdete duo samopal a plamenomet.
Samopal jsem si šetřil na závěrečňáka (normálně vypadal úplně přesně stejně jako již zmiňovaný big boss Eskadr, zajímavé jak si hezky přivlastnil styl podpisu mistra Rybky), a byl jsem i rád, protože hru si nemůžete kdykoli sejvnout a loadnout, ale musíte se vždy kousek projít znovu, což byl celkem i oprus! Po chvilce laškování se závěrečňákem nastal krutý konec, (nesnáším tyto části hry) myslíte si, že? Kdepak, hra vám automaticky nabídne hrát druhý scénář, který bude procházet s Clair, jestli jste v prvním hráli za Leona. A věřte mi, většina úkolu ve druhém scénáři se NEOPAKUJE s úkony, které jste už prováděli. Druhý scénář je také mnohem těžší, třeba BP se po vás už i ze vzdálenosti dvou, tří kroku vrhají. Bude tu mít i nového kamaráda, který se velmi zlobí na přezdívku, kterou mu lidi dali (nevím co na Tupec je tak špatného, Lismi mi tak říká pořád a Big Peter jakbysmet). No a až projdete i druhou část hry, tak můžete zkusit zase všechno od začátku, ale s tím, že si vezmete jinou postavu.
Teď bychom si mohli říct něco o technickém provedení hry. Grafika v různých menu, je tak strašně odporná, že to svět ani neviděl. Ony ty menu vypadají hůře než na topinkovači! Přijdou mi nakreslené v nějakých 25 barvách, a to ještě asi přeháním, jsou hrozně rozmazané a jsou celkově fujtajbl. Další shit věci jsou pozadí jednotlivých obrazovek. Není to už tak strašné, jako v prvním díle, ale pořád by to chtělo ještě zvýšit rozlišení podkladu, které je podle mě nějakých 320x240 bodů, což se v dnešní době už nějak nenosí. Naopak zase na těchto hnusných pozadích jsou nádherné modely hlavních hrdinů, BP, Andrejů (ten je opravdu vyvedený) a dalších potvor. Jsou to nádherně vymodelované a rozanimované postavičky, které jsou i navíc filtrované. Když se ale podíváte na grafiku pozadí, hlavně v pozdějších částech hry, a teď umístíte na obraz nádhernou postavičku, působí to jak pěst na oko. Mám takový pocit, že o grafickou stránku hry se staral někdo dost podobný "Jsemabsolutnímachr" Eskadrovi, taková "poctivě odvedená práce" se už dlouho neviděla.
| ||||||||||||||||||||||||
Kapitolou samou pro sebe jsou zvuky. Tak nádherné skučení a úpění jsem už dlouho neslyšel. Dovedete si představit tu atmosféru, když vyjdete po schodech do patra a slyšíte někde zpoza rohu spokojené mručení BP. Velmi opatrně našlapujete s připravenou puškou, teď dojde k dramatické změně pohledu kamery, a proti vám se objeví BP a vy v ten moment zapomenete i kdo jste, natož abyste stříleli. A stejně nejlepší ve hře byla muzika. Sice si ji moc neužijete, ale když hraje, tak to stojí za to. Je skoro až bych řekl filmová, jsou zde klasické momenty ticha, kdy víte, že se něco semele, ale pořád nic, jde kousek dál a s obrovským rámusem se rozletí strop místnosti a spadne něco odporného a slizkého, rozezvučí se naprosto fantastická muzika a ve vás by se v ten moment krve nedořezal. A toto byl jeden z těch momentů, kdy se dala taková šokovka očekávat, věřte mi bude hůř! Měl bych asi i podotknout, že RE2 by neměli hrát lidé s nemocným srdcem, protože fakt takovým by mohlo jit o život. V RE2 se budete skutečně hodně moc lekat. Já jsem jen tak ze srandy si nasadil v noci sluchátka na uši a šel jsem pařit, nepříjemně brzo jsem je sundal, respektive hned jak na mě v pitevně se vrhlo asi 5 BP.
Tak co říct na závěr. Pokud se rádi lekáte a nemáte odpor k BP, tak si RE2 rozhodně kupte, dostanete vlastně dvě hry v jednom balení (dalo by se říct čtyři, ale rozdíly v jednom scénáři mezi jednotlivými postavami jsou hodně malé). Při hraní si rozhodně nechejte zapnutou lampičku, a pařte až k upaření, a nebo radši ne, jděte raději někam ven za holkama... každý podle své libosti. Tak já jdu ven, zatím dámy a pánové.
